Většina knih z nakladatelství Classic má alespoň tu výhodu, že jejich obálky jsou velice hezké. Stejně tomu je u knihy Šakal z Naru, kterou vydalo toto vydavatelství uprostřed prázdnin. Obálka od Douga Beekmana je opravdu zajímavá. O čem je tato fantasy, uváděná Classicem pod přídomky jako epická a válečná?
Princ Richius, následník trůnu království Aramoorského, se svými jednotkami bojuje v údolí Dring v Lucel-Loru. Na příkaz císaře Naru se zapojil do občanské války mezi Triiny na straně původního vládce Daegoga proti revolučním Drolům pod vedením Tharna. Císař totiž od Daegoga něco chce a vojenská pomoc je výměnou za to něco.
Boje jsou zuřivé a válečníci Naru pomalu válku prohrávají. Navíc Richiův otec už dlouho neposílá žádnou pomoc. Richius se cítí zrazen. Uvědomuje si, že když bude císař nespokojen, může Aramoor lehce přijít o svou suverenitu. Tharn má ale na své straně kouzla. V té době prožívá princ vášnivou lásku k mladé triinské dívce Dyaně. Ona je však proti své vůli zaslíbená Tharnovi, který jí hledá. Richius si získá Dyaninu přízeň, ale Tharn mu ji svým kouzlem vyrve z náruče.
Když se princ vrací domů, zjišťuje, že jeho otec byl zabit. On sám se stává důležitou figurou ve vysoké hře císaře Naru. Ten totiž od Lucel-Loru stále něco chce. Ve hře mocných není místo pro čest, lásku či soucit…
V poslední době jsem si povšiml, že fantasy se stále více ubírá směrem k co největšímu přiblížení se k naší skutečnosti, v níž se naplno obnažují všechny neřesti, krutosti a zla lidské povahy. Pryč jsou doby šťastných konců, kdy hrdina zachránil svou lásku a byl odměněn v její ložnici. (Samozřejmě mimo děj.) Šakal z Naru je názorným příkladem této tendence.
Na počátku Richius bojuje v hrozné válce, kolem něj umírají jeho lidé, on přitom přes veškerou svou snahu není s to jim pomoci. Údolí Dring se pro Aramoorany stává noční můrou, kde se naivní mladíci mění v neurotické veterány, kteří pak po návratu domů trpí jakýmsi místním „vietnamským syndromem“. I princ Richius se mění.
Autor svůj román pojal velice rozsáhle. Postavy jsou důkladně prokreslené a je poznat, že si s nimi hodně pohrál. Spoustu místa věnuje jejich psychice, zejména Richius je popsán velice realisticky. Stejně tak i jeho protihráči Tharn a císař Naru Arkus. Oba dva jsou vlastně vizionáři a fanatici, kteří se snaží prosadit své myšlenky za každou cenu. Richius je tedy nucen mezi nimi balancovat na ostří nože. Stává se figurkou v hrách a intrikách šíleného císaře. (Když jsem četl o Arkusovi, až mě mrazilo v zádech. Fanatici a vizionáři mohou být tím největším zlem světa.)
Do toho všeho, jako něco milého a příjemného, vstupuje princova vášnivá láska k Dyaně. I tato láska je odrazem Richiovy touhy alespoň na chvíli zapomenout na hrůzy války. Ale za každou chvilinku štěstí oba platí neúměrnou cenu. A platí ji nejen Richius a Dyana, ale i lidé okolo. Císaři a lidem z jeho kruhu se totiž nesmí nikdo protivit.
V další rovině je Šakal z Naru střetem mezi rozvinutou vědou, zastoupenou válečnou technologií Naru, a magií kombinovanou se starými tradicemi na straně Drolů. Moderní zbraně – ohnivé kanóny, bitevní lodě a válečné laboratoře – proti mečům vedeným s ďábelskou obratností, válečným vlkům a samozřejmě kouzlům.
Panu Marcovi se podařilo vytvořit skutečně dobrou knihu. Je výborně napsaná a nenechává čtenáře ani chvilku v klidu. Přesto, že se už od počátku celým dějem prolíná pachuť hořkého konce, čtenář Richiovi fandí a doufá, že se mu podaří naplnit jeho předsevzetí a cíle. I tak je ale princ tragickou postavou. Jen doufám, že se to zlepší. Hned od počátku jsem si ho oblíbil.
Marco ve válečných scénách zachytil bezútěšnost a šílenost samotné války a jejího běsnění.
Výborná kniha bohužel má mnohé nectnosti “classicovských” prací. Po překladateli ji zřejmě nikdo neviděl. Na mnoha místech jsou gramatické chyby – špatné i-y, chybí čárky i písmenka, atd. Někde jsou zase zaměněny postavy, takže to vypadá, jako by mluvily samy se sebou. Jinak je ale překlad docela čtivý. Přestože nejsem odborník na vojenskou terminologii, zarazil jsem se u výrazu ohňové kanóny. Domnívám se z kontextu, že by bylo lepší užít spíše výrazu jako ohňomety nebo plamenomety, kterým se zbraně, které užívají petrolej a mají jeho nádrž jako svou součást, přibližují více než klasickým kanónům. Ale to je jen moje „šťouravá“ poznámečka.
A jen na okraj několik informací, kterých jsem se víceméně náhodou dopátral. Šakal z Naru je prvním dílem cyklu pod názvem Tyrani a králové, který má zatím tři díly. Kniha, která vyšla v Classicu, je pouze první polovinou originálního Šakala. (Je to pochopitelné – v originálu má tento román kolem 700 stránek při větším formátu, než je české vydání.)
Dále, pokud si povšimnete poděkování autora Dougu Beekmanovi za práci na obálce, zřejmě byste podle informací Classicu usoudili, že to byla obálka, která je na této knize. Chyba lávky! Originální obálka už v Classicu vyšla, ovšem na knize pana Donaldsona „Moc, která chrání“. Je na ní vyobrazen příjezd Richia a jeho družiny k Černému městu. Proč to ale v nakladatelství udělali právě tímto způsobem, je mi záhadou.
Přesto nic z toho Šakalovi z Naru nemůže ubrat na jeho kvalitě. Protože tato kniha je opravdu dobrá a stojí za to si ji koupit. I cena 219 Kč není zas tak vysoká, když si uvědomíte, že se jedná o tlustopis s více než pěti sty stránkami.
Abych to shrnul: Výborný fantasy román, sice dost depresivní, ale přesto výborně napsaný.
Skvělé počtení na sychravén i nesychravé dny, mohu vřele doporučit, jen mě mrzí to že příběch není dokončený a musím čekat až vyjde další díl než budu vědět jak to skončí.(Taky to nesnášíte?)
Tak jses už dočkal. 25.9.2001 vyšel druhý díl