Roboramus – Švachouček Stanislav

Sbírka je velice různorodá. Švachouček se pouští do velkého množství témat sci-fi literatury. A nejen sci-fi, umí zabrousit i do jiných žánrů, např. v povídce “Posel z budoucnosti”, kde je hlavní hrdina vržen strojem času do pohádkové Rusi devátého století. Stanislav Švachouček se nikdy příliš nezdržuje dějem. I jeho delší povídky, tedy takové, které přerostou přes deset stránek, příliš z děje netěží. To, co jeho příběhům dodává tah a sílu, jsou jednoznačně skvělé nápady. V této sbírce jich je tolik, že se Vám ani nebude po dočtení chtít věřit, že jste nepřečetli nějakou mnohosvazkovou ságu, ale jen 170 stránkovou sbírečku.

Tento spisovatel má dva druhy povídek. Ty první Vás ukolébají rychlým převyprávěním nějaké události a v samotném závěru zasáhnou Vaši klidnou hlavu pointou ostrou jak žiletka a vzbouří vše, co se jen vzbouřit dá. Ty druhé nemají tak výraznou pointu, kvůli které celá povídka vznikla, ale obsahují snůšku nápadů, jež se uzavřou v originální příběh. Kde vynechá výrazný faktor překvapení, nahrazuje jej výraznější atmosférou.

Trochu mimo tyto dvě skupiny je půlstránkový “Přespolní běh”, který je jako vytržený z denních zpráv. Seznamuje nás s výsledky závodu zmutovaných zajíců. Výraznou pointu na konci nemá, stejně tak jako atmosféru, jak se na článek z novin sluší a patří.

Samozřejmě nikdo není zcela dokonalý.Občas se vloudí nějaká ta moucha v logičnosti příběhu, zbytečná překombinovanost a ještě zbytečnější stručnost.

Roboramus obsahuje jak povídky průměrné, tak výborné, jež jsou schopny konkurovat zahraniční literatuře. I z tohoto důvodu mi ve sbírce chyběla povídka “Trofej”, která vyšla i v Německu a Rusku. Otázkou také zůstává, proč nevyšlo ve sbírce povídek vícero. Vždyť má poměrně malé množství stran. Pevně doufám, že je to jen a jen z důvodu autorovy nespokojenosti z těmito díly (i přes jejich úspěchy v soutěžích).

Nakonec se ještě krátce pozastavím nad několika povídkami: Nepřipomenout v recenzi na tuto knihu skvělý “Vnitřní život otvíráku na konzervy”, který se stal podle předmlouvajících slov Jiřího W. Procházky “jednou z legend české SF povídky”, by bylo neomluvitelné. Jaké to má robotický otvírák konzerv v jídelně, pokud se neshodne s Obsluhou? Jak vypadá láska k řezání koleček?

Z “Návštěvy u broučků” stačí citát:
“Milé děti, už jsem vám vyprávěl mnoho pohádek, ale tuhle ještě ne.
Byl jsem tenkrát docela malý brouček. Zelené sluníčko vyšlo ráno z mlhy a všichni broučci se těšili na hezký den. Kmotříček od jesenky letěl právě k lesu a můj tatínek za ním něco volal, když se ozvalo zahřmění.
Ale nepršelo. Z nebe se sneslo velké stříbrné vajíčko a přistálo na louce. Uvnitř byli lidé…”

“Fostere, budete žít”: Mike Foster žije v době, kdy se stává osobní protiatomový kryt samozřejmostí, alespoň pro movité občany. Foster si kryt v chudém mládí neužil, ale později si ho pořídil. Prodal dům, začal bydlet pouze v krytu a živil se vynalézáním jeho dalších vylepšení.

Filmařina je tvrdá práce a bude ještě tvrdší. Diváci začnou prahnout po skutečných scénách, a ne po trikových. Když postřelit, tak postřelit, když sejmout až do klinické smrti, tak to udělat i hlavnímu hrdinovi. Herci, jimž více sluší titul kaskadéři, jsou po několika letech praxe opravdové trosky. Jak se vyrovná se svou bídnou finanční i zdravotní situací jeden dosluhující kaskadér, prozradí příběh s názvem “Hlavní role”.

“Houslař”: Co na tom, že je mimozemšťan z planety Mikanako hluchý. Zatoužil po práci houslaře, a tak se přilétl vyučit na Zemi.

“Přítel”: Ocitáme se v budoucnosti, kdy v zájmu zrychlení práce není potřeba příliš rozum, ale hlavně štěstí. Vždyť menší procento neúspěchů je vymazáno úspěchy, zvláště když jde vše tak pěkně od ruky. A proč najednou jednoho z nejlepších jeho štěstí opouští? Odpověď naleznete v samotném závěru.

“Zelí” je jedna z nejlepších: Povídka se odehrává v prostředí moravské (asi) vesnice v době, dejme tomu, novověku. Starosta dostane avízo, že někdo na trhu prodává zmutované zelí, čímž se vážně provinil proti Zákonu o udržení genofondu.

Můžeme být opravdu velice rádi, že se tato sbírka objevila. Působí k těm dnes velice oblíbeným dlouhatánským příběhům kontrastně. Je to přesně to, co hledáte, pokud si chcete po čase konečně dopřát trochu něco jiného. Krátké pointovačky mají i jednu malou výhodu. Přečtete je celé během jízdy v tramvaji. Doporučuji všem, i když tramvají nejezdíte.