Za obzorem: Rodina je základ

Protože Dennis Lehane, to je takový současný posel dobré literatury*. Americký spisovatel každou svou knihou dokazuje, že:

• tzv. americká drsná škola, což je označení pro všechny ty legendy (Raymond Chandler, Dashiell Hammett a další), které na stránkách pulpového magazínu Black Mask redefinovaly přístup ke kriminální literatuře a položily základy filmového žánru jménem noir, žije dál i po smrti těch posledních mohykánů

• americké kriminálky mohou nejen směle konkurovat těm v současnosti módnějším severským (já osobně stavím Lehaneho výše)

• mužští autoři jsou v krimi literatuře stále tvrdší a drsnější než autorky

Nejnovější Lehanovka na našem trhu nese jméno Nic není svaté. Jde o třetí díl série Kenzie & Gennarová o dvojici bostonských soukromých detektivů Patricku Kenziem a Angie Gennarové, z níž jsme si mohli kromě úvodní dvojice knih přečíst již dříve také čtvrtou část (tu paradoxně nejdříve) – geniální román vydaný při příležitosti jeho filmové adaptace, Gone, Baby, Gone.

V Nic není svaté se Kenzie a Gennarová ještě pomalu zotavují (spíš psychicky než fyzicky) z událostí, v jejichž víru se ocitli v průběhu předchozí knihy (s podtitulem Dotek temnoty), když jim na stole přistane další nabídka. Taková, která se, slovy klasika, neodmítá. Vypátrat záhadně zmizelou krásnou dceru jednoho z bostonských milionářů a vydělat si takovou cifru, o které se jim v rámci jejich detektivní kariéry nikdy ani nezdálo. Samozřejmě, moudrý čtenář správně tuší, že nový případ bude mnohem komplikovanější, než se může na první pohled zdát. A o tom to je.

Nic není svaté je překvapivě „lehčí“ četbou než ostatní Lehanova díla. (Lehčí v uvozovkách, temná je stále nadstandardně.) Zatímco první díl série K&G překypoval syrovostí (šlo o jednu z prvních Lehaneho knih), druhá nebývalou surovostí, Nic není svaté je mnohem více detektivkou. Autor, vyznačující se nebývalou temnotou ve svých knihách, tendencí prozkoumávat zlo v lidských srdcích a umně přesahovat ze škatulky kriminálky do sociálně kritického románu, se tentokrát drží mnohem více než kdy dřív intencí žánru detektivky. Sice se v ní stále setkáváme s tím chladným lidským zlem, ale tentokrát je méně hmatatelné a reálné a jaksi se nás tolik nedotýká.

Na druhou stranu nic neztratil ze své dynamiky, což znamená, že stránky otáčíte, až se z knihy kouří, užíváte si ten skvělý jazyk, jakým je psaná, drsný, a ve správných momentech poetický či vtipný, a zkrátka – zábavný, je-li tento literární žánr vaším šálkem čaje.

V rámci Lehaneho tvorby je třetí Kenzie/Gennarovka také největším pomrknutím k tradicím žánru, kdy se především ve finální třetině (která je jednoznačně nejlepší částí knihy) přistihnete při pocitu, že jste se ocitli v Hlubokém spánku Raymonda Chandlera nebo jiných, podobně super-klasických románech.

Takže, nenechte se odradit Leošem „Bubbou“ Kyšou na obálce a máte-li vztah k detektivkám, nového Lehaneho si určitě nenechte ujít. Uvidíte, že všichni ti Stiegové, Nesbové, Olafové apod. ani zdaleka nejsou středobodem současné kriminální literatury.

• Denise Lehane: Nic není svaté
• Vydal: Epocha, 2015
• Formát: váz.
• Překlad: Petra Andělová
• Počet stran: 360
• Cena: 299 Kč

Samozřejmě jde jeho poselství ještě o „fous“ dál. Lehane je dobrým znamením i v případě filmů (adaptace jeho knih jsou takřka bez výjimky vynikající) a seriálů (scénáristicky se podílel na geniální kriminálce *The Wire).