Smaragdová bohyně – Althalus 1 – D&L Eddings

 Po prologu, ve kterém nám byl představen hlavní hrdina zloděj Althalus, se zúčastníme několika nepodařených krádeží. Althala, oblíbence boha štěstěny, totiž z neznámého důvodu štěstí opouští a na paty se mu lepí smůla. Eddings nechává hned na prvních stranách vyniknout svůj skvělý humor a vypravěčské schopnosti.
Děj se svižně přesouvá od jedné lupičské příhody ke druhé, až našeho hlavního hrdinu potká jakýsi Ghend, který si u něj objedná krádež svaté Knihy. Althalus neváhá a vydává se do domu, kde je kniha uložena, ale opět vše neprobíhá tak, jak by si přál – z domu s Knihou není úniku. A zde se mám představuje druhá hlavní postava – bohyně vtělená do kočky. Vyplyne najevo, že na Althala už dlouho čekala,  a bez delších cavyků ho začne učit číst z Knihy, ať Althalus chce nebo ne. Posedí si v domě nějakých pětadvacet století a tradá hledat další hrdiny do týmu, který bude zachraňovat svět. Takže se děj z původně docela zajímavé fantasy mění na klasickou eddingsovskou putovačku. Nic proti ní, ale už tady nejen v jeho podání hodněkrát byla.

I když jsou postavy poměrně sympatické, přesto jste je už v Eddingových knihách potkali. Například kočka-bohyně má naprosto stejné chování jako Aphrael v Eleniu a podoba vytvořené družinky se sestává z klasického schématu. Althalus, vycvičený studiem Knihy, přebírá roli kouzelníka (v čemž mu samozřejmě notně pomáhá bohyně), což mi přišlo jako zničení jeho charismatické postavy zloděje. V družince se dočkáme obvyklých banálních rozporů mezi jednotlivci (bez toho by to ani nebyl Eddings) – např. se ženské části nelíbí, že se ta mužská nemyje, urozeným se nelíbí, že musí trpět přítomnost chudých prosťáčků, knězi se nelíbí přítomnost čarodějnice, Althalus a bohyně se mezi sebou neustále škádlí (oh, jak pro Eddingse typické)… I když je samotný výběr družinky poměrně originální (nebudu to prozrazovat), má velký nedostatek. Tím, že postavy přicházejí postupně, “musí” ostatní členové neustále těm novým rekapitulovat, co dělali předtím. A tak se některé příhody opakují dvakrát i vícekrát a čtenářovi to samozřejmě leze na nervy. Dále si Eddings vychytává další maličkosti – systém bohů, doby ledové, vývoj společnosti… ale to vše nemůže zachránit fakt, že hlavní dějová linie je okopírovaná. A to je veliká škoda.

Od Václava Čuby jsem již několik (nekvalitních) překladů četl,
ale tentokrát se vyznamenal. I počet překlepů je na tohle vydavatelství neuvěřitelné (asi deset). Takže buď Banshies (klidně zaměňujte s Classicem) zaměstnalo korektora, nebo si dal pan Čuba opravdu záležet.
Někomu možná unikne, že toto není trilogie, ale pouze jedna kniha, kterou Banshies rozdělilo na díly. Originál má totiž přes osm set stran a tato kniha nečítá ani tři sta padesát. Naštěstí je cena “docela nízká”, mohlo to skončit hůř.

Kdo má rád Eddingse tak, že mu nebude vadit čtení opět toho samého, nebo kdo se s Eddingsem ještě nesetkal, bude s Althalem naprosto spokojen a bude se královsky bavit. Ostatní můžou Althala klidně minout.

Recenze napsána pro Ramax, recenzní výtisk darovalo vydavatelství Banshies – děkuji