Vsaďte se se mnou. Vsaďte se, že tak jako se budete řehtat nad touhle knihou, už jste se dlouho nezasmáli. Vsaďte se, že pokud vám kdy v hlavě vrtal nějaký červík pochybností o metafyzičnu a schopnosti lidí jednat racionálně, pak po přečtení téhle knihy to bude důlní kombajn.
Hlavními hrdiny knihy jsou inteligentní nákupní vozík, kterému v čipu zůstala kvůli šílenému programátorovi víra v Boha, skeptický mladý muž Edgar Malroy a nesmyslně krásná prorokyně Boží lásky a zkázy světa Sofie. Nákupní vozík odvysílal příběh obsažený v této knize po své desítky tisíc let trvající cestě vesmírem. Za tu dobu zmoudřel a byl schopen nahlédnout život svůj i jiných z patřičné perspektivy. Vám bude stačit pár hodin čistého času, protože kniha se čte, jako se pije dobré víno. Svět je šílený a nesmyslný, ale ne tak moc, jako sami lidé.
Bo Fowler navázal na Kurta Vonneguta mladšího v tom nejlepším, co onen autor přinesl nejen žánru SF, ale literatuře obecně. Brilantní a smutný humor hodný Čechova, hlavní příběh zkonstruovaný ze spousty malých anekdotických příběhů, navázaných jeden na druhý, jako když se sype domino. Člověčinu. Tu především, není tu žádné samoúčelné fťypkování. Ač má hlavní hrdina kolečka, plastové držadlo a drátěnou korbu, je stejně člověkem jako kdokoliv z nás.
Neméně hlavními hrdiny knihy jsou magoři všech ras, národností a hlavně vyznání. Magoři Bo Fowlera působí roztomile. Ale děsivě roztomile. Hlasatelé lásky jezdí na vyřazených nosičích strategických raket a největší kacíř světa shazuje do chudých koutů zeměkoule prefabrikované školy i s učiteli. Setkejte se dále se šestnáctým, sedmnáctým a osmnáctým dalajlámou, nebo prvním svatým všech surfařů. Podejte si ruku s arcibiskupem z Canterbury. Magoři všech zemí, spojte se!
Utraťte své peníze v sázkové kanceláři Edgara Malroye! Vaše metafyzika si vaše peníze zaslouží! Pijte mrkvovou šťávu!
Nosí Bůh fosforeskující zelené ponožky jako Kuba Vandrovec? Vsaďte si!
Kdo ví?
Aloha.
he? co to je za uchylarnu? 🙂
To neberu – vlastně naopak, vo co?
Valně mě to nebavilo ani napoprvé před půl druhým rokem. Těžkopádný pokus napodobit Vonneguta, který nic nedrží pohromadě.BTW, překlad žádná sláva.
Spíš nerozumím tomu, proč se zabývat touhle knihou 20 měsíců od vydání. Souhlasím, že nijak výrazná není. Jen podprůměrná kopie, která by bez Vonneguta by asi nevznikla, ale to Palahniuk & spol. asi taky ne.
Protože
lepší pozdě než nikdy, u upozorňování na zajímavosti mimo hlavní proud žánru zvláště.Aspoň nakolik mohu mluvit za Regise.
Miranda: shoda okolností ;)1) jsem recenzentem na FP teprve krátce. A Fowlera jsem četl též nedávno. Voila, to vysvětluje časové souvislosti.2) J.V. jr. má pravdu, mám rád věci mimo hlavní proud a proto je rád vypíchnu. Navíc, zdají-li se mi dobré. Well, gentlemen, neshodneme se na kvalitě tohoto díla. Mně se líbí velice, vám nikolif. To je ovšem věc vkusu a ten je navýsost individuální. Je to tedy na čtenáři 😉 a proto se píší recenze, nemýlím-li se.
Dokonalost
Tahle kniha je naprosto skvělá. Od Vonneguta jse nic nečetl (ale plánuju :-)) a tak nemůžu posoudit, nakolik je to obšlehnuté, ale námět, styl psaní a celkové vyznění knihy… to všechno je úžasné.Skepse a.s. mi také dost pomohla upevnit si názor na Boha a na magory, jak jsou zde zásadně nazýváni.