Dobří holubi se vracejí. Zvlášť když padli do oka americkým čtenářům. Po pustinách divokého Elnealu tedy čeká seržanta Braggse a už-ne-nováčka Deana planeta jihoamerického temperamentu, všemocných oligarchů a jejich potyček s partyzánskými bandami. Nenechme se mýlit tím poklidným názvem – Wanderjahr.
 |
Wanderjahrská guerilla slaví stále výraznější úspěchy. Vládci planety si začínají uvědomovat, že pomoc zvenčí by mohla být přínosnější než snahy dál vše řešit vlastní cestou, a po dalším z incidentů požádají Konfederaci o vojenskou pomoc. Pochopitelně ne proti povstalcům. Úkolem mariňáků má být vycvičit místní „Feldpolizei“ do akceschopného stavu. A především vnést do místních politických her nové divoké karty. Když u toho navíc ještě zatočí s obtížnými partyzány, nikomu to vadit nebude…
Škola ohně láká anotací na válku proti skvěle organizované guerille a zkostnatělé byrokracii. Stejně jako v případě Prvních v boji to ale není tak docela pravda.
Ano, je potřeba „FPíky“ přecvičit a jejich šéfstvo z toho není zrovna odvázané.
Ano, partyzáni mají v hlavě více než dvě osamělé mozkové buňky, dokážou využívat terénu a v konfrontaci s mariňáky si vedou skvěle. Nejen když přihlédnu ke skutečnosti, že do té chvíle bojovali s ozbrojenými silami, za které by se nemusel stydět sitcom zasazený do armádního prostředí.
Ale to vše se vztahuje převážně k jedné dějové linii. Pak je tu ještě druhá, vyprávějící o tom, jak si Dean vede při svém přiřazení k štábu. Autoři ji zamýšleli jako thrillerovou, s několika romantickými prvky. Místo toho vzniklo cosi, co stojí za to přeskakovat, aby se člověk zase rychle dostal k výcvikovým pasážím, lesním hlídkám a celému tomu mixu akce a nezapomenutelných situací, nad nimiž se mu rozzáří oči a koutky úst se stočí do potutelného úsměvu. A může tak činit beze strachu, že přijde o něco zásadního. Protože vyvrcholení je sice zpola překvapivé, ovšem Sherman s Craggem pro ně nepřipravili půdu vhodně rozházenými indiciemi.
Ne že by se nesnažili, ale potřeba dodat Deanovi duši a lidské stránky natolik zaměstnávala jejich zjitřenou fantazii, až to nevyšlo. Je až k neuvěření, jak suverénně mohla oběma autorům utéct známá pravda, že mariňáci patří do zákopu. Na cvičiště. Do hospody. Do bordelu. Ale ne do romantických scén, kde tklivě hledí na svou vyvolenou, hladí ji po vlasech a následně svedou v záhonu dozrávajících rajčat, aby dotyčná po pár stránkách zjistila, že právě nedostala menstruaci.
Škola ohně je víc než co jiného mozaikou nezapomenutelných situací. Ve všech významech slova „nezapomenutelný“, pozitivních i negativních.
Až na snahu vnést do života Joea Finucanea Deana trochu něžného citu a vyjít tak vstříc čtenářkám se totiž Sherman a Cragg drží všeho, co v Prvních v boji fungovalo. A ještě trochu přitvrdili. Jejich nejsilnější stránkou je pochopitelně akce ve spojení s autentičností detailů. Postavy jsou průhledné a šablonovité – ale autoři z nich dokážou vytěžit maximum a příběhu naopak škodí při snaze o výraznější duševní prožívání. Po většinu doby není problém 34. týmu rychlého nasazení věřit, že jsou skuteční, živí lidé, na které je pohlíženo z dostatečného odstupu, bez snahy dostat se jim do hlavy.
Základním problémem, jemuž Starfist čelí, je otázka srovnání. Při vhodném výběru titulů působí jako čtivý, zábavný příběh – anebo jako brak z doby, kdy se Spojené státy opájely pocity posledního hegemona. Rozhodně to není nic, co by potěšilo intelektuála. Pokud tedy nemá ve zvyku relaxovat u military sci-fi lehčího typu. Škola ohně si nehraje na sofistikovanou zápletku, znepokojivé otázky o možné budoucnosti lidstva či etické otazníky. Cílem Starfistu je zábavnost. A to autorům vycházelo a vychází. Zvlášť jestli v dalších dílech bude víc „starého dobrého boje“ a méně politikaření.
Mariňáci, kteří přicestovali pomoci oligarchům z Wanderjahru potlačit vzpouru, jenž ohrožuje politickou i ekonomickou stabilitu planety, musí zničehonic vést válku na dvou frontách – na jedné proti vynalézavým partyzánům s dobrým velením, a na druhé proti zkostnatělé policejní byrokracii. Kdo je ale skutečný nepřítel a komu mohou důvěřovat? Na Wanderjahru není nic takové, jako se na první pohled zdá – dokonce ani místní zvěř – a každý má své vlastní cíle. Mariňáci 34. týmu rychlého nasazení jsou neúprosně vtahováni do politiky světa, kde patří vraždy, zastrašování a zrada k přijatelným metodám vlády… a kde jsou všichni zralí na trochu starého dobrého boje. (anotace)
- Starfist 2: Škola ohně
- Autoři: David Sherman, Dan Cragg
- Překlad: Jitka Krejčová
- Forma: paperback
- Počet stran: 352
- Cena: 278 Kč
- Vydal: Brokilon, 2011
