Jaká je tato kniha? Kniha s podivným obrázkem na obálce, znázorňujícím jakéhosi vlasatce letícího na gryfovi? Kniha od autorky slavné Wetemay? Kniha poněkud tenká na ságu, ale dosti rozsáhlá na román? Co lze očekávat od díla, které má být jakousi předehrou k epickému vyprávění, které známe z počátků české fantasy?
K vynesení soudu a dobrému počtení rozhodně není znalost Wetemay nijak nutná. Příběh se odehrává o mnoho generací dříve v zemi Ellád, tou dobou ještě rozdělené na mnoho knížectví, a také v kraji vzdáleném, Skátravídu. Politika ani místopis však nejsou důležité. Důležitý je hrdina a jeho sága. Halldor z Mortaluny je rozhodně hrdinou zajímavým. Příběh nám ukazuje jeho vrstevnatý a barvitý charakter, odlišný od stereotypů obvyklých pro leckterá díla tohoto žánru. Halldor je duší i tělem rytíř, pravý bojovník odhodlaný bojovat za svou čest a nadvše ctící morální kodex.
Nebudu zde odhalovat celý děj a šíři zápletky, ale zmínit je musím. Na barvitých, oproti Wetemae podrobněji rozpracovaných kulisách světa Ellád, v knížectví kmene Aurixů, začíná příběh Halldora. Je to mladý muž sloužící jako panoš svému knížeti, který musí odcestovat, aby se staral o panství svého otce. Jeho cesta vede skrze tajemnou vesnici, ve které najde podivnou přilbu, a tím celý příběh začíná. Uchopením této přilby se Halldor zavazuje k úkolu, který ho zavede na děsivé místo do Skal, kde musí odhalit tajemství Těl. Ale s poznáním tohoto tajemství se zaplétá do úkolu mnohem náročnějšího a osudovějšího; se svým bratrem Halldrinem musí cestovat do daleké země a najít něco, z čeho se může stát zhouba celého světa.
Musím uznat, že způsob, jakým je příběh podán, je skutečně mistrovský. Celá zápletka se před námi odhaluje v kongeniální gradaci. Jak Halldor plní svůj počáteční slib, otvírá se před námi jeho širší souvislost a důsledky, které dopadají na Halldorovu hlavu. Jeho postoj je vpravdě hrdinský – plně si uvědomuje svou povinnost a je schopen obětovat vše pro její splnění. Obětovat dokonce i lásku a přátelství, a to naprosto přesvědčivě, bez zbytečného patosu a příchutě kýče, která je v takovém případě tak častá. Téměř všechny postavy (snad až na poněkud stereotypní mágy a vědmu Arambegil) v knize působí velice lidsky, jako opravdové charaktery, jejich životy jsou barvité a plastické. Halldorova čestnost a přirozená morálnost, Halldrinova vášnivost, obrovská talentovanost i nepraktičnost, stejně jako vlastnosti všech ostatních jsou ukázány poutavě a uvěřitelně. Obě země, Ellád i Skátravíd, jsou popsány dosti podrobně a různé detaily a drobné postřehy z tamních rozdílných životů jsou příjemným kořením po celou četbu.
Kromě toho je nutno ocenit dvě na první pohled neslučitelné věci, které se autorce podařily: obrovská šíře její fantazie plní celý příběh různými nadpřirozenými jevy, nestvůrami, kouzly, pěkně pojatými nápady jako jsou Znovuzrození (lidé, kteří se po smrti narodí se všemi vzpomínkami) nebo hypsarkové (nestvůry ještěřího typu ovladájící své letájící pařáty se smrtící přesností). Všechny tyto nápady jsou však na druhou stranu uspořádány do funkční struktury. Je vidět, že je autorka dobře obeznámena se středověkými reáliemi a dokáže toho využít. Díky tomu všechny její jakkoli ujeté nápady působí představitelně a její svět je logickým celkem. Opět lze samozřejmě najít drobné odchylky působící poněkud křečovitě, což může čtenáře mírně rozladit, ale v celkově jich skutečně není mnoho. Na těchto místech jakoby autorku směřování příběhu přestalo bavit a raději celou pasáž rychle a poněkud zbrkle ukončí a příběh posune násilně někam jinam. Tyto pasáže by jistě šly s trochou trpělivosti opravit.
Kniha o Halldorovi je podle mého soudu mistrovským kouskem, který se může hrdě vyjímat vedle eposu Wetemaa a dalších českých knih žánru fantasy.
