Smolné povětří – Caine Rachel

Zápletka Smolného povětří je postavena na předpokladu, že se mezi běžnými lidmi skrytě pohybují obdaření jedinci, nadaní zvláštními magickými schopnostmi. Nic nového pod sluncem, dalo by se říci, tento motiv už využila celá rada autorů. Nápad je to tedy vousatý, ale zkušenost ukazuje, že pokud vezmeme věc za správný konec, mohou být výsledky výborné a úspěch velký. Pro příklad nemusíme chodit daleko, poslední rok přivádí české čtenáře k nadšení knihy Sergeje Lukjaněnka, odehrávající se v současném Rusku v prostředí takzvaných Jiných.

Rachel Caineová šla na věc trochu jinak než Lukjaněnko. Její hrdinové jsou obdaření nezvyklým nadáním, ale v praxi je (možná trochu nelogicky) dovedou smysluplně využít pouze k ovlivňování počasí, a to i v globálním měřítku. Což není v dnešním světě, ohrožovaném jeho enormními výkyvy, zase tak málo. Nadaní jedinci mají jen dvě možnosti – buď jsou svého talentu zbaveni, nebo musí pracovat pro Asociaci správců, která reguluje počasí. Asociace byla sice založena za bohulibým a užitečným účelem, jenže v praxi vše funguje trochu jinak. Organizaci ovládá strach, všeobecná – i když maskovaná – nedůvěra k ní, intriky a obavy z toho, že někdo bude označen za černou ovci, jež bude využita jako exemplární příklad pro ostatní. A právě tato noční můra obdařených se splnila hlavní hrdince, Joannne Baldwinové.

Joanne je sympatická mladá žena, která nemá kromě své neobvyklé práce v Asociaci žádné zvláštní záliby. Vede docela běžný život, zajímají ji hlavně chlapi, módní oblečení a podobné věci. Jediným trochu zvláštním koníčkem (na ženu) je láska k opravdu silným a rychlým vozům, jízda v nich a kupodivu i jejich opravy. Jenže najednou se její idylický život zvrtne, Joanne má na krku obvinění ze zabití svého kolegy, a první, co ji napadne, je utéci. Na začátku jí jdou po krku pouze bývalí kolegové, ale pak se k nim přidává i kdosi další. A Joanne zjišťuje, že šance na vyváznutí se zdravou kůží se začíná blížit bodu mrazu…

Smolné povětří je v podstatě road movie ze současné Ameriky okořeněná přítomností magie. Postava hlavní hrdinky jako celkem typické američanky je dost věrohodná, takže snadno uvěříme, že si spíše všimne a bleskově ohodnotí hezkého chlapa (který sedí vedle ní), než by zaregistrovala hrozící nebezpečí (které se vznáší nad její hlavou a momentálně zakrývá půl oblohy). Joanne žije přítomností, nějakým velkým plánováním se moc nezabývá, spíše na situaci reaguje, než by byla režisérkou děje. Zajímavé jsou i některé vedlejší postavy – hlavně Joannina přítelkyně Star – a vztahy mezi nimi.  Přesto se nelze zbavit dojmu, že autorka kvůli usměrnění děje s postavami občas manipuluje více, než by bylo vhodné. Mám na mysli hlavně Marion, která pronásleduje hrdinku a občas jedná dost zvláštně. I Joannino chování někdy předpokládá dost velkou dávku neprozíravosti, jenže na druhou stranu jen potvrzuje platnost hesla, že magické nadání sice nemá nic společného s inteligencí, ale hloupý (nebo neopatrný) kouzelník dlouho nepřežije.

Pokud knize odpustíme občasnou nelogičnost a někdy pomalejší tempo vyprávění, neměli bychom být zklamáni. Spisovatelka zvládla román dobře, je v něm napětí, romantika i překvapivý závěr. Kniha však má silnou konkurenci, např. v Lukjaněnkových románech o Hlídkách, které jsou dějovější a je v nich více filosofie, a které dokonce vydává stejné nakladatelství. Dalšími soky jsou třeba knihy Neila Gaimana, kde je kladen silnější důraz na mytologii a vycizelované vypravěčské umění, nebo díla mystičtějšího Tima Powerse. Rachel Caineová na ně sice občas v určitých aspektech trochu ztrácí, ale přesto nedopadne při srovnání se svými mužskými konkurenty nijak zle.