Raymond E. Feist – Hněv krále démonů

       Válečná vřava vypukla v plném proudu. Stovky galér a galeon Smaragdové královny se právě vylodily. Saaurové, žoldnéři Novindu i Panthathiané se ženou krondorskými ulicemi a rozsévají nekonečnou bolest a zkázu. Lidé utíkají, Krondor hoří a popel víří pod nohama armád, putujících k Sethanonu… Erik v čele královských vojsk troubí k ústupu. Slza mu kane po tváři. Jeho rodné město Ravensburg se právě změnilo v cosi, dosti podobné Krondoru – haldě popela… Saaurský voják se svíjí nezvladatelnými křečemi hladu v prachu cesty mezi svými mrtvými spolubojovníky. “Jíídlo!!!” jeho útrpný hlas odnesl vítr. Lidé království s sebou berou vše, čím by svůj hlad zahnal. K čemu zlato, k čemu drahé kamení?… Pug, Calis, Miranda, Macros, Nakor, Tomas. Ti všichni teď bezmocně stojí před Kamenem života. Kdo rozlouskne jeho záhadu? Proč tolik usiluje Smaragdová královna o tento klenot? Chce oživit svou vládkyni Almu-Lodaku, nebo je v tom něco více? A jakou roli zde sehrají démoni, kteří unikají trhlinou na Midkemii? Ovládají je bohové? Co to jsou bohové? Komu slouží? Vesmíru? Co je to vesmír?…

       V Hněvu krále démonů naleznete odpovědi na všechny otázky. Je to dokonale promyšlené dílo s hlubokými filozofickými a duchovními teoriemi. Je to další Feistova skvělá symfonie. Symfonie, pro kterou byly předehrou vlastně všechny předchozí romány. Symfonie, kde jsou romantické tóny lásky násilně přerušovány disharmonickými zvuky zrady a ukřivdění. Symfonie, kde nechybí vysoké (jakoby vzdálené) trilky tajemné magie, ani mocné hluboké akordy krvavých bitev. Symfonie, v které se na pozadí stále opakuje téma mniškých litanií oznamujících smrt. Smrt hrdinů, přátel a nevinných. Hněv krále démonů je symfonií pro všechny nástroje, kde není hluchých míst.
Skvělý zvuk doprovází odporný pach krve a potu, čpí naolejovaná brnění, dusí vás kouř hořících měst a pálených těl. Oslní vás nevídané magické kousky, nechutné vladařské intriky i hry lásky šálivé. A nad tím vším se vznáší ruka spisovatelova, která sráží na šachovnici jednu figurku za druhou. Tu pěšce, tu krále…

Muži ve své ocelové zbroji,
co nikdy nerezaví,
kráčí po širém poli,
nic je už nezastaví.

Když štíty před svá srdce kladou,
když meče do svých rukou berou,
pak píseň sborem zazní:
“Přežij nebo padni!”

Jak rozlehne se rohu hlas
a volá do boje,
žár bitvy vzplane zas,
ten nedá pokoje!

–

Rudá tekutina barví země tvář,
už uhasíná líté vřavy zář,
Muže černá plenta smrti halí,
rezavá jsou brnění, co nerezaví.

       Promiňte. To jsem si jen tak zabásnil. No nedivte se, o téhle knížce (vlastně o dvou) se dá jenom básnit. Vzestupem magnáta jsem byl tak nějak ukolébán, ale Hněv krále démonů mě náhle probudil. Akce se svižně posouvá kupředu a odhalujeme stále více tajemství… Konečně jsem přesvědčen, že mělo cenu kupovat ságu celou. Doporučuji naprosto všem (ale nejvíce samozřejmě Feistovým fanouškům).