Každý, kdo už nějaký ten pátek sleduje pole české fantastiky, má už dávno podvědomí o tom, kdo je Petra Neomillnerová. Snad všichni již od ní četli nějakou tu povídku, recenzi, anebo alespoň článek v Pevnosti. A tomu, kdo ještě neměl tu čest se s jejím velmi osobitým stylem vyprávění špinavých fantasy příběhů setkat, přijde jistě vhod nové hardbackové vydání Psí zimy se zaklínačkou Lotou v hlavní roli.
 |
Psí zima vyšla poprvé v roce 2008 a představovala tehdy pro Lotu románovou premiéru. Od té doby se série rozrostla ještě o dvě díla, soubor povídek s názvem Zaklínačka Lota, který mapoval událostí vedoucí k Psí zimě, a román Žár krve, který se zase zaměřil na následky toho, co Lota s ostatními v Psí zimě natropila.
Lota je holka od rány a dovede si poradit skoro se vším. Aby ne, když je to zaklínačka. Stříbrným mečem se ohání jako nikdo, a kdyby ten náhodou selhal, má vždycky v zásobě ještě ženské zbraně. Jenže každý má nějakou Achillovu patu a tou její je slabost pro vampýry. A bohužel názor, že ona s Urianem se k sobě nehodí, zastává nejen většina zaklínačské Školy, ale i Urianova rodina.
I když Lota nakonec nedobrovolně opustí Školu, o nabídky k práci nouzi nemá. Začíná tuhá zima a v závějích a stínech se čím dál častěji míhají srst a tesáky a napříč lesy se ozývá vytí. Ve velkém se objevují skupinky kožoměnců, které se pomalu mění v reálnou hrozbu pro celou zemi. A k tomu všemu se Lota musí navíc vypořádávat s křivým obviněním z vraždy, které na ni spadlo díky lstivému vampýru Ennovi. Zubatí vykonavatelé spravedlnosti už jí jsou totiž na stopě.
Svět, ve kterém zaklínačka žije, je špinavý a drsný, jak se patří. Takové jsou i charaktery, které autorka stvořila a které okolní svět vychoval. Pro ránu nikdy nejdou daleko, stejně tak pro ostré slovo a nebojí se říkat věci na rovinu. To platí i o erotice, která zde rozhodně není tabu. Na to všechno si ale fanoušci Neomillnerové už dávno zvykli a je to přesně to, co mají na jejím stylu psaní tolik rádi.
Celá kniha je hodně dynamická, a to nejen co se týče soubojů. Příběh se posouvá vpřed rychlým tempem, autorka nedá na prázdné věty a rozsáhlé popisy. Většinou si naopak vystačí jen s krátkým nastíněním prostředí, které stačí tak akorát na to, aby si čtenář utvořil hrubou představu, a prim v jejím díle hraje spíše přímá řeč. Psí zima je zkrátka sakra dobré čtení, a tak by příznivci žánru měli co nejdříve zamířit do knihkupectví, než se zase vyprodá.
| 80 % |
|
