Riallina hra – Briggs Patricia

Svět byl po válce čarodějů rozdělen nepropustným Velkým močálem na dva tábory. Východ se stal zaostalým a divokým (to moc originální tedy není), zatímco západ se rychle vzpamatoval a prosperuje. Dvě nejdůležitější království západu, Reth a Darran, jsou ve válečném stavu, protože jeden z nich neuznává magii, a druhý ano. Ale momentálně se na ně žene jiná hrůza. Na východě se objevil nový silný vůdce, Hlas Altisův. Svou vírou si podrobil východní kraje, a teď se žene na západ. Nepropustná hranice najednou přestává být pevná. Proto se městský státeček Sianim, který se živí intrikami, svými špióny a žoldneři, rozhodne zasáhnou a sjednotit znesvářené království pod jeden štít proti fanatikům vedeným Hlasem Altisovým. Nebude to jednoduchý úkol, proto se Sianim snaží za každou cenu ochránit darranského lorda Karstena, jediného tvůrce mírového návrhu. Lord Karsten má ale doma mnoho nepřátel. Úkolem cvičitelky Rially a Laetha, rebelského bratra lorda Karstena, špionů Sianimu, je ho ochránit. Ale ne všechno vyjde, i ti nejlepší všechno nezvládnou.

Jak už je napsáno na přebalu knihy, z hlavní hrdinky Rially-otrokyně se stane špiónka. A pokud si myslíte, že kniha bude tedy rozdělena na dvě kapitoly, v první bude otrokem, v druhé bude mstícím se špiónem, tak jste na omylu. Otrokem je jen na první stránce, a pak už je Rially špiónem. V tomto duchu je psaná celá kniha.

Autorka se zabývá jen podstatnými událostmi. Proto děj někdy vypadá dost neuspořádaně. Když popisuje situaci, kdy musí hrdina knihy někam jet, hned další kapitola začíná už na místě dojezdu. Tak je to se vším. Žádné mezihry, žádný náznak, jak se tam dostal, jak se to a to udalo, prostě můžeme říct, že Patricia Brigges nepatří pravděpodobně k zbytečně mluvícím lidem. Na druhou stranu je to dobře. Někteří populární autoři fantasy nepovažují nic kratšího pod 500-1000 stran za knihu, a to také není to nejlepší. Kdyby toto téma dostali do rukou např. Eddings, Brooks, nebo Turtledove, udělali by z toho třídílnou ságu. Pokud si tedy na tento styl Briggesové zvyknete, zjistíte, že kniha je velmi čtivá, a má díky tomu rychlý spád.

Další věc, která mne upoutala od začátku, je fakt, že má jít o mírně špionážní příběh, a tak mnohdy jednání a činy hrdinů jsou jako vystřižené z románů Johna Le Carrého, či Roberta Ludluma. Charaktery, i přes strohost popisu, mi připadají dobré, výstižné. Největším kladem je tajemno některých postav. Mezi nimi vyniká především Tris, zázračný léčitel, který není vlastně člověk. Jeho role v příběhu je nejzáhadnější, a vlastně přesně nedefinovaná ani v závěru knihy.

Možná však některé vlastnosti a schopnosti jednotlivých hrdinů ztrácely na logice. Proč obchází Tris první dva hlídače pomalu plíživě, aby si ho nevšimli, a na třetího použije kouzlo neviditelnosti, protože je praktické? Tak to mi nepřipadá příliš zdařilé. Proč to už nepoužil od počátku? Stejné jevy se vyskytují i u naší hrdinky Railly. Vypadá to někdy, jakoby autorka knihu psala jako počítačovou hru, vlastnosti se získávají časem a mění se.

Kniha spisovatelky P. Brigges je nezvyklá v několika ohledech. Neexistuje předem daný cíl příběhu, ten se mění od kapitoly ke kapitole, podle toho, jak se vyvíjí situace. Na knihu napsanou ženou je opravdu málo popisná, žádné popisy krajin, zemí a společenských realit. Nelze jednoznačně říct, kdo jsou hlavní postavy. Jakoby se pořadí důležitosti jednotlivých postav stále měnilo. I styl knihy tak trochu svou strohostí vybočuje z rámce klasické fantasy na našem trhu.

Nejméně zdařilá je sazba dialogů. Nezvyklé odklepy a odstavce jsou často matoucí; občas přesně nevíte, kdo právě mluví.

Celkový dojem z knihy je ale více než kladný. Po zhlédnutí obálky jsem knihu typoval na jakousi ženskou verzi conanovských příběhů. Ale Patricia Briggs mile překvapila, což dokazují kladná hodnocení v různých časopisech a na webových stránkách.