Sapphique – Fisherová Catherine

Na konci prvního dílu dobrodružné dilogie britské spisovatelky Catherine Fisherové se přeci jen podařilo mladému Finnovi uniknout z osidel obřího vězení Inkarceron, nicméně v něm naopak uvízl Claudiin otec a ani Finnův přísežný bratr Keiro a jeho spoluputovnice Attia zatím nemají možnost Finna následovat. Najdou si tedy vlastní cestu Ven? A jak si povede Finn Venku, v jeho sice vysněném, ale naprosto neznámém prostředí?

Sapphique

Uplynuly dva měsíce od Finnova útěku z vězení a Keiro s Attiou už téměř nepociťují naději na záchranu zvenčí. Jelikož jim jejich povaha nedovolí sedět na zadku a čekat, snaží se získat další záhadný předmět, který by měl mít tu moc najít tajný východ z Inkarceronu. Tím je takzvaná Sapphiquova rukavice, po jejímž navléknutí měl mít člověk moc komunikovat se samotnou vězeňskou inteligencí. Jenže cesta ven stejně jako u Finna není procházka růžovou zahradou, a to navíc i proto, že jsou pod mimořádně osobním dohledem Inkanceronu.

Finn se však Venku nemá vůbec jako v pohádce, jak si jeho přísežný bratr ve vězení myslí, střet se světem intrik a úkladů, jeho nedostatek nadání v těchto politických tanečcích a Claudiina vzrůstající nedůvěra ve Finnův skutečný původ mu dělají pobyt v umělém středověku mnohem těžší, než by se kdy nadál. Navíc ho čas od času stíhají podivné a bolestivé záchvaty, při kterých se mu však vracejí útržky paměti naznačující, že by snad skutečně mohl být Gilesem, ztraceným dědicem. Sapient Jared se i přes narůstající problémy se svou smrtelnou nemocí snaží zkonstruovat přístroj transportující lidi ven a do věznice, jenže to není po chuti vládkyni, královně Sie. A navíc se objeví téměř identické Finnovo dvojče, které tvrdí, že je Gilesem a Finn tím pádem podvodnou Špínou z Inkarceronu.

Fisherová se drží úplně stejného způsobu vyprávění jako v prvním díle, spravedlivě rozděluje prostor pro dění ve věznici i mimo ni a logicky rozšiřuje prostředí příběhu. Je tu víc Inkarceronu, jeho bizarní, naprosto rozdílná oddělení a jeho obyvatelé, ať už je to skupina kočovných kejklířů, zrůdný Řetězový gang, morová vesnice, ledové křídlo, anebo ryze ženská komunita „Labutí“, ale přesto se o jeho vzniku a i dalším zpochybněním jeho umístění dozvíme stejně málo jako v prvním díle. Rozšíření lokací se týká i děje probíhajícího Venku, téměř komorní prostředí sídla Správce je rozšířeno ještě o další kouty Říše, ať už je to královský palác či sapientská knihovna. Víc se samozřejmě pletichaří, vraždí, hlavním leitmotivem vězeňské části příběhu je Keirovo a Attiino pátrání po Srdci Inkarceronu. Postavy si drží své charakterové vlastnosti, žádné nelogické obraty nehrozí, snad z Keira je vlivem událostí ještě větší parchant než v prvním díle, ale i se svým pokřiveným smyslem pro spravedlnost si dokáže držet sympatie, jen pocit úžasu nad zajímavým prostředím obřího vězení už nemůže být pochopitelně tak důrazný. Konec celého příběhu vyznívá sice až moc kouzelně, ale upřímně, nerovnala by se opravdu hodně vyspělá technologie téměř magii? Sympaticky také vyzní fakt, že se Fisherová nesnaží o nějaké ultimátní potrestání démonického zla v podobě Inkarceronu, které má smysl v pohádkách pro děti, ale v literatuře pro odrostlejší čtenáře by působilo spíše komicky, protože tak svět prostě nefunguje. Ať už je vymyšlený, nebo ne.

Sapphique laťku Inkarceronu nenastavuje výš, ale ani nepadá níže, obě knihy jsou kvalitativně vyrovnané, a proto platí, že Inkarceron a Sapphique, tak jako nemnoho dalších knih, září jako růže mezi občas opravdu hustým trním literatury pro mládež.

Finnovi se podařilo uprchnout z temného vězení jménem Inkarceron, ale musel tam zanechat své nejbližší přátele, přísežného bratra Keira a dívku Attii. Jeho nárok na trůn Říše se zdá nezpochybnitelný – až do chvíle, kdy vystoupí neznámý Uchazeč, který jako by mu z oka vypadl, a za dědice se prohlásí sám. Finn si stále pamatuje jen život ve vězení, mučí ho sny a nejistota. Kým vlastně je? Claudia a její učitel Jared tuší, že osvobození Finna bylo jen prvním krokem na dlouhé cestě plné intrik a nebezpečí. Královna Sia se o svou moc nehodlá dělit a k tomu, aby se Finna a Claudie zbavila, použije jakýchkoliv prostředků. Ze všeho nejvíc touží navždy zničit spojení mezi královstvím a vězením, ale netuší, že Inkarceron, myslící stvoření, má svůj vlastní plán na konečný Únik. Jakou roli ve všem sehraje tajemný Sapphique a jeho dračí rukavice? (anotace)

  • Sapphique
  • Autorka: Catherine Fisherová
  • Překlad: Petra Diestlerová
  • Série: Inkarceron 2
  • Forma: hardback
  • Počet stran: 376
  • Cena: 259 Kč
  • Vydal: Knižní klub, 2011

Vendula Brunhoferová (redaktor)

vendula.brunho­ferova@fantasy­planet.cz

Také si přečtěte:

Recenzi na první díl, Inkarceron (Vendula Brunhoferová)

Četli jste tuto knihu? Nezapomeňte ji u nás ohvězdičkovat a napsat k ní komentář!

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

1 komentář

  1. Sapphique znamená v podstatě lesbický. Navíc s dračí rukavicí! Ani se nechci domýšlet…

Zveřejnit odpověď