Singularity – eds. J. P. Kelly a J. Kessel

Opětovné vydání Zrcadlovek bylo počátkem, který měl připravit půdu pro skutečné překvapení letošního roku. Legendární kyberpunková antologie byla velice příjemnou záležitostí, ovšem šlo pouze o reedici, chtělo to něco nového. Tím novým se staly Singularity, kniha silné tloušťky, která již svou vynikající obálkou od Tomasze Marónskyho napovídá: „Pozor, obsahuje kyberpunk.“

Tady se však redaktor dopustil první chyby. Použil slovo kyberpunk. Otázkou se tedy stává již sama pochybnost – co je v dnešní době kyberpunk? Tento pojem se stal široce rozšířeným. Z původně ryzího vyhranění vůči klasickému úzu sci-fi se pojem kyberpunku nivelizoval a pronikl do mainstreamových proudů natolik, že v současné postmoderní době působí tento pojem jako stará třiosmšestka, která sice má jméno a váhu, ale již nedokáže čtenářem pohnout. Kyberpunk v sobě obsahoval geniální myšlenky a stal se skutečnou a nefalšovanou novou vlnou literatury, jejíž význam byl však přetažen kyberpozlátkem pro jeho snadnější uchopení, čímž veškeré pozadí mizí v šedi nezájmu a do popředí se dostává to, co si lze představit a co se zaručeně bude líbit.

Druhý problém je časový odstup a s ním spojený jak vývoj technologií, tak lidské společnosti. Na základě těchto několika věcí vzniká a postupně se rodí nový literární směr. Kyberpunk je mrtvý. Není možné pokračovat, protože hnutí jako takové bylo dílem okamžiku a nebylo mu souzeno delšího trvání. Nezaniklo však v pravém slova smyslu, pouze se proměnilo. Stejným způsobem jako nové verze operačních systémů začínal i kyberpunk přijímat techniku a kyberprostor jako něco přirozeného protože to udělala i lidská společnost. Nemine snad jediný okamžik našeho života, který by nebyl prostoupen alespoň pasivní přítomností digitální techniky. Žijeme v digitálním světě, který nás obklopuje, který nás pohltil a my to přijali za své.

Tomuto faktu nelze čelit, nelze mu odporovat, protože jakýkoliv odpor je marný. Mizí tak bouřlivě protestní kyberpunk a postupným upgradem vzniká nová vlna, nový směr plně kooperující se světem, který vzniká a na který je třeba reagovat. Přichází postkyberpunk. Mizí zrcadlové brýle, kožené bundy a hackeři. Neuroimplantáty odcházejí do ztracena nahrazení něčím novým. Poetikou opraváře počítačů. Ano, čtete správně, zatímco v Zrcadlovkách to byl drsný rocker, v Singularitách to je opravář kol.

Ač se to nezdá, posun je značný, ale výrazný pro celou sbírku. Kdo při četbě Singularit nepřečte předmluvu, pro něj postkyberpunk ztratí význam. Kdo očekává návrat hackerů sjíždějících na mašinách kyberprostor, bude zklamaný. Nová doba si vybrala daň na velice oblíbených hrdinech, které střídají postavy nové, jemnější, obyčejnější, aby punk mohl žít dál. Singularity jsou pecka! Nejsou tak drsné, ale přesto bouřlivé, je to jejich vnitřním kouzlem kouzelná sbírka dokazující fakt, že literatura není mrtvá, dokáže se vyvíjet a neustále na čtenáře útočit něčím novým. Není to jen rovina motivů a témat, které si autoři volí. V nich je jasně patrný již výše zmíněný posun, ovšem s každou další porcí textu budete mít pocit, že jste ještě něco takového nečetli.

V knize se nenalezne jediná povídka stejná a i jejich seřazení má jediné možné řešení – nelze je zaškatulkovat. Sice se dá najít několik povídek převážně od starších spisovatelů, kteří se již naplno projevili v první vlně a kteří staví na starých a osvědčených kamenech motivů, ovšem na těchto povídkách je nejvíce patrná poslední devíza postkyberpunku – reakce na kyberpunk jako takový. Každý text v této knize v podstatě reaguje na předešlé hnutí, ke kterému se staví většinou úplně opačným způsobem. To si však vychutná jen skutečný labužník a člověk, jemuž Zrcadlovky plně přirostly k srdci a nejenom, že text četl, ale i jej chápal.

Zbylé práce jsou nezaškatulkovatelné, svým způsobem pobuřující a vzrušivě originální. Jsou napsané takovým způsobem, aby se čtenář dlouho plácal v textu, než mu naplno porozumí. Autoři na čtenáře prostě kašlou a každou povídku je třeba číst s maximální pozorností, jinak se nedostanete na její konec, a když už, tak mu prakticky neporozumíte. Anotace u každého díla je sice fajn, ovšem to je jako vidět trailer, ale nezajít už na film.

Textové zpracování je samo o sobě punkové. Ano, ano, revolta pokračuje a je to jenom dobře. Autoři se sice tematicky omezují na hrdiny mírnějšího rázu, zároveň však ale už samotným textem nabourávají klasický úzus výstavby povídky. Na druhou stranu obyčejného čtenáře tím spisovatel patrně odbourá, některé povídky jde horko těžko číst a zároveň je jejich četba nanejvýše originálním a vzrušujícím zážitkem, že autora proklínáte a zároveň mu aplaudujete. Co víc si od punku přát.

Předmluva je něco, co této knize dodává autoritu a jakousi vážnost, a je to právě předmluva, která je její nejdůležitější částí. Je to návod na nový směr, potřebná indicie k jeho pochopení, klíč k bráně jménem postkyberpunk. Číst ji bude trochu utrpení, ale na jejím konci vás čeká luxusní zážitek pochopení a především, předmluva se snaží pochopit nový pojem kyberpunku a jeho vývoj. Jako třešnička na dortu se pak jeví část korespondence mezi Brucem Sterlingem a Johnem Kesselem ohledně Vlny osmdesátých let. Během čtení začnete toužit, ať ji vydají celou knižně, protože to je záležitost skutečně pro fajnšmekry.

Singularity jsou knihou nového desetiletí, jasný a neklamný důkaz postmoderního mixu žánrů dotaženém úplně nadoraz dosavadní autorské imaginace. Víc to zatím nejde. Tato kniha v sobě kombinuje prakticky celé desetiletí povídek, čímž vytváří novou bibli moderní doby. Postkyberpunk je jako název zavádějící, ovšem po zkušenosti s knihou tvrdím, že zatím jediný možný. Tuto knihu buď pochopíte a přijmete za vlastní myšlenku, že kyberpunk posloužil jako základ něčemu dalšímu a literatura pokračuje dál ve svých kolejích, analyzuje a vyrovnává se světem, kterému musí čelit. Anebo ji odvrhnete s tím, že to je blbost a nadále budete věřit svému.

Je čtenář na tuto knihu připraven? Je třeba odhlédnout od Zrcadlovek, coby symbolu staré éry, a naplno se vnořit do nové vlny literárního hnutí, která již není tak vzrušující svým romanticky stigmatizovaným a ze společnosti vyčleněným hrdinou. Která revoltuje novým způsobem a na novém místě, které je třeba najít a přijmout. Kyberpunk není mrtvý, jen byl upgradovaný na nový.