Šílený les – Šlechta Vladimír

Před několika dny jsem vyrazil do nejbližší speciálky zakoupit si knihu Krvavé pohraničí. Slyšel jsem o něm jen dobré a tak jsem se ani moc nerozmýšlel. Na místě jsem ovšem zažil malé zklamání. Kniha byla vyprodána, čekají na dotisk. Celkem brzy na to, že kniha vyšla asi před dvěma měsíci. Na pultu jsem si ale všimnul dalšího románu Vladimíra Šlechty, Šílený les. Prodavačka mě ujistila, že kniha lze číst bez znalosti Krvavého pohraničí a tak jsem už neváhal ani minutu. Hned od prvních stránek jsem si říkal, že jsem rozhodně nepořídil špatně. Knížka za 135 korun je v dnešní době téměř zázrak, navíc když je tak bez jakékoliv vady zpracována. Za to můžeme poděkovat vydavatelství Straky na vrbě.

Hlavní hrdinkou je dívka Inge, které koluje v žilách i menší část elfské krve po babičce. V Glen Karho bydlí jen krátce, lidé si ji oblíbili, ona si oblíbila je. Záhy se vše nečekaně zvrtne. V malém lesíku za Glen Karho se na ní vrhne její přítel, ona se zalekne a kouzlem ho popálí na obličeji. Uvědomí si, že to trochu přehnala, a nešťastníka dovede zpět do vesnice. Tam ji lidé nařknou, že je čarodějnice a elfka a neštěstí je na světě. Vzbouřený dav vesničanů ji polapí a chystá se upálení. Inge se daří za pomoci svých posledních přátel (kteří při tom do jednoho zařvou) utéci. Netrvá dlouho a v lesích za Glen Karho ji najde chlápek Jacob Faylorg. Z těch dvou se stanou sehraní parťáci. Nezbývá jim než promotat se tajemným lesem Izironkem, kde dříve žila celá spousta elfů. Ti však již odešli za Zrcadlové hory a v Izironku zůstal už jen elfský král Eagerpe se svou družinou, kteří stále ještě vedou boj s lidmi o území Izironku. Lidé toto území osidlují kvůli nekonečným záplavám dobrého dřeva, které by rádi vytěžili a splavili ho po proudu řeky Lodus. A proč vůbec elfové odešli? Izironk zešílel. A co je nejhorší: šílenství se v půldenních záchvatech přenáší i na lidi, těžcí okrajové části lesa. A tak dále a tak dále. Rozhodně není potřeba, abych pokračoval v převypravování dál. Trochu mě zklamalo jedno, že vše končí až přílišným happyendem. Podle vývoje událostí bych čekal daleko temnější konec. To už je ale o vkusu čtenáře. Mimochodem, prodavačka měla pravdu. Šílený les je opravdu samostatný román a čtenář nemusí znát žádnou další knihu od Šlechty, aby si ho náležitě vychutnal.

Příběh plyne naprosto hladce, někdy se zajímavě zamotá nečekanou zápletkou. Vše koření zajímavé nápady a skvělé postřehy. Přiznávám, že jsem ani tolik od Šíleného lesa nečekal a o to víc jsem si pak užíval. Nezbývá než doporučit. A já si právě zapisuji do paměti jméno dalšího oblíbeného fantasy spisovatele. Na další romány a povídky z prostředí Pohraničí se už velmi těším. Krvavé pohraničí jsem si už objednal u MORDORU, kde knihu ještě mají, takže během několika dní se dočkáte ode mne recenze i na tento román. Připomenu ještě, že povídky ze stejného prostředí se nacházejí v obou ze svazků antologie českých fantasy spisovatelů – Drakobijci. Nesou název Dětská dýka a Válečná lest. Vynikající povídka Ex-Orkista vyšla v letošní zářijové Ikarii. Vypráví o Rogeru Schniregovi, jednomu z dalších hrdinů Šíleného lesa.