Samuel Elánius, velitel ankh-morporské městské noční hlídky, vévoda ankhský a otec šestiletého syna, jede na dovolenou. Ne, není vůbec rád. Venkovany s pohrdavostí typického měšťáka považuje za balíky, samotný venkov za nudný, tak snad narazí na nějaký zločin. Co zločin, Zločin!
 |
Krom sbírání hovínek se synem Samíkem se tak Elánius potuluje po venkově a sbírá informace, prostě není schopen se ani na dovolené zbavit svého policajstského útěžku. Díky tomu se po přátelské konverzaci s hospodským Jeminákem a po ještě přátelštější půtce s kovářem Zafrkoněm dozvídá zajímavé informace, a to především tím, že se na dohodnuté schůzce přesně o půlnoci neobjeví kovář, ale čísi tělo. A to tělo navíc není ani lidské.
Na různé peripetie a pastičky stavovského života Sam Elánius naráží už od doby, kdy si vzal lady Sibylu Berankinovou. Ale naprosto dojemné nepochopení skrze Elánia Pratchett servíruje při přehlídce služebnictva venkovského sídla. Jemně se tak posmívá rozdílům mezi lidmi nad a pod schody, uspořádání, na kterém Anglie visela dlouhá staletí. Naopak návštěva u rodiny Orobincových je parádní ukázkou nakopnutí k ženské emancipaci. On vůbec vztah Sama a Sibyly, utužený mnoha lety, už přerostl v láskyplné porozumění a velmi vyladěnou formu telepatie, prostě věci, které dlouholetí partneři vypilují k dokonalosti i v našem světě.
Slovního humoru je ale ve Šňupci pomálu, spíše se jedná o napínavou detektivku, kde detektiv se svým chytrým přítelem, zde zastoupené úžasným a fenomenálním Jeefesem na venkově vyklízí prach z koutů a z otevíraných skříní vyhazuje notně omšelé kostlivce. Pratchett se neváhá otřít ani o dost závažná témata jako je pašování nebo otrokářství, šlechtici jsou zde vyobrazení většinou jako povrchně intrikující degenerovaní idioti nebo idiotky, potěší i drobná vzpoura utiskovaného manžela vůči dominantní manželce. Ale Pratchett zvládá i akční pasáže, jako je třeba stíhání či následně plavba na pašerácké lodi. Samotnou Noční hlídku si užijeme pouze drobet v meziscénách, kdy řeší záhadné onemocnění Freda Tračníka.
Čtvrtá desítka zeměplošských knih je opět bohatší o další kousek s Hlídkou a pro fanouška Elánia a spol. je to povinnost, pro sběratele Zeměplochy jakbysmet, ale co člověk, který si na Plochu ještě nikdy neudělal výlet a sáhl by po Šnupci jako po prvním? Elániovo venkovské dobrodružství stojí samo o sobě na pevných nohou, takže ani v posledním případě by se nemělo konat žádné obrovské fiasko. Jenže údernost první desítky až dvacítky knih je prostě nenávratně fuč.
Velitel Samuel Elánius se cítí skvěle. Přesto je více méně okolnostmi (méně) a svou milovanou ženou Sibylou (více) přesvědčen o tom, že potřebuje dovolenou, která prospěje jak jemu, tak malému Samíkovi. * Venkovská idylka je nádherná, ale nudná. Jenže jak říká Elánius: „Kde jsou policajti, tam je zločin!“ Brzy se i v Hrabství začnou vynořovat různé menší i větší záhady, a už to není jen to příšerné venkovské ticho, co nedává Elániovi spát. Co se to v Hrabství stalo před lety? Co o tom ví místní kovář Zafrkoň? A kam se najednou poděl? Zabil ho Elánius, jak by ráda dokázala místní smetánka, hlavně mladý lord Gravid Rzezacz? Má s tím něco společného bývalý policista Jeminák, zdejší hospodský? A co místní skřeti a jejich schránky unggue? Pašuje se v Hrabství opravdu jen tabák? Získá malý Samík do své sbírky konečně vytoužený sloní trus? A provdají se dívky – šesterčata Orobincova? To vše řeší Elánius za skvělé pomoci nedostižného Jeefese, který nemá konkurenci. (anotace)
- Šňupec
- Autor: Terry Pratchett
- Překlad: Jan Kantůrek
- Série: Zeměplocha 34
- Forma: paperback
- Počet stran: 512
- Cena: 320 Kč (v našem e-shopu již za 272 Kč)
- Vydal: Talpress, 2012
Četli jste tuto knihu? Nezapomeňte ji u nás ohvězdičkovat a napsat k ní komentář.
Vendula Brunhoferová (redaktor)
vendula.brunhoferova@fantasyplanet.cz
Horší Zeměplochu jsem bohužel nikdy nečetl…
Novinka
Dovolím si pár slov:
P. Pratchett dospěl do fáze, kdy by měl začít vydávat povídky, protože přesně to zbude po osekání zbytečného balastu. Snažit se na sebe napasovat několik vzájemně naprosto nesouvisejících věcí, jen aby to mělo morální poučení, byla to zábava a mělo to rozsah, který je mi ochoten nakladatel vydat, je bohužel špatný směr..
Ono by těch výtek bylo určitě víc, ale zase z obliby k autorovi je méně někdy více.
To Matob
Je pravda že díky tomu, že mám Hlídku ze Zeměplochy opravdu nejradši, kniha se mi zas tak strašná nezdála. Ale také je pravda že už pár let Zeměplochu kontinuálně nekupuji, právě kvůli tomu že třetí desítka knih prostě nemůže být tam, kde desítka první, maximálně druhá.
desítka knih
Jenom taková drobnost – nejsem nijak velký fanoušek od Pratchetta a mám jich přečteno jen pár, takže mě omluvte, pokud se pletu – na Daemonu je napsáno, že toto je kniha s pořadovým číslem 34, čili by to měla být čtvrtá desítka?
Pokud je to tak, mohlo by to být pro někoho matoucí (i v recenzi).
To Tygr
To víte, že máte pravdu. Děkuju a jdu opravit. 🙂
Úpadek
Souhlasím, že poslední knihy mají sestupnou tendenci v kvalitě. Ty první kousky jsou prostě nepřekonatelné. Už se mi nedaří se do knihy ponořit a smát se na každé stránce. Osobně mě nejvíce zklamaly (neoslovily) knihy s Toničkou.
Ze začátku jsem Pratchetta nakupoval jako zběsilý, ale posledních cca 20 knih už nemám a nákup bude max. v antikvariátu.
Šnupec mám zatím půjčený z knihovny a čeká na přečtení.
???
Mám to úplně naopak: posledních pár Terryho kousků považuju za nejlepší, počínaje Noční hlídkou přes Národ až po Obléknu si půlnoc a romány s Vlahošem Rosretem (na Dodgera se těším úplně nezřízeně). Nedávno jsem si pro zajímavost pročetl několik kousků z jeho začátků, a i když jsem se pořád bavil, oproti jeho pozdním dílům to nemá hloubku.
Takže těm, kdo Šňupec ještě nečetli: nenechte odradit předchozími komentáři, ten román za to opravdu stojí.
Tak tahle diskuse mě opravdu nahlodala. Šňupec ještě přečtený nemám, ale obecně vzato souhlasím s Viktorem Janišem, že čím starší Pratchett, tím lepší. Byť mám rád Mrakoplaše jako postavu, o Smrťovi nemluvě, první Plocha, která mě opravdu vzala, byli Malí bohové, s odstupem pak Zloděj času. Za nejlepší pak zatím považuju Noční hlídku (potažmo Dobrá znamení). Ty úvodní knihy jsou sice geniální, ale “jen” satiry. Naopak v posledních knihách se Terry nálepce humoristické fantasy vzdaluje a tady možná bude ten problém, pokud od něho někdo čeká ten styl, se kterým začínal. Druhou věcí je, že při tomhle kvantu knih by bylo bláznovství čekat, že kvalita nebude kolísavá. Ale osobně jsem zatím u Ploch, které jsem četl (pravda, nečetl jsem všechno), nenarazil na podprůměr. A to včetně dílů, které se mi nelíbily nijak extra jako třeba Pyramidy. Zatím jsem odložil jen jednu, a sice Carpe jugulum. A to proto, že mi nsedí příliš Čarodějky a raději jsem sáhnul po něčem s hlídkou. Až nebude z čeho volit, stejně si ale Carpe jugulum dočtu.
to Viktor Janiš
Možná spíš je to vnímáno záporněji tím, že Pratchett v prvních knihách drnkal výrazněji na humornou strunu, vlastně to byly fantasy parodie na kdeco… kdežto Šňupec už je starší, moudřejší a ne tak prvoplánově humoristický jak býval. Ale jak říkám, Hlídka je moje nejoblíbenější a hlavně sledovat vývoj vztahu Sama a Sibyly po nějakých třináct, čtrnáct let, to je prostě nádhera.
Pre: Duncan
Že Ťa “Tonička” neoslovila, bude možno tým, že táto séria príbehov zo Zeměplochy je primárne písaná pre mladších čitateľov (teenagerov). Samotná hrdinka je v ich veku. Preto sa tam aj objavujú troška iné témy a spracovanie, než v ostatných (“dospelých”) knihách.
Osobne mám (okrem Šňupca – čaká na hromádke kníh) prečítané všetky diely, ale nezdal sa mi nejaký výrazný pokles kvality. Iste, boli vynikajúce veci, boli (podľa mňa) slabšie veci. Možno na ústupe od smršte humoru, ktorou hýrili prvé časti má svoj veľký podiel aj zdravotný stav autora. Ako vzdelaný človek si iste uvedomuje, čo znamená a aké obtiaže prináša Alzheimerova choroba. 🙁
To Aramon
Samozřejmě chápu, že nemoc ovlivní pohled člověka na svět a přenese se to i do jeho knih.
Já měl Terryho vždy za humoristu, u jeho knih jsem se chtěl zasmát a uvolnit, a tak mi víc sedí starší díly. Ale třeba Noční hlídku nebo Zaslanou poštu mám moc rád.
Každý člověk si najde v té záplavě dílů své oblíbence i “zavrhované”.
To Aramon
Poslední komentář je ode mne.
Tonicka
Mimochodom, Tonička je síce “séria pre deti”, ale Obléknu si púlnoc začína scénou, kde Tonička ide potrestať otca, ktorý tak zmlátil svoju dcéru, až potratila svoje nelegitímne dieťa (a opísané je to celkom drasticky).
Vývoj
Dovolím si souhlasit s většinou komentářů. Noční hlídka a Zaslaná pošta jsou asi dva nejlepší kousky a Fíglové mě totálně rozsekali. S těmito věcmi ovšem (dle mého) krutě kontrastují např. Nevídaní akademici tuším, kde je půlka knihy vycpávka a téma zcela a úplně nevytěžené, a ten samý pocit mám i u Šňupce – je tam moc věcí “za každou cenu”. Netvrdím, že ta kniha je zlá, jen kloubí moc navzájem nesouvisejících věcí a kdyby se z toho udělaly 2-3 povídky, vyjde z toho Pratchett alespoň u mě vítězně. Další subjektivní kritérium, které značí úpadek, jsou hrátky s časem (v této knize fakt není) a fekální humor (ten naopka ano..). Tudíž . dle mého je sestupná tendence patrná v posledních cca 3-4 u nás vydaných knihách.
Mně Šňupec přišel jako jedna z nejlepších Zeměploch, které jsem četla (ze zhruba patnácti dílů napříč celou sérií, nečtu je popořadě), Tonička shodou okolností také. Novější Pratchett mi sedne rozhodně více.
Posledni zemeplůochy
Pratchetta ctu uz jen narazove, ale musim rict, ze Snupec je po dlouhe dobe poradny roman od Pratchetta. Konecne se zbavil (aby taky ne, uz by to byla nuda) prvoplanoviteho humoru postavenemu na slovnich hrickach a vymysleni nestandardnich reseni standardnich situaci a pustil se do poradne a podle me kvalitne napsane Satiry. Neni to prvoplanovite humorne cteni – ba naopak, obcas z toho docela zamrazi, ale to je podle me jen dobre! Je to proste kvalitni thriller/drama ve svete, ktery se nebere tak uplne vazne. Pratchett proste posunul vek sve cilove skupiny o 10-15 let nahoru 🙂
Za me jednoznacne jedna z nejlepsich Pratchettovek za poslednich 5 let… (nasleduje Zaslana Posta…)
Problém?
Z mého hlediska je hlavní problém v tom, že se autor za každou cenu snaží jako humorné podat věci, které nejsou sranda ani omylem.
A fekální humor? Bohužel nejde o humor, ale jen jakousi verzi reality. V pražské zoo se prý dá koupit dětská kniha o “zvířecích hovínkách” od tuzemské autorky (měla vyjít dřív, než Šňupec), takže půjde patrně o nějaký fenomén, který jsme jen přehlédli…
Atlas trusu 🙂
Střelče, tu máš odkaz na ten “hovínkový atlas” 🙂
http://www.zoopraha.cz/cs/co-vydavame/tiskoviny/atlas-trusu_4001515
Aramon – díky
Díky za odkaz, já se o tom doslech dosti nepřesně od známé, která absolvovala s ratolestmi návštěvu zoo těsně po vydání Šňupce. Realita zkrátka jednou předběhla fikci. Škoda, že nakladatelé obou publikací nespolupracovali…
obleknu si pulnoc
tak obleciem si polnoc bola uz vyslovene stupidna a strasne uboha “kniha”. toto uz ani citat radsej nejdem
Evoluce
Sir Terence se časem holt vyvíjel 🙂 První desítka knih mi zpětným, čtením už nepřipadne tak plastická – je to jen humor – skeče za sebou a odkazy na ledacos a když člověk nemá načteno a nebo neprožil kus života, tak mu unikají vtipy. Některé mi musela vysvětlit máma (viz Těžké melodično – písničky, které v té době frčely a společenská odezva té doby) a některé dokonce babička ( Poslední kontinent – raigras). Druhá desítka mne opravdu stála bránici, protože humor dostal hloubku a nový rozměr a charaktery byly rázem plastické. Na každou další knihu čarodějek jsem číhala jak Esme na zkoušky čarodějek 🙂 Ve třetí desítce kolem poloviny došlo ke změně – témata byla vážnější a skutečně ovlivněná autorovým stavem – uvědomění si hodnot a preferencí v životě, když člověk čeká na demenci a smrt nebo se rozhodne volit eutanásii. Knihy pro mne opět nabyly nového rozměru – hořkosladkého, přemýšlivého s dávkou černého humoru. Najednou mne ty první knihy neuspokojují, protože postrádají tu hloubku….
Ze všech Zeměšplošských knih mne nejvíce chytlo Carpe Jugulum, Obléknu si půlnoc a povídka Moře a malé ryby.
Knihy o tom, jak jsou lidi hloupí a nevzdělaní, o tom jak si neváží lidské dobroty, lidské práce, sami sebe. O zhoubném vlivu náboženství a stupiditě davu, o tom, že pomluva docela hodně udělá, o nepoužívání rozumu….lidé ve vesnici spálí dům staré paní, která je trochu zapomětlivá, trochu nepořádná, roztržitá a vlastní kočku a pak ji nechají venku umrznout k smrti….úplně obyčejní lidé, kteří žijí své obyčejné životy….a taková krutá bezcitnost přece skutečně nemá být zapomenuta. Stejně jako nikomu nepomůžete modlením ani když si k tomu kleknete…když už tak nutně potřebujete klečet, tak si k tomu vemte kýbl s vodou a hadr – tím opravdu pomůžete.
Takovou hloubku najdete v málokteré knize. Holt je to určeno pro jiné lidi než knihy o nejnamakanějších a nepřemožitelných superhrdinech, nejdokonalejších elfích čarodějkách a hlavně kůl sexy upírech 🙂
Ještě jsem Šňupec nečetla, ale těším se na ten Zeměplošský Midsomer 🙂