Skok z planety – Gerrold David

V zákulisí českého SF běžela informace, že Classic má vydat další dílo D. Gerrolda, autora populárního cyklu o válce s Chttorem, a možná by mohlo jít o pokračování této vynikající „vyvražďovací“ série. Nová Gerroldova kniha se na trhu objevila, ale není to žádné pokračování Chttorů.

Román „Skok z planety“ patří sice do žánru SF, ale není to hard SF. Za poslední měsíc jsem na našem trhu narazil na dvě podobné knihy. Kromě „Skoku z planety“ to byla kniha R.Ch. Wilsona „Chronolity“. Obě se odehrávají v nedaleké budoucnosti na Zemi, která se definitivně utápí v globálních problémech známých už v současnosti. To všechno je čtenáři předkládáno pouze jako kulisa k rodinným a partnerským problémům hlavních hrdinů. Tak je tomu i v příběhu rozvedených manželů Dingillianových, kteří bojují o přízeň svých dětí.

Vyprávěčem příběhu je prostřední syn Charles zvaný Bleška, nacházející se v problematickém pubertálním věku. Trpí obvyklými problémy, které vyplývají z toho, že už není dítě, ale ještě není dospělý. Gerrold si ho vybral za vypravěče možná z toho důvodu, že lidé v tomto věku jsou až nekriticky upřímní, proto se dobře hodil k prezentaci rodinných traumat z rozvodu. Matka výchovu tří synů prostě nezvládá. Kromě role matky samoživitelky k tomu musíme připočítat i svět, ve kterém žije. Po blíže nespecifikované  katastrofě musela s dětmi opustit domov a utéct do provizorního podzemního města. Toto provizórium v tunelech, Bunkr City v El Pasu, se nakonec stalo trvalým příbytkem, který moc optimismu neskýtal. Stejně se chová i jejich otec Robert Dingillian, který se ukáže jednou za rok, naslibuje modré z nebe a pak se potichu vytratí. Ten stejný scénář se odehrává i tentokrát, kdy svým synům nabídl výlet na Měsíc. Ti to brali zase jen za mlácení slámy, jako vždy v minulosti, ale k jejich překvapení otec bere svůj návrh dost vážně. Cestují do Ekvádoru, kde stojí největší technologický zázrak lidstva – Linka. Je to z technického hlediska vlastně výtah mezi Zemí a vesmírem. Tento vlastně stát ve státě se řídí vlastními pravidly a zákony. Linka plní nejen význam turistické atrakce, ale je to hnací ústrojí pozemské ekonomiky. Jde o nejlevnější, teoreticky, dopravu na orbitu, kde dále zboží a lidé odlétají na čerstvě obydlené vesmírné kolonie. Čím výše jede Bleška se svými bratry po tomto orbitálním výtahu, tím více poznává krutou pravdu, že ani otec, ani matka nejsou k nim upřímní. Otec jim pomalu nabízí možnost, že by mohli všichni odcestovat na nějakou z nových vesmírných kolonií, které nabízejí ale dost tvrdé podmínky.

Člověk se musí upsat nějaké korporaci a stane se takovým moderním otrokem, ale přece jen je tu větší naděje na lepší budoucnost než na Zemi, která je naprosto  přelidněná, válka stíhá válku a všude se objevují  epidemie moru a jiných smrtelných chorob. Jedou na Lince zrovna ve zlomovém době, kdy se vládci tohoto výtahu rozhodnou skoncovat s jakýmkoliv spojením s bývalou Zemí. Dovedou ovládat počasí kolem Linky a způsobí ničivý hurikán, který má být příčinou odpojení od Země. Dá se říct, že tato náhlá revoluce zčásti vyřešila jejich rozhodování.

Kniha „Skok z planety“ mne překvapila svojí čtivostí, i přesto, že se nejedná o žádný akčňák. Přiznám, že nejprve jsem měl pochybnosti o kvalitě příběhu. Na přebalu píšou něco jako Heinlein a první věta knihy „Mám nápad, pojeďme na Měsíc“ se dost podobala heinleinovským nesmyslům jako „Vezmi si skafandr a běž“ či „Hvězdný kadet“. Naštěstí to tak nebylo. Gerrold dovedně vykreslil pocity lidí, kteří se musejí v krizové situaci rozhodnout k životní změně. Hravě zvládl pohled na svět očima pubertálního jedince, který v této době hledá v každém dospělém pokrytce a lháře.

Co mi na knize moc nesedí, je obálka. Ilustrace mi připadá moc schizofrenní, je to typ obálky, který mne spíše od přečtení odradí. Jan P. Krásný už předvedl lepší díla.
Osobně mám ke knize dobrý vztah, protože přímo poukazuje na fakt, že budoucnost lidstva na planetě zvané Země neexistuje. A to je i můj názor.