Po delší době jsem si přečetl něco z conanovské fantasy. Na našem trhu se objevil třetí díl z cyklu Rudá Sonja. Jde vlastně o příběh o Conanovi, jen mu musíte přidat prsa č.3 a musíte počítat, že jednou za měsíc přijdou dny, kdy se nebude cítit nejlépe.
Na ostrově Os Hark, který slouží jako vězení pro největší vyvrhele Aquilonského království, ztroskotá obchodní loď. Na její palubě je kromě obchodníků a šlechticů i Rudá Sonja, válečnice-amazonka z Hybernie. Bouře, která loď zahnala na útesy, náhle skončí a jako zázrakem se lodi nic vážného nestalo a přistála v poklidném zálivu. A v ten moment se na ní vrhnou zločinecké bandy trestanců. Posádka nemá šanci a pár přeživších uteče na záchraných člunech. Mezi nima je samozřejmě i Rudá Sonja. Obsazená loď patří nyní partě, kterou vede obávaný Urdus. Celá tato akce vyjde jen díky jeho čaroději Athuvi, který zaprodal svoji duši temnému bohu a získal velké magické schopnosti. Jako svůj podíl na kořisti chce těla všech mrtvol na palubě.
Vztah mezi Athuem a Urdusem není zrovna růžový a Athu vyhrožuje, že za všechno své ponížení Urdus zaplatí svojim životem. Zločinci využijí loď k útěku, ale po srážce s válečnou lodí s hrůzou zjišťují, ža ztroskotali znovu na ostrově. To vše je zase práce Athua, který tu chce oživit božskou obludu – Othaluse. Na ostrově je taky Sonja a zbytek posádky. Ti kromě toho, že chtějí vůbec přežít, touží samozřejmě i vybít partu vedenou Urdusem. A příběh pak pokračuje dál až ke zdárnému (a všem jasnému) konci. Kniha vám dá přesně to, co čtenář od tohoto druhu fantasy muže očekávat. Žádné velké myšlenky, žádná velká logika, prostě řežba se šťastným koncem.
Co je ale strašné, je technické zpracování knihy. Určité pasáže v textu se opakují (máte dvakrát konec), co druhá stránka je oříznuta o 3 milimetry více nebo méně. Nejhorší je ale to, že v tiráži knihy píši “Rudá Sonja 3-když se peklo směje” ale “přeloženo z angl. orig Red Sonja 1- Ring of Ikribu”. Sranda je i to, že na obálce vzadu použili zase upoutávku z Rudé Sonji 2. Takže o třetím díle se čtenář nic nedoví. Asi v United fans se ještě nevzpamatovali z velikonoční pijatiky. Dost mne to zrovna u nich překvapilo.
TEchnika
TEchnické zpracování knihy je vskutku úděsné. To by se dnes již nemělo stávat.
Conana jim to zase natřela!
Jistě jste si všimli u mnoha údajů uvádějících novou knihu nakladatelství United fans otazníků. Posečkejte však zatím, jejich vysvětlení se vám dostane později. Nejprve bych se chtěl věnovat tomu, co je uvnitř knihy Když se peklo směje – tedy příběhu.
Na vězeňském ostrově shemitský čaroděj, nevalných schopností a možností, v zoufalství probudí temnou sílu, která je služebníkem ještě temnějšího boha. Výměnou za sílu a moc se pomstít, se čaroděj zaváže obnovit moc temného boha. Čaroděj sejde ke svým bývalým trýznitelům a potutelně jim slibuje možnost útěku z jejich věznění.
Kolem ostrova právě projíždí loď, na které čirou náhodou cestuje i naše Sonja. Čaroděj vyvolá bouři a loď ztroskotá u ostrova. V následném boji s trestanci je obsazena. Ti se už radují, ale čaroděj má mnohem poťouchlejší plány. Je na rudovlasé Sonje, aby mu objasnila, že plést se jí do cesty nebyl od něho zrovna ten nejlepší nápad.
Tato kniha je třetím dobrodružstvím Rudé Sonji, odvážné bojovnice s mečem ve světě Conana Cimmeřana. Jak dokládá úryvek z Nemedijských kronik, se Sonjou by měl potíže v boji i samotný velký barbar. Bacha tedy na ni!
Z jednoho pohledu připomíná rudovlasá bojovnice příspěvek v boji žen o rovnoprávnost. Když mohou mít muži neporazitelného Cimmeřana, my chceme mít stejně dobrou Hyrkánku. Nebo to půjde k soudu.
A tak autoři vzali mladou dívku, vybavili jí ocelovými svaly a jiskřivou myslí (IQ má určitě větší než 99% mužů), nakonec naplnili sex-apelem a poslali jí do světa. Aby měla důvod se toulat místo starostí o domácnost, její rodina byla vyvražděna a ona sama znásilněna. Jelikož se předtím bojem zabývala jen v míře menší než malé, neměla by příliš šancí se svým trýznitelům pomstít, avšak naštěstí pro ni zasáhlo jakési feministické božstvo a vdechlo jí sílu i obratnost v boji. (A pak že ženy nemají protekci!) Dívka se stala neporazitelnou. Jako protislužbu si ta síla vymínila jen maličkost, že Sonja nepůjde do postele z nikým, kdo jí neporazí v poctivém boji. Což je velmi nepravděpodobné, když uvážíme dívčiny současné schopnosti. Tak se Sonja toulá světem jako žoldnéřka a nachomýtá se k různým událostem, jenž je třeba řešit. A ona je řeší – mečem!
Příběh má docela solidní zápletku v conanovském stylu. Není špatný, obzvláště některé scény jsou slušně propracované. Namátkou mohu jmenovat třeba boj s trestanci na palubě lodi, kdy je v zápalu boje Sonja prakticky svlečena ze svého oblečení. (Ať vám nevypadnou oči z důlků!) Mám ale zřejmě mužské předsudky, když se domnívám, že žena by měla být chráněna. I když….(Moje žena se jmenuje Soňa, jen tak pro úplnost.)
Tedy poměrně slušné dobrodružné čtivo s poněkud netradiční hlavní hrdinkou. Avšak práce nakladatelství United fans na této knize je zřejmě dovedně skryta a zahalována mlžnými clonami. Odtud ty otazníky výše. Nejprve tedy klady: Obálka je velice hezká, i když ta z 98% nahá černovláska (doufám) na ní asi nemá s naší bojovnicí nic společného. Autor bohužel není v knize uveden.
V textu je pár chyb jako vypadlý nebo přebývající háček, ale nic moc závažného. Zato na jiných místech se děly věci. Trpaslíček Zmatníček asi fakt nevěděl, kam dřív skočit.
Upoutávka na zadní straně sice halasně hlásá RUDÁ SONJA 3, ale její obsah je přesně stejný jako v RUDÉ SONJE 2, a tedy naprosto neodpovídá dějům v knize popisovaným. Vrcholem všeho jsou údaje na konci knihy. Jejich část: číslo knižní řady Poutníku a název anglického originálu jsou dokonce převzaty z první knihy o Sonji z roku 1999! Rok vydání je rovněž špatně (2000). Proto jsem raději veškeré údaje opatřil otazníky, neboť jsem si nebyl jistý jsou-li pravdivé. Z tohoto pohledu to vypadá na naprosté selhání redaktorské práce, či snahu o naprosté zmatení čtenáře. A zrovna toto nakladatelství patřilo zatím k těm, které se chlubilo dobrou redaktorskou prací. jaké zklamání. Ovšem zase na druhou stranu v mé knize je o celé tři stránky více, takže závěrečný odjezd hrdinky si mohu přečíst dvakrát. Přitom číslování stran vesele pokračuje. Kniha poprvé končí na straně 167, aby posléze znovu končila na 170!
(Hodnocení 2/10 – především za