Polský spisovatel Andrzej Pilipiuk si u nás získal slušnou pověst svými povídkami, ve kterých vystupuje exorcista-amatér Jakub Vandrovec. To je ovšem jen jedna část jeho literární produkce. Napsal také pokračování příběhů i u nás známého – a v Polsku velmi populárního – pana Auťáka, ovšem tyto knihy jsou určeny dětem. Dnes Vám chci představit jeho zatím poslední dílo, román Sestřenice.
Není bez zajímavosti, že při psaní tohoto románu v podstatě jen rozvinul nápad, který nakousnul právě v knize Pan Auťák a tajemství alchymisty Sedzivoje. Dědictvím po této knize je však i to, že Sestřenice jsou určeny spíš mládeži než dospělému čtenáři. Protože jsem neodolal a román si koupil při jednom ze svých výjezdů do Polska, mohu Vás s ním nyní seznámit.
Děj románu se odehrává v Krakowě, v němž se shodou náhod setkávají tři krásné, mladé a velmi výjimečné – a nebezpečné – ženy. Jedna z nich je upírka, stará přes tisíc let a na začátku se jen snaží uniknout nežádoucí pozornosti. Druhá z nich je mladší jen o pár set let a při životě ji udržuje elixír alchymisty Sedzivoje. Nic ale není dokonalé, jeho zásoba se krátí a je čas alchymistu znovu vyhledat. Kde začít jinde než ve městě, kde se kdysi oba setkali? Poslední z dívek je geniální programátorka, která ví příliš mnoho o poněkud choulostivých věcech a tak se raději dočasně zmizí z dohledu. Tyto tři “sestřenice” mají mnoho společného a spolu se také musí postavit protivenství osudu a nástrahám nepřátel. O alchymistu Sedzivoje totiž projevuje velký zájem i další z jeho bývalých učedníků, zlotřilý Dimitrij. Tomu autor určil roli hlavního záporného hrdiny, neštítícího se ničeho. Není však třeba mít žádné obavy, kniha končí happy-endem.
Abych se přiznal, z této knihy moc nadšený nejsem. Příčiny jsou dvě: originalita, nebo spíš její absence a nuda při čtení. Děj připomíná mix Highlandera, Vládců strachu a podřadných hi-tech thrillerů. To by tolik nevadilo, kdybych se při čtení dobře bavil. Ale zábava se ne a ne dostavit. Místo abych děj prožíval spolu s hrdinkami, spíš jsem je z povzdálí pozoroval a se značným úspěchem předvídal, jak se bude kniha vyvíjet. Místo očekávaného velkého finále, kde by se za třesku čepelí, svištění malíkových hran překonávajících rychlost zvuku a vůně horkého olova (a stříbra) střetlo dobro se zlem a slavně zvítězilo, přišla spíš trapná scéna, kdy jsem musel litovat ubohého Dimitrije. Dobrá, kniha je asi určena spíš mládeži, ale přesto mi přišla spíš hloupá. Snad jsem čekal příliš mnoho. Konečně, i v knize Čaroděj Ivanov (Laser-books, 2003) se dá vypozorovat, že autorova síla je spíše v povídkách. Delší literární formy už mu tak nejdou…
Můj odhad je ten, že v češtině asi nevyjde, ale o moc nepřijdete. Dobrá zpráva je ta, že už na podzim vyjde v Polsku další povídková sbírka, jejíž hlavním hrdinou bude Jakub Vandrovec. I když je na obalu Sestřenic upozornění, že “toto literární dílo je Jakuba Vandrovce prosté”, na konci se nachází krátká ukázka z nové knihy. Co Vám budu namlouvat, je to rozhodně z celé knihy to nejzajímavější. Máme se na co těšit.
