Mladá fronta se opřela do české fantasy a sci-fi. Nejnověji přišla v edici Ikaros s již čtvrtým sborníkem, tentokrát zaměřeným na „punkové“ podžánry SFFH. Knize vládne kyberpunk ve všech podobách, ale i nezařaditelné literární hříčky, které mají velký potenciál zaujmout každého čtenáře.
Z celkového počtu osmi povídek můžeme zařadit do škatulky kyberpunku polovinu. Nejvýraznější z nich je novela Jiřího W. Procházky, která spadá do jeho cyklu o Roxanně a Rollandovi. Během patnácti let vzniklo teprve šest povídek a novel a Lady in Blackout, obsažená v Punk Fiction, patří mezi nejlepší z nich. A je to zároveň jeden ze dvou vrcholů celého sborníku. Oproti starším pracím je příběh čtivější a ještě přecpanější tzv. popkulturními odkazy, které dodávají akčnímu příběhu jak výraznou humornou složku, tak atmosféru vážnější beletrie. Procházka nenásilně dokazuje obrovský přehled ve výtvarném umění, architektuře, hudbě všech žánrů, filmech a v neposlední řadě literatuře. Nebojí se využívat odkazů jak na profláknutá a běžně parodovaná díla, tak na méně známé umělecké projekty, které by však úspěšným absoloventům středních škol neměly být úplně neznámé. Procházka se během let výrazně zlepšuje i ve stylistice a literárních nápadech (viz scéna z pohledu nezúčastněného zvířete) a v Lady in Blackout svůj neustálý vývoj zhodnocuje plnými hrstmi.
Jiří Pavlovský zvolil pro svůj kyperpunk pozici parodie. Ostatně, u něho se není čemu divit. Jeho humor je poněkud neotesaný, staví hodně na rasistických a sexistických narážkách, ale v jeho podání má tento hrubší styl humoru neopakovatelné kouzlo. I když nemohu zapřít, že jsem se u některých jeho předešlých povídek bavil mnohem více, i zde najdeme několik vynikajících nápadů a obstojný počet vtipných situací.
Do třetice všeho dobrého přispěl Jakub Macek povídkou Sestup, Mojžíši, kterou lze považovat za nejmodernější podobu subžánru. Jeho imaginativní styl a obrazová rozmáchlost sice trochu brzdí příběh, zato přináší natolik atmosférické scény a podnětné myšlenky, že ani tuto povídku neváhám řadit mezi nejlepší práce sborníku.
Vedle těchto tří povídek působí kyberpunk Sandyho pomsta od Vlada Ríši jako velmi chudý příbuzný. Na první pohled se jedná o směsici otřepaných kypepunkových klišé, ale pohled druhý je ještě méně radostný, protože tento příběh vlastně žádným kyberpunkem není. Takže jestli chcete vidět, jak využít kyberpunkových reálií a přitom ani při vší snaze nenapsat kyberpunk, Ríšův jinak celkem čtivý a rozhodně publikovatelný výtvor vám bude plně nápomocný. Nic to nemění na faktu, že Sandyho pomsta působí v Punk Fiction přebytečně. I když Ríša vydal již mnoho knih, ani jeho jazyková úroveň tomu neodpovídá. Uchází mi důvod, proč editor jinak vynikajícího sborníku sáhnul i po této (maximálně průměrné) povídce… nebo je snad Sandyho pomsta v Punk Fiction z donucení? Od šéfredaktora Ikarie je k edici Ikaros blízko.
Dost lamentování, další čtyři povídky čekají. Medkův lovecraftovský příběh Punkva, který se jinak odehrává kompletně v Praze, je zajímavý experiment. Musíme ocenit autorovu práci s nespisovným jazykem, vynikající atmosféru i nápadité scény, na druhou stranu povídka působí trochu nevyváženě a některé motivy postupně mizí do ztracena. Podobně má i Gotfridova povídka Deus ex machina své podstatné klady a méně významné zápory – nápad s pašováním knih v postapokalyptickém světě má hodně co do sebe, některé scény mají opět velký potenciál, aby zůstaly v paměti čtenáře déle než většina žánrové produkce, ale dobrodružná složka příběhu by si zasloužila výraznější prokreslení charakterů a lepší vinutí základní dějové linie.
Sborník uzavírají dvě sci-fi povídky. Obě však bez výhrady do takto tematicky zaměřeného sborníku patří rozhodně více, než Ríšův pokus o kyberpunk. Petra Neomillnerová, známá hlavně čtenářům Pevnosti a sadomasochistům (šéfredaktorka www.bdsm.cz), barvitě vykresluje neutěšené prostředí téměř opuštěné vesmírné stanice. Základní příběh pevně stojí na praktikách S/M, které však autorka popisuje s vtipem a nadhledem. Nečekejte žádné nechutné nečitelné sexuální výjevy.
Pokud byla Procházkova novela prvním vrcholem sborníku, ta Žambochova je druhým. Sci-fi detektivka je jeho oblíbená zbraň, poslední dobou se tomuto žánru věnuje stejně jako hrdinské fantasy, která ho proslavila. Krev kyborgů, tak se novela jmenuje, však patří na samotou špici jeho dosavadní formy. Nejen že autor výborně čerpá ze staré dobré literatury (úvodní scéna na vás dýchne poetikou Chandlerovy Sestřičky), ale osvědčený recept na čtenářovu přízeň doplňuje širokou škálou nápadů a mezižánrových hrátek, navíc si tentokrát nezvykle vyhrál s jazykem. Nelze vytknout nic – příběh je strhující, postavy uvěřitelné, atmosféra hutná, nechybí dějové zvraty, poučení, humor, nadhled, zkrátka celá ta spisovatelská alchymie v Krvi kyborgů šlape bez nejmenšího škobrtnutí.
Punk fiction je vynikající sborník původní české tvorby. Citlivě vybrané povídky se výborně doplňují, snad je jen škoda, že chybí další punkové subžánry jako splatter či steampunk. Knihy však nejsou donekonečna nafukovací, takže jestli čtenářům nebude těch necelých čtyři sta stran stačit, mohou si jistě svou přízní říct o repete. Po nikterak oslnivých sbornících od Jirana (2101: Česká odysea) a Ríši (2003: Česká fantasy) vzal sestavování těchto knih pro Mladou Frontu do ruky mnohem povolanější člověk Antonín Kudláč. Doufejme, že mu kvalitní série započatá knihou 2004: Český horor vydrží co nejdéle.
Obsah a moje hodnocení po prvním čtení:
Leonard Medek – Punkva (8/10)
Jiří Walker Procházka – Lady in Blackout aneb Rox´n´Roll v černém (10/10)
Filip Gotfrid – Deus ex machina (7/10)
Vlado Ríša – Sandyho pomsta (5/10)
Jiří Pavlovský – Konec cyberpunkového věku (7/10)
Jakub Macek – Sestup, Mojžíši (9/10)
Petra Neomillnerová – Capricorn 70 (9/10)
Miroslav Žamboch – Krev kyborgů (10/10)
ta knížka je fakt dost dobrá ale nejvíc se mi líbí Medkova Punkva.a celkově je to dost kvalitní.Nelitujte peněz za tohle dílko.
no nesouhlasím jen s jedním – sborník česká fantasy mi připadá mnohem lepší, než sborník český horor. Až na Rýšovu nic moc povídku mi ten sborník dokonalý.Zkuste najít tři povídky ve sborníku český horor, které vyčnívají stejně jako texty Mosteckého, Medka a Kulgerkové ve sborníku česká fantasy a možná svůj názor změním.
No, nerad bych zakladal flame, ale horor mne prijde mnohem vyrovnanejsi. Do fantasy si Risa zaradil vlastni a naprosto prisernou “povidku”, Neff se tam podle mne absolutne nehodi a na tech trech vynikajicich povidkach, ktere si uvedl, je dobre videt, jak ty ostatni zaostavaji. V hororu se mi libil Neff, Jiran a Moravcova, ale je pravda, ze zadna povidka necni. Vsechno je pomerne vyrovnana kvalita, zadna sracka tam rozhodne neni. No, ono je to asi jedno, za koupeni stoji obe knihy, a to kazdopadne 🙂
Ne, vlastne v hororu se mi nejvic libila povidka, jak je k ni obalka. Sakra, od koho to bylo?
taky už nevím, ale vím kterou myslíš tu s tim mlýnem, ale fantasy sborník mi stejnak připadá lepčí, u hororu mi nesedlo, že je to skoro všechno v ich formě, nemělo to skoro žádnou atmosféru
to mě se nejvíc libili Procházka, Pavlovský a hlavně Macek.Žamboch, Medek a Neomillnerovajsou jsou přinejmenším zajímavíRýša a Gotfrid jsou tam tak nějak jen do počtu, bez těch bych se obešel
taky zajimave
http://www.svetbdsm.cz