„Půjdete na ples, ale dejte pozor, ať vás nesežere zombie!“ Řekla jednoho dne paní Bennetová, když upíjela čaj a sledovala, jak jejích pět dcer leští čepele mečů a nabíjí muškety. Jakkoliv to zní bizardně, v parodii Setha Grahame-Smise najdeme zombie, zbraně, souboje, akci, lásku a hlavně pýchu a předsudek.
 |
Od doby, co Richard Matheson napsal povídku Já, legenda, se oživlí mrtví stali celebritami. Postupem času tak vznikl zombie fenomén, který nadšeně přijímají fanoušci po celém světě, a to jak ve filmové, tak literární podobě. Z ní za zmínku stojí třeba vynikající Světová válka Z: Historie světové války se zombie z pera Maxe Brookse. Pýcha, předsudek a zombie jde ve stejném duchu.
Na první pohled by se mohlo zdát, že tato kniha bude čistou parodií díla Jane Austinové. Část čtenářů to tak bude i vnímat. Seth Grahame-Smith prostě vzal originální text britské autorky a připsal do něj pár moderních záležitostí. V podstatě jenom upravil kulisy tak, že Anglii již padesát let týrá nezemský mor a mrtví vstávají z hrobů. Když někoho kousnou, stane se z něj zombie a dotyčný začne vykazovat velkou vášeň zejména pro lidské mozky. Autor tak prvoplánově vytvořil vtipný svět. Na jedné straně se všichni chovají podle zažitých a běžných rituálů – pořádají se plesy, matky se zaměřují výhradně na to, aby co nejdříve provdaly své dcery, a to za nejbohatší a nejlukrativnější partii v dosahu atd. Do toho ale zasahují zombie, které žerou, žerou a pro změnu žerou všechno živé. Aby se prostí obyvatelé měli jak bránit, začínají se trénovat v bojových uměních – zejména pak na východě v Číně a bohatší pak ještě dál v Japonsku. Pět sester Bennetových, které jsou hlavními hrdinkami celého příběhu, tak v novodobém podání představuje pětici smrtících bojovnic, které se nezaleknou žádného mrtvého a s klidem a grácií sobě vlastní je likvidují po desítkách. K dispozici mají chladné i palné zbraně. Zároveň však nosí pouze ryze dámské šaty dle poslední módy, což jen napomáhá parodii celého zombie žánru.
Původní Pýchu a předsudek napsala Janě Austinová jako dokonalou satiru na tehdejší poměry, které panovaly na anglickém venkově na počátku 19. století. Za příběh zoufalé lásky, kterou spolehlivě likvidují pomluvy a předsudky, ukryla rýpavé obžalování tehdejších poměrů. Kniha tak funguje jako klasický dadaistický román, který zesměšňuje situaci pouze tím, že jipopíše. (Podobně funguje český Švejk). Zatímco mnoho čtenářů miluje původní text jako příběh lásky a hledání, jiní v něm nacházejí satiru a rýpavost. Úplně stejně funguje i novodobá podoba románu.
Grahame-Smith nenapsal nic nového. Naopak by se dalo říci, že aktualizoval děj knihy pro moderního čtenáře, který již společenské reálie 19. století nezažil, a tudíž nedokáže ocenit kvalitu původního textu. Přidáním zombie do románu zase začne všechno dávat smysl.
Po anglické zemi se sice prohání desetitisíce nemrtvých, denně se svádí kruté boje o opevněný Londýn, na který útočí nemrtví po stovkách, ale podstatou příběhu není boj s nimi a snaha o nalezení léku. V hledáčku stále zůstává láska mezi hlavními hrdiny, pomluvy, které z pana Darcyho učiní hajzla první kategorie, i jejich postupné triviální odhalování.
Zombie tak fungují jako kulisa. Kdo by čekal detailní popisy bojových scén, ukrývání se před nezemským morem či chemické pokusy a testování léku, bude zklamán. Nic takového v knize není. Text se drží původní předlohy a i postavy jednají tak, jak je vytvořila Austinová před desítkami let. Jejich úprava nic nezmění. Elizabeth Bennetová sice dokáže pozabíjet tucet nemrtvých dýkou a ani se u toho nezapotí, ale její hlavní problém stále spočívá v tom, že ve skrytu duše miluje pana Darcyho. Řeči pana Wickhama, kterým uvěří, jej vykreslí jako parchanta, což dívčiny city razantně ochladí.
Opět se tu dostáváme k satiře a skrytému výsměchu anglickým reáliím, které bude čtenář vnímat velmi silně zejména díky přítomnosti zombie. Ty nemají v příběhu jinou funkci, než vytvářet ultimátní, pro moderního člověka pochopitelné kulisy akutního smrtelného ohrožení, vedle kterého bude chování postav a jejich řeči vypadat malicherné až směšné. O to šlo Austinové v původním textu a to také Grahame-Smith znovu objevil a vmetl čtenářům do tváře.
I když se v příběhu prohání desítky zombie, kniha je stále původní Pýcha a předsudek, tedy pomalá, místy až nudná, popisující zejména chování ve společnosti a obavy, zda se někdo vdá či nikoliv. Kdo hledá drsný apokalyptický román plný bojů a střelby, bude zklamán. Tohle kniha nabízí jen v omezeném množství a ještě k tomu jako vedlejší produkt.
Pýcha, předsudek a zombie by tak směle mohla sloužit jako povinná školní četba na středních školách, protože ač to vypadá jakkoliv bizardně, autor upravil staré dílo do nové podoby a zachoval v něm vše, co do něj Austinová vložila, a to i za předpokladu, že hlavní hrdinka umí šermovat a Anglii drtí rozpadajícího se noha nemrtvých.
Adaptace klasického románu Jane Austenové s odvážnou Elizabeth, srdečnou Jane, trochu nesnesitelnou paní Bennetovou, povýšeným panem Darcym… a hordou obživlých mrtvol. Posláním paní Bennetové je provdat co nejdříve všech pět dcer, posláním pana Benneta je ochránit je před útoky krvelačných zombie, které sužují celou Anglii. Všechny dcery jsou zdatné v boji s nebezpečnými stvůrami, jejich každodenní trénink je však narušen příjezdem mladého a nezadaného pana Bingleyho a jeho přítele Darcyho. Elizabeth Bennetová ovšem neslyší svatební zvony, ale řinčení šavlí a lámání kostí. A jak by se mohla zamilovat do povýšeného a arogantního Darcyho? Bude pro Darcyho a Elizabeth těžší boj s nenasytnými zombie nebo s vlastními předsudky? (anotace)
- Autor: Seth Grahame-Smith
- Překlad: Alexandra Fraisová
- Série: –
- Forma: hardback
- Počet stran: 304
- Cena: 339 Kč
- Vydala: Mladá fronta, 2012
Lukáš Vaníček (redaktor)
lukas.vanicek@fantasyplanet.cz
Četli jste tuto knihu? Nezapomeňte ji u nás ohvězdičkovat a napsat k ní komentář!
Kupte si Pýchu s 15% slevou (ušetříte 51 Kč).
Aha, takže je to vlastně něco podobného, co provádí Ondřej Neff s díly Jula Vernea. 🙂
Jestli se tenhle trend udrží, už se těším na skvosty typu “Stařec a moře mrtvol” (starý rybář Santiágo vede nesmiřitelnou válku s oživlými utopenci z Titaniku, kteří mu plaší mečouny) nebo “Červený, černý a duhový” (Julián Sorel si volí mezi vojenskou uniformou, sutanou a koženým postrojem s péřovým boa). A celý ten bordel na kolečkách se definitivně vybourá, až vyjde veršovaná hrdinská epopej volně na motivy šanghajského telefonního seznamu.
Hmm, tato recenze mě vskutku nalákala. Jenom váhám jestli mám jako první číst originál nebo tuto upravenou verzi. Co byste mi doporučili?
Pěkná recenze, myslel jsem, že tahle knížka bude parodie (do které bych šel), ale ona je to spíš parafráze – nebo parodická parafráze a ta mě neláká.
“Rejpal” v prvním příspěvku to napsal dobře, akorát bych doplnil, že tenhle typ literatury u čtenářů vyžaduje detailní znalost předlohy a takových u nás (v případě Pýchy a předsudku) asi moc není… Přesněji řečeno: jejich tady asi dost, ale čtenáři Bronteové nejspíš nepůjdou do parafráze o zombiích. Český nakladatel může doufat, že je tady dost zombíkofilů, kteří toho koupí tolik, aby knížka neprodělala…
V našich podmínkách by bylo ekvivalentní vzít například Honzíkovu cestu a převést ji do zombijárny nebo upírské romance 🙂
Čítal som slovenské vydanie a příliš ma to nechytilo. Navyše boli v knihe zaradené obrázky skôr než sa nakreslené udalosti stali, takže som vedel dopredu, že sa nejaká tá hrozba prirúti a čítanie neposkytovalo prekvapenie. Ako je to v českom vydaní?
“Matheson napsal povídku Já, Legenda”?
To vskutku “zní bizardně”; asi jako “díla Jane Austinové … napsala Janě Austinová”.
J. V. Jr.: Obdivuji Vaši výdrž, já po nárazu na slovo “bizardně” hned v perexu už radši dál nečetl a přeskočil rovnou na komentáře. Leč i tak mi padlo do oka ještě cosi: skloňování “Smith – Smise”… Že by to bylo těmi vedry?
to Bastet
já osobně si troufám tvrdit, že stačí vzít rovnou tuto knihu, odkazů na původní dílo je tam dost a i já, který až zpětně dočítal původní verzi, jsem s tím neměl problém.
otravné
Pôvodnú Pýchu a predsudok mám veľmi rád, čítal som ju niekoľkokrát.
Začal som aj toto, ale po pár kapitolách som mal pocit, že snaha montovať tam zombie je čím ďalej tým otravnejšia.
Ako vtip fajn, ale na celú knihu to nevystačí. Vzdal som to po štvrtine.
ozvláštněná školní četba
Já to vnímám, podobně jako jiné knihy tohoto fenoménu, který v současné anglofonní literatuře řádí, jako pokus vrátit oblíbenost knihám, které jsou ke své smůle povinná školní četba.
Při čtení téhle knihy mě zarazilo, jak by se nakrásně obešla beze všech zombií, které tam jsou přívažek na úrovni poněkud otravného pozadí a Betty a potažmo čtenáře trápí asi méně než to, že nemá, co si má vzít na ples. Soudím, že když je vám -náct a zejména pokud jste mužského pohlaví, romantická zápletka se spoustou ironických postřehů o lidských slabostech a pošetilostech v románu psaném dvě stě let starým jazykem nechová střípku přitažlivosti.
Proto se do staleté klasiky přimíchají zombie, v jiném románu mořské příšery, trochu kung fu a karate, dvě tři hlášky a la Buffy, ale hlavně zachovat do nejmenších podrobností dějovou linku, jen malinko pozměnit předlohu na místech, kde už není srozumitelná – a ejhle, bestseller je na světě. Je to ovšem jen krůček od plagiátu. Nebo možná jen remaku.
Kdy se my dočkáme přepracování Povídek malostranských?! Pan rybář jako dobrotivý vodník, paní Ruska jako banší…
Re: Anonym
To je asi takový pokus, jako kdybych chtěl někomu, kdo si na všechno dává kečup, přiblížit chuť kaviáru tím, že než mu ho nabídnu, zaleju ho kečupem. Osobně bych takové individuum raději nechal jeho blafům zalévaným kečupem. Jestlipak někomu v redakci dochází, že takovouto “knižní recenzí” (fakt je to v záhlaví nepsané, vidím to tam, i když jsem se opakovaně štípnul a protřel si oči) vydané knížce příliš nepomohou?
to LOJR
existuje jedno staré kočičí přísloví, které se sem teď moc dobře hodí: o čem to sakra meleš, ty vořechu?
všem kritikům
těm, kdo se děsí této knihy, z tohoto obrázku budete mít noční můru 😛 http://farm5.staticflickr.com/4075/4905939316_a3592f2553_b.jpg
Holt při čtení téhle knížky je dobré si nejdřív připomenout název a to, o čem román skutečně je, a prostě nemít předsudky(!) ohledně modernizace klasiky. Nového textu je tam tak 15 procent, smysl knihy zachován a účel splněn. Austenová se zase čte:-) Ostatně, práva na ní dávno propadla a proto tato verze vůbec mohla vzniknout.