Americká spisovatelka Carol Rifka Bruntová se ve svém debutovém románu Řekni vlkům, že jsem doma zabývá těžkým tématem na čtyři písmenka – AIDS. Jak bude Váš život vypadat poté, co se dozvíte, že žijete s touto nevyléčitelnou nemocí?
 |
Ocitáme se v New Yorku 80. let 20. století. O smrtelné chorobě se jen šeptalo a sám prezident Regan nabádá všechny, aby raději neměli sex. V těchto těžkých časech se seznamujeme se čtrnáctiletou June Elbusovou, která se ze všeho nejraději toulá v lese za školou, obléká se do šatů ze středověku a pravidelně jezdívá za svým strýcem a kmotrem Finnem do města. Ten ale umírá a chce namalovat poslední portrét June a její starší sestry Grety.
Je to právě June, která nejhůře snáší smrt nejlepšího přítele. Kdysi by jí podala záchrannou ruku Greta. Ta se ovšem změnila a teď jí záleží pouze na večírcích. Pomoc přijde od někoho, o kom ani nevěděla, že existuje. Na Finnově pohřbu ho všichni nazývali mužem, který Finna zabil. Kdo je ten záhadný muž, který o June všechno ví? Celý příběh je vyprávěn z pohledu June, která občas bloudí do svých vzpomínek. Máme tedy přehled nejenom o současnosti, ale dostaneme se i do doby, kdy sestry Elbusovy byly nerozlučné kamarádky. Všechny postavy se postupem času vyvíjejí, prožívají bolest ze ztráty blízkého, ale poznají i naději na druhou šanci. V Gretině linii se setkáme s alkoholem, v matčině příběhu zase s nevyplněným snem, který si s Finnem přála už jako malá. Rozhodně nepočítala s tím, že skončí jako účetní.
Carol napsala román velmi čtivým stylem, kde každá kapitola rychle ubíhá. I když se jedná o vážné téma, kniha je napsána s lehkostí, která mě doteď nepřestala překvapovat. Najdete v ní také zajímavé úvahy a myšlenky o životě a ztrátě, které působí velmi inteligentně a v každém čtenáři jistě něco zanechají. Fantastický a dojemný příběh nabitý emocemi doporučuji všem, kteří si potrpí na propracované knihy, poněvadž právě takový je román s nádhernou zelenou obálkou Řekni vlkům, že jsem doma.
| 90 % |
|
