Šermířova přísaha – McKenna Juliet E.

Proč byste měli být překvapeni? Tak především proto, že Livak hraje velmi malou, dalo by se říci žádnou roli v příběhu. Hlavním hrdinou je tentokrát Ryšad. Válečník zavázaný přísahou svému pánu, který se ocitne opět ve víru událostí, kde záhadní Elietimm projevují nezdravý zájem o věci pocházející z dávno zmizelé kolonie. Samozřejmě že ve všem nebude sám. Livak, Šiva, Halice, přestárlý kouzelník Viltred, ti všichni se kolem budou motat a pomáhat v obtížných situacích. Ale vše bude popisováno z Ryšadova pohledu.

Tedy ne úplně všechno. Ve druhé, největší části knihy se přesuneme asi o dvacet generací do minulosti, kdy mladý Temar odplouvá z kolabující říše se svými poddanými na vzdálenou zaslíbenou zemi. Pokládají se základy nové kolonie a osadníci se snaží vytvořit si útulný domov. Tyto vložky se stanou nedílnou součástí celé knihy a až postupem času, kdy Ryšad bude zjišťovat nové informace, nám budou předkládány i důležité, dávno zapomenuté střípky, jež vše osvětlí jako halogenová svítilna. V závěrečném a docela akčním finále se vše složí do jednoho kusu a celá Šermířova přísaha bude ukončena slibem, že se za rok bude pokračovat v započaté práci.

Co se týče děje, nechci být skeptik ani pesimista, ale nenarazíte na vůbec žádné novinky. Snad jen to promíchání časů. Jinak polovinu knihy se opravdu nic nestane. Naše skupinka rádoby chytá zloděje, ovšem nedokáže vůbec nic, natož je pochytat. Akorát se přemístí do hlavního města, kde bude Ryšad zajat a prodán do otroctví. Klidně vám to řeknu, protože se nejedná o nic zásadního. Je to pouze změna v tom smyslu, že se hlavní hrdina začne zabývat jen a jen sebou. Octne se na tropických ostrovech v naprosto odlišné kultuře. Samozřejmě problémy na sebe nenechají dlouho čekat a Elietimm se nevzdávají na žádných frontách. Po této individuální fázi se dozvíte vše zbývající, co jste ještě nestihli odhalit, a nastupuje dlouhé, předlouhé finále.

Kvalitativně jde o dílko na úrovni prvního dílu. Ale napětím a akcí se pouze snaží svému předchůdci vyrovnat. Svět je detailně promyšlený, i když prozradím, že na mapu jsem se díval minimálně, protože mě příliš nezajímalo, kudy postavy cestují. Ani kde jaký vévoda má ty a ty trable. Kulisy žijícího světa jsou bez zádrhelů promíchány do linie příběhu, ale nedonutí vás zjišťovat si tyto doplňky příliš dopodrobna. Na druhou stranu od Ryšadova zajetí mírně rozjetý vlak začne akcelerovat a vy se konečně dostáváte k napjatému očekávání dalšího vývoje. Takže pokud vydržíte začátek (tedy polovinu knihy :-)), vše se k lepšímu obrátí.

Vzhledem k nesouhlasu některých čtenářů s hodnocením předešlého dílu tentokrát vysvětlím, proč jsem knize udělil hodnocení 6/10. V prvé řadě chci říct, že tato známka platí jen pro druhou půlku knihy. První část je zcela bez nápadů a ke knize jsem se vracel doslova jako k práci. Přečíst si průměrnou knížku (5/10) a napsat o ní recenzi. Naštěstí se potom vše k lepšímu obrátí. Kniha neobsahuje žádné velké zvraty, které by vás připoutaly k posteli, křeslu, lavici ve škole atd. Nic. Je umně napsaná, ale jedná o věci, na které jsme narazili snad v každé fantasy. Země má nepřátele, kteří mají neznámou moc – jak se jim ubránit? Hrdina je popotahován světem, ukazuje nám svýma očima, co a jak vypadá a my se pouze vlečeme v závěsu. Bude zajat, stane se otrokem. To tu bylo milionkrát. Světlým bodem je mix přítomnosti s minulostí, protože se obě doby dobře provážou, což bude hrát ke konci obrovskou roli.

V souhrnném měřítku se nejedná o žádnou světobornou fantasy, pouze o dobře napsaný příběh, který každý z nás zná. Jen některá fakta jej vytahují nad břehy průměru. Proto příliš od pokračování Zlodějčiny hry nečekejte.