Druhý díl Hadí ságy už nebyl tolik očekáván.
“Jednoho dne byste mohl uzavřít mírovou dohodu s Bratrstvem temné stezky, jak vy říkáte moredhel. V mlhavé budoucnosti by mohli žít goblini podle zákona Koruny a navštěvovat naše města kvůli obchodu. Mezi Keshí a Královstvím by mohly být zrušeny hranice a zřízeny otevřené cesty. Ale na tomto světě nenastane jediný okamžik míru, dokud bude jeho vzduch dýchat jediný Pantathian. V jejich přirozenosti je snovat plány, zabíjet a dělat cokoli, co budou považovat za nutné k tomu, aby v Sethanonu ukořistili Kámen života a znovu oživili svou ´ztracenou bohyni´ Almu-Lodaku, Vládkyni draků, která je kdysi stvořila…”
Stejně jako se každé ráno po celonoční jízdě dostavuje našim červeným očičkám potřebná chvíle odpočinku, stejně jako denodenně umírají milióny jepic v orgasmickém vyvrcholení jejich rozmnožovacích radovánek, stejně jako s každým příchodem roku 2000 nastává katastrofická krize počítačů a automatů na kávu, stejně tak nám s každou další Raymondovou knihou přichází čerstvá porce kvalitní zábavy. Návod k použití: Uchopíme novou knihu do svých rukou (cizí nedoporučujeme a jednu ruku si můžou dovolit jen ti největší mazáci). Podíváme se na pěknou obálku. Potom už následuje hned to nejduležitější a nejzodpovědnější: musíme knihu otevřít! Po marné snaze najít jakoukoliv mapu nebo obrázek to raději vzdejte a nalistujte stranu 11. A pak už přichází klasická rutina (mezi každým “otočte!” nezapomínejte číst všechen text): Otočte! Otočte! Otočte! Otočte! Otočte! Otočte! Otočte! Otočte! Otočte! Otočte! Druhá kapitola. Otočte! Otočte! Otočte! Otočte! Otočte! Otočte! Otočte! Otočte! Otočte! Otočte! Otočte! Otočte! Otočte! ………… Pardón, nechal jsem se unést. Teď už vážně.
Rup a Erik se stávají svobodnými občany. Stojí teď před nimi velká otázka: co dál? Patří mezi těch několik šťastlivců, kteří se navrátili z Novindu (viz Stín temné královny). Mají dál stoupat po žebříčku vojenských hodností nebo mají využít své znovunabyté svobody a žít spořádaný život po boku s obtloustlou ženuškou a hromadou uřvaných dětiček? Cesty obou přátel se rozdělují. Zatímco se Erik vydává tou první cestou, na Rupa zbývá ta druhá. Erik a seržant de Loungville, mezi kterými vykvetlo zdravé přátelství, mají za úkol vybudovat během několika let obrovskou neporazitelnou armádu, zatímco Rupovi dělá vrásky zdánlivě směšná věc: uspět na trhu s obilím. Smaragdovou královnu a její Pantathianské kněze a Saaurské válečníky zastavila jen jediná věc: širý oceán. Vybudovat obrovské loďstvo pro statisíce válečníků je zábava na několik let a tak se může zatím Království nerušeně připravovat a čekat na úder.
Už jsem to možná někde psal, ale Feist má tu nepříjemnou vlastnost rekapitulovat předchozí děj postavy na začátku každé nové knihy. Časem se to už stává ubíjejícím, ale já vydržím všechno. Jako jeden z mála spisovatelů dovede tak dobře vygradovat děj. Nikdy bych si nepomyslel, že hlavní zápletka celé knihy “uspět na trhu s obilím” může být něco tak napínavého a zábavného, jak to Pan Spisovatel ukázal. Nemá cenu, abych stále opakoval, že Trhlinové války to už nejsou a nikdy nebudou, a tak neřeknu, že Trhlinové války to už nejsou a nikdy nebudou. Připadlo mě, že Vzestup magnáta je jen jak se říká “z nouze cnost”.
