Čarodějem sobě navzdory, Vzkříšení krále skřeta, Čaroděj odpoutaný, Čaroděj rozzuřený,
Čaroděj putující, Čaroděj se ztratil, Čaroděj kacířský, Čarodějův společník, Čaroděj šílený, Čarodějné kameny, Čarodějův syn, Úniková rychlost aneb utíkejte od toho, dokud je ještě čas.
Jednou v knihkupectví s fantasy, mne zaujalo dvanáct, vedle sebe narovnaných knih. Byla to série knih s názvem Čarodějem sobě navzdory od Christophera Stasheffa. Pohybuji se ve světě fantasy literatury dlouho a bylo mi divné, že bych nezpozoroval vydání tolika na sebe navazujících knih, které musely postupně vycházet nejméně po pět let. Hned jsem se rozhodl koupit první dva díly, načež mě prodavačka hned ukecala na třetí, který údajně není už nikde k dostání ( měla pravdu mimochodem). Poněvadž chtěli za svazek okolo osmdesáti korun, což je při dnešních stopadesátikorunových sumách poměrně směšné, zakoupil jsem všechny tři a s nosem zabořeným do prvního dílu jsem zatočil směrem k tramvaji. Aha, takže jsme v daleké budoucnosti lidstva. Za těch pár tisíc let jsme stihli kolonizovat spoustu planet, máme laserové meče, cestujeme hyperprostorem a vsadím se…no jasně už je to tady, robotický kůň se superpočítačovým mozkem už je také k dispozici. No na začátek nic nového, ale snad se z toho vyklube něco čtivého. Na planetě Gramarye, která je plná esperů ( např. telekinetici schopni využívat určitou duševní sílu, hypnotizéři atp.) přistává kosmická loď s hlavním hrdinou Rodem Gallowglassem, agentem vládní organizace, která si klade za povinnost udržet na všech zapomenutých planetách demokracii. Jak tohle mohlo nějakého spisovatele napadnout mi opravdu není jasné, to však s tématem nesouvisí. Pověstnou kapkou v poháru trpělivosti je scéna, kdy Rod přendá palubní počítač do věrné imitace koně, který jej provází na každém kroku ( finty, jako antigravitační jednotka, hlasitý odposlech, a mikrofon voperovaný do Rodových úst jsou samozřejmostí).
Řekněte sami, čekali byste něco jiného, než prvotřídní brak? Určitě ne, opak je však pravdou. Velice věrohodně je podána adaptace mladého agentíka na nové nástrahy světa, který je úrovní středověký, ke všemu protkán neustále teleportujícími se čaroději a poletujícími předměty. Téměř okamžitě se spřátelí s mladou královnou a pomáhá jí řešit trable, což je povětšinou hlavním námětem knih. Ptáte se jaká bývá zápletka? Na planetu vždy ve většině knih dorazí prohnaní lotři ( uhádli jste, cestují strojem času) a všemožnými způsoby se snaží vzbudit rebelii proti pozvolna se tvořící demokracii tím, že pošlou královnu do věčných lovišť. Tomu vždy, většinou však až ve finální bitvě, zabrání Gallowglass. Ten mezitím, pod nabytým titulem lord Velký čaroděj, vede plnohodnotný život. Vezme si za ženu krásnou Gwendylon ( jasně že nejmocnější čarodějku na Gramarye ) a zplodí spolu čtyři krásné děti ( jež jsou ještě mocnější něž jejich matka ), které je později doprovází na jejích výpravách za obranu rozvíjející se demokracie.
Celkový dojem z mého podání nemáte nejlepší, že ano? V knize to tak ale vůbec nepůsobí. Vše je podáno velice realistickým dojmem a jsou jen jakoby mimochodem uváděny i četné příklady z historie země, vztahující se k tématu. Dobře patrná je i literární vyzrálost autora. Používá umírněný počet cizích slov a rčení, velice pěkně kombinuje chvíle klidu a akce, samotnou magii má v knize velice pěkně zobrazenou a hlavně promyšlenou, na vše se potom snaží dívat z vědeckého hlediska.
Druhá strana mince
Předchozí řádky jsem psal v době, kdy jsem celou sérii ještě neměl dočtenou. To jsem teď napravil a musím říci, že mé pocity jsou velice rozporuplné. Který z nich je nejsilnější, ptáte se?
Brak. Je to krásný, typický příklad braku. Zápletky se v každé další knize sice odlišují, ale jsou psány tak nezáživně, že vlastně ani nevíte, co se událo před pár stranami. Ve snaze upoutat čtenáře i pro příští díl, velice poutavě vykresluje čarodějovu rodinu. Když nad tím tak přemýšlím, docházím k závěru, že všechny ty knihy jsem přečetl jen proto, abych se dozvěděl jestli si děti jako hlavní postavy povedou lépe. Nepovedou, poslední knihy jsou možná ještě horší než první.
Jaký je tedy můj celkový názor na toto „veledílo“ ?
Přečtěte si první tři knihy, jen ty za něco stojí. Zbytek můžete s čistým svědomím přehlédnout. Ledaže byste chtěli vidět, jak se nemá psát.
Názor na hodnocení
Vy si snad děláte srandu,že Stasheff dostal 3 z 10 já jsem narozdíl od autora komentáře četl celé jeho dílo a musím říct,že vzhledem k mým zkušenostem s Fantasy knihami si myslím,že série Čaroděje patří k těm lepším.Být vámi tak bych si nejdřív přečelt to co hodnotím,abych se pak nestrapnil,že jsem špatně hodnotil nějaké dílo.
Re: Názor na hodnocení
Kdo říká, že jsem to nedočetl? První půlka recenze je psána po přečtení čtyř knih, druhou stranu mince jsem dopsal po dočtení zbytku. Prvním třem knihám bych dal sedm nebo osm z deseti bez zaváhání, ale ten zbytek je brak. Je to už jen nekonečné omílání stejných věcí a celé mi to prostě nesedí. Jestli s mým názorem nesouhlasíš, pak je mi to moc líto, ale každý člověk má jiné chutě a jiného oblíbeného autora.
jo
jo, je to brak
carodejove
Jsou to pohodove knizky pro uklidneni. Nic narocneho proste fakt do pohody. Vhodny prokladat mezi kvalitni fantasy treba od Simona Hawkeho
Re: Re: Názor na hodnocení
Je videt, ze jste to cetl jenom jednou a narychle. Napoprve to je pohodove cteni, ktere clovek zhltne, ale kdyz jsem to cetl potreti,…. , tak jsem si vsiml ruznych poznamek pod carou, respektive narazek na dnesni svet, o kterych kdyz clovek uslysi tak si rekne to znam,… bla bla bla, ale neni od veci obcas se nad nimi take zamyslet. Hlavne se to objevuje v dalsich dilech, ktere poutavym dejem neoplyvaji, ale pro vyse zminovanou vlastnou povazuji tuto serii hodnou ohodnoceni minimalne 5/10. Klidne se mnou muze nekdo nesouhlasit, ale ja jsem peclive sbiral celou serii, jak vychazela a take jsem ji nekolikrate celou precetl.
Re: Re: Re: Názor na hodnocení
To je Váš názor a nikdo Vám ho nebere. Autor je značně vyspělý po slohové stránce, ony poznámky pod čarou o kterých mluvíte jsem tu a tam postřehl i já, nicméně přečíst to třikrát? Holt tři češi, čtyři vkusy.
Stačí se jen podívat na rozdílné názory v komentářích.
Komentar
No, navzdory teto recenzi povazuji serii za docela zdarilou. Recenzentovi, mam pocit, uniklo, ze kniha je psana s NADSAZKOU a je to castecne parodie. Priznam se, ze nevim ktere dil jsem cetl, bylo jich ale celkem 5 a zadny me vylozene nenudil. Ja bych hodnotil tak 6/10
Re: Komentar
Parodie? Dost mozna, ja to vsak nepoznal. Mimochodem, vis, ze ve svete literatury se jakakoliv moderni parodie povazuje za brak?
Re: Re: Komentar
Osobne souhlasim v clanku jen s pani prodavackou. Ja jsem prvni dil schanel pres tri roky. Jinak jsem tuhle serii cetla asi 5x a nebranim se tomu si ji precist znovu. Mozna ze je to , jakt tomu nekteri rikaji, brak, ale je to tedy nadherny brak. Me hodnoceni techto knih by bylo minimalne 8/10. Ale je fakt ze kazdy mame jiny vkus.
komentář
Velmi by mě zajímalo,co dnes nepovažuješ za brak.Knihy s fantazi tématikou hozeny do moderní doby spíše ukazují, že lze
spojit vědu,alchimii a magii do určitého díla pohromadě.Málo je takových spisovatelů,kteří opravdu za něco stojí,ale tohle řeknou jen ti,kteří jsou o tom přesvědčeni.Těm už to velice těžko
vymluvíš.
Re: komentář – brak
Brak – to je v dnešní době pro každého něco jiného. Někdo za brak povazuje starou literaturu, jiný zase do pytle braku hází scifi a podobne. Zkrátka každý se vzhlédne v nějakém druhu literatury, a zase jiný považuje za brak. Chce to přečíst od každého něco a potom si udělat svůj úsudek o braku. Zaběhlá definice braku je, že veškeré knihy co čerpají z reality (byť i tochu pozměněné) jsou fajn a ostatní je brak. Vemte si, kdyby někdo napsal v dnešní době Guliverovy cesty (předpokládám, že je každý znáte). Označují se za klasiku, ale v dnešní době by s největší praděpodobností někdo o tom řekl,že je to brak. A stejně tak to je i se spisovateli.
A závěr: Jakékoli knížka se Vám buď líbí hodně, nebo trochu, nebo vůbec. A podle toho si vybírejte to co čtete. A nekritizujte, že ostatní je brak. Brak to je pouze pro Vás.
S pozdravem DW
Re: Re: komentář – brak
Pokud kniha nepřinese do literatury nic nového ( to znamená, že stále dokola kopíruje staré zápletky, styly psaní apod.)úak je pro mne brakovou. Brak se nedá definovat, každý máme pod tímto slovem zafixováno něco jiného.
Re: jo
jo a ty si de…
Přiznám se, že mně se nejvíc líbily první čtyři. Jak v sobě Rod objevuje schopnosti espera. Za nejnudnější považuji Čaroděj putující a Čaroděj šílený, které jsou o ničem. Ale zbytek je myslím celkem povedený a do braku má daleko, vždyť je to míněno částečně jako parodie. A jsou tam i narážky na současnou společnost, stačí jen číst pořádně.
Já nejdřív přečetla Čarodějova společníka, ten má jinou skladbu, než zbytek knih (propojené povídky podané z pohledu robota) a u toho jsem se královsky bavila, ostatní knihy nic moc.
jo, taky jedna z věcí, na který jsem vyrůstal a nostalgicky vzpomínám, vícekrát bych to však rozhodně nečetl, nestojí to za to.