Putování Měsíčního stínu – McMullen Sean

Ke knize Australana Seana McMullena jsem zprvu přistupoval s despektem. Začíná totiž velmi tuctově, a nebýt vulgárního až černočerného humoru a prvotřídního spisovatelského řemesla, asi bych ji k zrecenzování předal některému otrlejšímu kolegovi. Nakonec jsem ale po prvních třech desítkách stran propadl jejímu kouzlu. Exotický svět, originální koncept magie, lidský rozměr popisovaných událostí, poutavý děj a již zmíněný specifický humor si mne získaly.
 
Co by mohlo zabránit čtenáři proniknout hlouběji ke skvostům této knihy, je její umístění do světa zpočátku vyžadujícího jistou míru trpělivosti a tolerance.
Tento svět, pojmenovaný Verral, je součástí blíže nepojmenovaného multiverza. V tomto vesmíru se nejspíše nachází i Země, neboť v celé knize najdeme mnoho odkazů právě na nám dobře známé skutečnosti. Verral má tři měsíce, lidé na něm mají dvě srdce a prostupuje jej tajemný „éter“. Ten je zde používán jako magická esence, udržovaná v tělech mágů…
Dokážu si představit, že už z tohoto krátkého popisu světa některým čtenářům může naskakovat husí kůže. Musím vás však uklidnit – zbytek knihy se drží na poměry žánru překvapivě nízko při zemi.
 Kromě několika ryze fantaskních prvků (éter, ploutvo/kožokřídlí, jedna magická zbraň, upír ze Země) a poněkud kontroverzních a překvapivých odchylek od klasické fantasy (dvě srdce) jde o svět propracovaný a věrohodný. S magií se v příběhu setkáte minimálně. Po počátečním šoku tak kniha rychle sklouzne do zřídka brutální, místy vtipné a většinu času okouzlující fantasy na pomezí historie.
Jde převážně o svět mořeplavců a bukanýrů. Přestože popisované lodě zapadají někam do naší pozdní renesance, včetně navigačních pomůcek a vědy, nedošlo dosud na Verralu k revolučním zámořským objevům ani rozšíření střelného prachu. Kontakt je udržován mezi kontinenty Scaltikarem, Toreou, Akremem a Vindicem, z nichž každý má specifickou kulturu odpovídající fantasy verzi našich kontinentů (Torea je Evropou, Vindic zhruba Malou Asií, Akrema je Afrikou…). S Toreou se však záhy po začátku příběhu rozloučíme… a dál už raději nic o světě prozrazovat nebudu, nechte se překvapit sice nepříliš častými, ale o to efektnějšími popisy.

Trifid se předvedl na výbornou. Úprava obálky je sice opět leskle nevkusná, ale zvolený font se k ilustraci Milana Fibigera hodí (a rozhodně je mnohem přijatelnější než ten na anglickém originále, jehož obálka je více než kýčovitá). Chyb v textu jsem se nedočkal, vazba patří mezi papíráky k těm kvalitním. Obálka kupodivu letmo koresponduje s dějem.
 
Ale zpět k obsahu knihy.
Autor mistrně balancuje prvky velkých politických tažení, špionáže, duelů, bojů a bitev (jak námořních tak pozemních), dlouhých interakcí mezi postavami (trávícími dost času doslova na jedné lodi), popisy života obyvatel Verralu a zasvěcováním čtenáře do jeho historie a magické podstaty. To vše prostřednictvím lidského pohledu. Chybí tedy naštěstí mnou nenáviděný vypravěčsky/kronikářský či „božský“ nadhled. 
Není zde příliš mnoho popisů, a pokud ano, jde o dynamické situace, které nenudí. Krajina je popisována zkratkovitě, kniha nemate čtenáře záplavou cizích slov nebo fantaskními jazyky, ačkoliv by si to vzhledem k propracovanosti světa autor mohl dovolit.

Sean McMullen se ale soustředil hlavně na postavy. Jejich charaktery a vnitřní pocity uvádí skrze činy, nikoliv vnitřními analýzami nebo monology, čímž nezpomaluje příběh a zároveň dává postavám možnost vývoje (který probíhá rychle a svou věrohodností přispívá k zahánění nudy mezi výrazně akčními momenty).
 V plejádě postav si každý najde svého oblíbence a autor se ke všem vrací ve zhruba stejných intervalech, takže se například často střetávají ve svých zájmech a zdá se, jako by v průběhu psaní započaly vlastní existenci. Občas se může zdát, že se příběh více točí kolem osobních problémů postav než kolem jejich snahy zachránit svět, což na někoho může působit povrchně, jinému poslouží jako vítaný odpočinek od krutých bojů o moc a holý život.
Původní skupinka hrdinů, kteří přežijí velkou katastrofu v úvodu, společně s mocným císařem, prochází celou knihou. Na ně se nabalují spojenci, protivníci i příběhy zdánlivě nezúčastněných postav. Bohužel se příběh občas pustí slepou uličkou, která kromě vysvětlení světa či motivace několika postav nemá jiný význam, ale všehovšudy se kniha čte i přes svých 700 stran příjemně rychle a hluchých míst je minimum.
 
Náplň tohoto bohatě rozvětveného příběhu tvoří hlavně hon za Stříbromorem, úžasnou zbraní schopnou zničit celý svět. Ať už s ní chtějí dělat cokoliv, úplně všichni mocní, pošetilí, odvážní nebo zvědaví ji chtějí získat…
Ti, kdo chtějí Stříbromora použít ke zničení svých nepřátel, ne vždy bývají zápornými postavami, a naopak ti, kdo jej chtějí zakopat mimo dosah ostatních nejsou pokaždé postavami kladnými. Přesvědčení a věrnost jsou věci, které postavy v McMullenově díle mění velmi často, a tak je dění živoucí a proměnlivé.

Knihu mohu doporučit všem, koho omrzely čistě středověké nebo starověké verze historizující fantasy, nekonečné ságy nebo plagiáty klasiků žánru. Je to bohatá, šťavnatá porce nových nápadů, která ale zachovává všechno, co máme na fantasy nejraději. Vzhůru za exotikou a nefalšovaným dobrodružstvím!