Proroctví – Haydon Elizabeth

Nebudu vás nijak napínat. Stejně si to všichni příznivci prvního dílu koupí :-). Můžu říct, že kniha si víceméně udržuje kvalitu své předchůdkyně. Co se týče zpracování, nenarazíte na žádné překvapení. Formát, barva obálky i počet stran se drží Rapsodie a určitě se vedle sebe lehce skamarádí. Změnou je překlad. Ten byl také kamenem úrazu, proč vše tak dlouho trvalo. Radková Jana byla tentokrát nahrazena Janou Odehnalovou. Žádné velké rozdíly jsem nepostřehl, snad mi jen přijde vše tentokrát méně vulgární, otázkou je, zda je příčinou originál, nebo slušnější duše Jany Odehnalové :-). Dále mě zaujal detail, že v originálu se celá série jmenuje Symphony of Ages, což se nikde v českém překladu nevyskytuje. Stejně jako zkrácené české názvy. Místo Rhapsody: Child of Blood pouze Rapsodie, Prophecy: Child of Earth jen Proroctví a i třetí díl, Destiny: Child of the Sky, bude jen Osud. Dle mého si celá sága zaslouží kompletní názvy, protože děj se týká všech tří zmiňovaných dětí. No, ale to jen na okraj, z praktického hlediska to vůbec nic nemění…

Vzhledem k tomu, že Rapsodie vyšla opravdu před dlouhou dobou, jsem měl v paměti jen střípky a úlomky obsáhlého děje. Proto jsem pár set stran lehce tápal a nevěděl jsem už určité, i závažné detaily. Očekávám, že takový problém nebudu mít sám, takže pro stejně „postižené“ čtenáře řeknu, že to není nijak strašné a postupem času a stran se vám vše opět dostane pod kůži. Jen doufejme, že pokračování nebude opět za dva roky :-).

Kniha začíná Rapsodiiným putováním s Ashem k dračici Elynsynos. (Tady jsem se párkrát zarazil nad skloňováním, jelikož někde trhalo oči, ale oslovení zůstalo ve formátu: „Ashe“. Buď bych neskloňoval nikde, nebo bych i oslovení změnil na „Ashi“.)  Cestou se samozřejmě více poznají, i když určité situace působí přehnaně a vykonstruovaně. Každopádně vše dobře dopadne, Rapsodie s dračicí pokecá a pokračuje v putování k budoucí mistryni, jež ji má naučit bojovat s magickým mečem. Děj začíná hodně nenápadně a prakticky po celou dobu se příliš mnoho dramatických scén neodehraje. Achmed a Gruntor zůstávají v Ylorcu a začínájí zkoumat tajemné komnaty a sluje pod horami. Na povrch se derou dávná tajemství a předávná proroctví. Jak Rapsodie, tak její společníci se v průběhu několika týdnů dozvídají více faktů, legend i proroctví o F´dorovi, nebezpečích číhajících hluboko v zemi a v neposlední řadě i o nich. Tímto způsobem předává spisovatelka čtenáři především reálie a historii konfliktu, který se pomalu začíná rozhořívat. Druhý díl bych charakterizoval spíše jako intermezzo a přípravou jak kladných hrdinů, tak záporných, na vyústění konfliktu v další části. I když bude hlavně Rapsodie čelit častým útokům a několikrát jí půjde i o život, nebude se jednat o žádné plánované zabití. Spíš vše vyplyne z děje.

Nechci tím říct, že by šlo o jednoduchý příběh. To v žádném případě. Jen jsem postrádal nějakou hlavní masivní dějovou linii, kolem které se vše točí. Ona tam vlastně je, ale vše se jaksi odehrává většinou mimo ni. Jak jsem říkal, spíše převládal pocit příprav a nicnedělání. To se také pojí s dalším elementem knihy. Nebudu se bát to tak pojmenovat, ale na své si přijdou i čtenářky červené knihovny. Budete se protloukat opravdu dlouhými pasážemi, kde se Rapsodie jen zamilovaně točí kolem Ashe, a scéna na asi patnácti stranách, kde se milují, je opravdu hodně dlouhá. Asi polovinu jsem musel přeskočit, protože zase tolik trpělivosti opravdu nemám. To už si radši vše tak detailně rozepsané zažiji na vlastní kůži a nemusím tím trávit čas při čtení :-). Jednoduše, docela velká část knihy (ne-li téměř celá) se točí kolem vztahů. Když ne Ashe a Rapsodie, tak Jo, Achmed a Gruntor vše doplní. Nevidím na tom nic špatného, ale kniha mohla být i kratší…

Co mi docela vadilo, bylo chování hrdinky. Ať mi nikdo netvrdí, že může být nějaká žena, která byla dříve prostitutkou a byla zamilovaná, absolutně neschopná poznat, že může vyvolávat u mužů obdivné pohledy. Spisovatelka nám předkládá chování jeptišky, která má vzhled Cindy Crawford (pouhý příklad) a absolutně si toho není vědoma. A slova krása, láska či milovat pro ni představuje něco cizojazyčného a nepatřičného. Tohle chování mi trhalo žíly, protože je hodně nepravděpodobné. Nakonec jsem vše překousl, ale nemám rád, když v knihách postavy jednají uměle a nelidsky…

Abych vše shrnul, Proroctví velmi úspěšně navazuje na první díl. Výhrady jsem měl už k němu a výhrady mám i zde. Přesto se jedná o velmi dobře napsanou fantasy, která se málokomu nebude líbit. Pečlivě vypilovaný svět, hrdinové, historie, proroctví, záporné postavy atd. Vše působí jako kompaktní celek a velmi dobře se čte. Pokud překousnete nedostatky, které jsem popsal výše, určitě budete nadmíru spokojeni. Já se celých 776 stran bavil výtečně a na dlouhé zimní večery, případně vánoční svátky, bude tahle kniha výborným dárkem pro své blízké nebo i pro sebe.