Druhá recenze z cyklu “Naše staré kamarády nehodíme do smetí”. Tentokrát si vzal BoboKing tak trochu pozapomenutého C.D. Simaka a jeho román “Pryč z jejich myslí”.
Americký autor Clifford D. Simak (1904-1988) patří k legendám světové science fiction. Své první práce napsal a vydal už na počátku 20. století a je tedy jedním z lidí, kteří se zasloužili o rozmach tohoto specifického literární žánru. Byl to autor, který náležel do „privilegované“ skupiny západních spisovatelů SF, kteří prošli sítem komunistické cenzury a jejich díla se sem tam objevila už za totality v českých vydáních. Mezi nejpopulárnější knihy patří bezesporu jeho povídkový román „Když ještě žili lidé“ (č. 1970), v roce 1990 vydaný pod přesnějším názvem „Město“.
Charakteristickým prvkem jeho tvorby je optimismus a víra v lidi. Tohoto humanistu sci-fi nelze přiřadit k příznivcům technické science fiction. Válečným námětům se vyhýbá a s klidem můžeme říci, že jeho literární krédo by mohlo znít: “Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“.
Po roce 1989 se u nás jeho díla vydávala ve větší míře. A právě román „Pryč z jejich myslí“, dílko na pomezí sci-fi a fantasy, patří mezi ně.
Hlavním námětem knihy je teorie o zhmotnění našich myšlenek a snů. Možná se i někteří z Vás v duchu ptali, co se stane s našimi představami. Myšlení je vlastně výměna elektrických impulsů a jestliže platí zákon o zachování energie, v co se přemění. Nebo v co by se mohly přeměnit. A právě na to přišel p. Freeman, nevysvětlitelně zesnulý přítel hlavního hrdiny knihy Hortona Smithe. Zanedlouho umře za stejně podezřelých okolností i Freemanův synovec Filip. Freemanovu studii o „jiném“ světě dostane do rukou nakonec Smith, a začnou se kolem něj dít prapodivné věci. V horách proti němu běží rozzuřený dinosaurus, přespí v domě komiksových hrdinů svého dětství, probudí se v hadím hnízdě atd. Věci, které mají očividně jediný smysl – zabít ho! Nezbývá mu nic jiného, než si sednout a v klidu si přečíst „prokletou“ Freemanovou studii o alternativním světě našich myšlenek a představ. Po množství podivuhodných setkání mu nezbývá nic jiného, než uvěřit v nadpřirozeno. A tak se setkává s Ďáblem, skřítky, mluvícími zvířaty, prostě s nadpřirozenými bytostmi z naší fantazie. Příběhem ho provází jakési pohádkové přísloví: „Po třetím nezdařeném pokusu o vraždu vzniká kouzlo“. Celý svůj život jsem fanda pohádek, ale o takovém rčení jsem nikdy neslyšel.
Jak se dostává hrdina do druhého světa se Simak nijak nesnaží rozvádět. Prostě jedete autem a v momentě, kdy uvidíte na louce nádherný disneyovský hrad a na cestě Vás pozdraví vlk, víte, že tam jste. Simak se nikdy moc nesnažil komplikovat zápletku. To je tentokrát možná trochu nevýhodné, protože kniha nemá zcela jasný a logický konec a hlavně jednání některých postav je přece jen trochu přehnané. Jestliže se před Vámi v nejhlídanějším domě státu objeví ve výbuchu dýmu bytost s ocasem a rohy a mávnutím ruky zastaví všechny stroje na světě, nelze ji ignorovat a nevěřit v jeho „ďábelské“ schopnosti.
Kniha nepatří k tomu nej- v jeho tvorbě. Byla napsaná v roce 1970, což je už hodně za horizontem jeho tvůrčí slávy. Ale přesto jeho osobitý styl psaní a náměty mají stále literární hodnotu.
Co je však na knize opravdu špatné, je redaktorská práce. Na obranu bychom si ovšem měli uvědomit, že v roce 1991 u nás bylo vydávání SF knih přece jen stále spíše na fandovské úrovni a k opravdovému businessu se dopracovalo až o několik let později. Je jen na škodu, že tento velikán SF, nositel titulu NEBULA Velmistr žánru, je dnes našimi vydavateli naprosto ignorován. A přitom je toho ještě tolik k vydání.
Knihu zapůjčil SF klub Knihovny m. Ostravy, největší věřejná knihovna sci-fi, fantasy a hororu na Ostravsku.
