Druhá antologie, představujících pomyslný vrchol současné polské fantastiky, je výběrem vítězných prací čtenářské ankety Sfinx. Máme tak jedinečnou možnost nahlédnout na vkus polského čtenářstva.
Mezi osmi uveřejněnými pracemi se nachází jen jedna klasická fantasy povídka – Tkáč iluzí. Trápení mladého němého čaroděje, kterému k dokonalosti jeho iluzí chybí zvuk, je už českému čtenáři notoricky známo jak z dřívějšího vydání v Ikarii, tak ze stejnojmenného románu. Vůbec povícero povídek z této antologie vyšlo u nás dříve, a tak možná sečtělým čtenářům díky tomu přijde sborník méně atraktivní.
Další povídky často představují Polsko nebo alespoň polského hrdinu z různých perspektiv. Často se v nich projevují touha národa, který měl a dodnes má předpoklady stát se přinejmenším evropskou velmocí, což je především cítit v povídce Noteka 2015. Důležité je také čerpání inspirace alternativního vývoje druhé světové války – Heisenbergova bomba a Srdce temna. Militantní Šípková Růženka pak zaráží svojí drsnou realističností.
Takřka nacionalistický nádech antologie zjemňují práce Divoch a Místo na zemi vyprávějící o hrdinech bojujících proti systému. Na více přečtení pak poslouží povídka s nejasným koncem Wroclawské vanilkové plantáže, prolínající sci-fi a fantasy prvky.
Jestli mne něco na knize zarazilo, tak je to nepřítomnost Pilipukova Jakuba Vandrovce, který se asi Polákům vryl pod kůži méně, než jsem si myslel. Nejvýrazněji působí pochmurně poetické Srdce temna a to i přes obtížný, popisný styl (některá souvětí jsou dlouhá až třetinu stránky). Ale každý si ve sborníku najde tu svou „nej“, protože je opravdu z čeho vybírat.
Jednoznačným kladem Sfinx je nadprůměrná čtivost všech textů, která zastiňuje možné nedostatky některých prací. V tomto směru je čtenářské síto velmi účinné a celkem by mě zajímalo, jak by vypadala stejně sestavená česká antologie. Pokud tedy toužíte po kvalitním čtení, u něhož nezaškobrtnete, je pro vás tato kniha tou pravou volbou.
