Hra na realitu sebou vždy nese nebezpečí, že hráči přestanou rozlišovat, co je ještě zábava a co už začíná doopravdy ubližovat. Když se navíc taková hra odehrává v hlubokých lesích, bez možnosti kontaktu s okolním světem a ne každý z hráčů je ve svých záměrech upřímný, může vzít zdravý rozum za své až nepříjemně rychle.
Bastian je vcelku normální mladý muž. Studuje medicínu, byť více z rozhodnutí svého otce a pokukuje po slečně jménem Sandra. Ta mu svou náklonost projevuje pouze sporadicky a po krátké známosti mu nabídne účast na LARPu odehrávajícím se ve středověku. Jelikož Sebastian doufá, že se v temných lesích posune jejich vztah o několik kroků vpřed, po chvíli váhání souhlasí.
Seacelum, jak si malá skupinka nadšenců říká, vyráží na dobrodružství daleko od civilizace. Nad vybraným místem se navíc údajně vznáší dost krvavá kletba. Hra se pomalu rozbíhá, ale netrvá dlouho a začínají se dít divné věci. Zašlé vzkazy psané na kůře stromů, z lesa se ozývají podivné skřeky a lidé postupně mizí.
Najít originální příběh na téma hra, která se vymkla kontrole, není nic lehkého. Každý, trochu orientovaný čtenář, si vzpomene hned na několik románů, které na podobné zápletce stojí. Ostatně i prvotina autorky pracuje se stejným tématem a to počítačové hry, která zabíjí. Jak napsat další knihu a nevykrádat se. Inu, autorka na to šla chytře od lesa. Tedy spíš do lesa.
Děj knihy začíná zvolna. Jsou představeny hlavní postavy, a i když je sdružení Saeculum početně malé, přece jen se čtenář bude chvíli v postavách orientovat jen stěží. Nepomůže tomu ani to, že je umožněno nahlídnout do jejich nitra a zahlédnout první kostlivce, kteří již začínají chrastit. A že jich je.
Pavel má rád Petru, Petra miluje Roberta a nesnáší Lucii, Lucie může oči nechat na Pavlovi. A Tereza se vyspí s kýmkoli. Tak by se dal velmi stručně charakterizovat propletenec vztahů v úzkém společenství, které se samozřejmě dynamicky mění. Se zvyšujícím se počtem ztracených lidí navíc stoupá hysterie, některé vztahy se rozpadají, jiné vznikají.
Co se ale autorce povedlo velmi dobře, to je hra s lidským strachem. V některých chvílích jsem si vzpomněl na Kingovu Mlhu, kde mlha a monstra v ní byla jen kulisami, v kterých se odehrávalo to nejhorší zlo. Zlo lidské malosti a fanatismu. I Saeculum má svojí vědmu, která házením kostek určuje, co se má a nemá. Zprvu z ní mají všichni srandu a mávají nad ní rukou, ale jak ubývá tepla a jídla, začínají jí ostatní přikyvovat. I kdyby to mělo znamenat zabití někoho z nich.
I když je kniha primárně psána pro mládež, rozhodně se u ní nebudou nudit ani dospělí čtenáři. Možná to pro ně nebude tolik napínavé, jako pro ty mladší, ale rozhodně neprohloupí. Já si další knihu Ursuly Poznanski ujít nenechám.
| 70 % |
|
