Sabriel – Nix Garth

Sabriel je často označována za knihu pro dospívající, což je do značné míry pravda. Nenechte se však tímto tvrzením zmást – nejde o žádné výchovné čtení ani o popis dobrodružství skupiny dětských hrdinů. (Sabriel, coby nejmladší významnější postavě, je osmnáct, a i kdyby k tomu sám její věk nestačil, události, jichž se zúčastní, ji rychle dospět donutí.) Naopak, Sabriel, byť jde v zásadě o klasickou high fantasy, je v hojné míře obohacena prvky a atmosférou hororu. Mrtvými a nemrtvými se příběh jen hemží (vzhledem k „povolání“ hlavní hrdinky snad ani nic jiného čekat nelze) a i když čtenář obvykle není přímým svědkem smrti samotné, jsou popisy nalezených lidských obětí či fyziologie nemrtvých často až překvapivě drsné.

Hlavní příčinou řazení mezi literaturu pro mládež (vedle podobného zaměření ostatních Nixových prací) je tak autorův přímý, nekomplikující a nepříliš popisný způsob vyprávění. Jestliže však ve vás tento styl zpočátku vyvolá dojem naivity (u mě za to mohla rychlost a samozřejmost, s níž Sabriel spadne do boje o záchranu otcova života), budete poměrně záhy vyvedeni z omylu. Děj je totiž nejen svižný, ale zároveň do detailů promyšlený a charaktery jednotlivých osob jsou podány na fantasy celkem zdařile a uvěřitelně, byť se, až na čestné výjimky, jedná vždy o postavy výrazně kladné, záporné nebo nedůležité.

Magie si při čtení užijete dost a dost, a snad právě proto, že se autor příliš nehrne do osvětlování její podstaty a principů, působí přirozeně a nevyumělkovaně. Jediný druh výsadní magie, jejž čtenář pozná poněkud podrobněji, tedy nekromancie, provozovaná prostřednictvím sedmi zvonků, je originální a nadmíru poutavá. Smrt coby řeka protékající soustavou bran až tak původní není, přesto je podána natolik působivě a obohacena tolika novými prvky, že Sabrielinu cestu po jejím proudu považuji za jeden z vrcholů celé knihy.

Totéž v zásadě platí i o prostředí, v němž se příběh odehrává. Dva světy, oddělené zdí, jež brání magii, aby pronikala z jednoho do druhého, už tu byly mnohokrát, přesto však jako by existence „obyčejného“ světa přidávala tomu magickému na kouzelnosti. A skutečně, i když toho ze Starého království příliš neuvidíme (Sabriel jej se svými průvodci víceméně obepluje po moři), nezadá si to málo, co Nix odhaluje – pohřebiště králů, Beliská úžina, ale třeba i samotný Abhorsenův dům – co do malebnosti s Tolkienovou Středozemí. Nezbývá, než doufat, že v dalších knihách dostane čtenář příležitost poznat z království více, a to nejen po stránce geografické, ale i historické. Na historii – tedy faktor, který dodává příběhu atmosféru a popisovanému světu další rozměr – sice při čtení Sabriel narazíte, bez výjimky se však jedná o události, které přímo souvisejí s hlavní hrdinkou a jejím bojem.

O vnější formě českého vydání Sabriel jsem se zmínil již v úvodu, nadmíru solidní výkon nakladatele však nekončí u přebalu. Překlad byl svěřen Milanu Žáčkovi – známému především díky přečeštění knih Chiny Miévilla – jehož jméno je dostatečnou zárukou kvality. Hravost a malebnost páně Nixova/Žáčkova jazykového projevu nechť posoudí čtenář sám. O nadějích, jež Triton do této knihy vkládá, svědčí i skutečnost, že neváhal investovat a doplnil Sabriel vlastními ilustracemi. Škoda jen, že kresby jsou evidentně určeny mladším čtenářům než zbytek knihy. Redakce samotná pak vyvázla téměř bez ztráty bodu: Sem tam sice narazíte na nějaký ten překlep, případně nenarazíte na uvozovky tam, kde byste je právem mohli očekávat, nicméně jde o detail, který zmiňuji jen proto, že se mi nepodařilo žádnou výraznější vadu na kráse Sabriel nalézt. Přimyslím-li navíc dumpingovou cenu, musím chtě nechtě uznat, že jde o knihu, jakých u nás moc nevychází.

O autorovi