Minulý rok jsem napsal pro vydavatele mnoho posudků na knihy z žánru military sci-fi a chuť zažrat se do knížky, kde létají kulky, granáty a rakety jak na běžícím páse byla po delší době opět veliká. Takže jsem neváhal a Rudou mezí prolétl silou protitankové střely.
Možná zmlsán zmíněnými originály, jsem očekával vytříbený děj a kvalitní akci. Tato kniha přece jen není žádnou extrémní novinkou, proto jse jsem už předem zaslechl názory, že s tou kvalitou to pravděpodobně nebude tak žhavé, jako je žhavá do ruda rozpálená hlaveň kulometu. Přesto jsem ničím nezatížen otevřel stránky a bezhlavě se vrhl do víru sebevražedné mise roty C41.
Začátek je slibný. Rota výsadkářů útočí na planetu Strašáků (pejorativní označení mimozemšťanů) a jako předvoj má zničit obranné mechanismy před větší ofenzivou. Seznamujete se s majorem Farrellem, seržantem Abbadem, průzkumníkem Blohmem a mnoha dalšími. Jistě, vojáků v rotě je rozhodně více, ale jak sami časem zjistíte, až na několik postav ostatní stejně pomalu a jistě umírají. Tak, jak to ve válce chodí. A jak už to v každé nejlépe připravené misi bývá, nepředvídatelné skutečnosti dokáží se situací rychle zamávat. Proto v následujícím ústupu a menším vojenském masakru zajde za Rudou mez celá rota. V tomhle případě by každý jedinec měl být odvolán do „důchodu“.
Ona Rudá mez je psychický stav vojáků, kdy už mysl nezvládá prožitou zkušenost a kdy se takoví lidé stávájí nevyzpytatelnými. Adaptibilita vojáků za Rudou mezí je, s nadhledem řečeno, velmi nízká, proto jsou výsadkáři C41 překvapení, jako by měli v kalhotách odjištěný granát, když jsou odveleni na misi novou. A to zcela nepříslušející dosavadním zkušenostem. Chránit civilisty, časem snad i kolonisty, na nehostinné planetě.
Tímto úvodem se dostáváte do víru dění. Transportní lodě s kolonisty i vojáky skončí na velmi špatném místě určení a zdejší fauna i flóra se stává ještě horší než zákopový kryt v první světové válce. Od tohoto momentu v knize nečekejte absolutně žádné zvraty. Snad až na ten v úplném závěru. Ale i ten působí spíše jako slepá patrona vystřelená na mamuta. Velmi primitivně a téměř neúčinně pro “potěchu čtenáře”. Ovšem pořád lepší než nic :-).
Všechno se točí jen okolo putování skrz místní žijící džungli, která se stává smrtonosnější každým dalším dnem i okamžikem. Jestliže první den například zjistíte, že vás může zabít tahle liána velmi nepříjemnou smrtí, druhý den přijde ještě originálnější liána a ještě horší smrt. Na tomhle principu děj funguje. Nechci tím říct, že by to bylo špatně. Jen je to opravdu velmi přímočaré a překvapení se nedočkáte. Pár náznaků samozřejmě bude, takže by byla velká škoda, kdybych vás o ně připravil. Ale jinak nejde o nic jiného, než velmi vkusně a živě popsaný boj jednotlivců proti naprosto nepřátelskému okolí. A to vše zcela samozřejmě za cenu vlastního života při ochraně civilistů.
Na trhu, světovém trhu, je military sci-fi přehršel. Na českém jak šafránu. Takže z hlediska naší zemičky bych milovníkům této literatury mohl Rudou mez vřele doporučit. Pokud máte přístup k jiným a často lepším knihám, nemá smysl s ní ztrácet čas. Není špatně napsaná, postavy se chovají reálně, jsou slušně prokreslené a najdete si i své hrdiny. Smrt je opravdu na každém rohu a nevybírá si, jestli zabije vycvičeného vojáka, starou dámu nebo pětileté dítě. Díky rozsahu knihy se nestihnete nudit a budete na konci.
jojo prumerne dobra, nic min, nic vic. Videl jsem to stejne, kdyz jsem psal recenzi pro pevnost…
no, je to docela ke čtení. takový vystřel a zapomeň, jak říkáme my rakeťáci. ale za pár let se třeba k tomu vrátím. nebudu si z ní asi vůbec nic pamatovat :-)) což taky není špatné … ušetřím za nákup jiné.