Prokletí Chalionu – Bujold Lois McMaster

Lois McMaster Bujold se tentokrát pustila do trošku jiného stylu, než jsme od ní byli zvyklí. Namíchala nám ve svém kotlíku velmi podařenou fantasy, která si vůbec v ničem nezadá s velikány oboru. Už podle obálky vám může připadat podobná s Bergovou. Popravdě, nejste daleko. Hlavní hrdina Cazaril byl také týrán. Po nějakou dobu pádloval jako otrok na galéře a málem při tom zemřel. Nakonec se v podobě trhana dostane na dvůr do Valendy, kde dříve sloužil jako páže, a stává se učitelem, poradcem i tajemníkem royessy Iselle a její přítelkyně Betriz. Jelikož za svou vojenskou kariéru procestoval téměř všechny kraje, zná výborně několik jazyků, dějepis, zeměpis, společenské chování a další nutné i nudné vědomosti, stává se neocenitelným pomocníkem obou děvčat. Zvlášť když Betriz je tak hezká!

Vcelku brzy nastane první zvrat. Stěhování do královského města Cargedossu, kde politikaření je na denním pořádku a kdokoliv nepřipravený může být lehce zaskočen a přemožen. Naštěstí se Iselle velmi rychle zařadí do špice a nenechává se lehce podplácet nebo jinak ovlivňovat. Zato její bratr – nástupce bezdětného krále, se stává dvorskou hračkou. Dondo jej ovládá jak nemohoucího koně a zajišťuje si jeho oddanost. Mezitím se všichni přistěhovalci seznamují s okolím, hradem a situací v celém království (ostatně jako čtenář). Král nevládne a jen se schovává se svými božskými zvířaty ve zvěřinci, ze všech stran slyšíte jen jméno Dondo dy Jironal a nikdo se jeho moci nedokáže postavit. Jakmile se ovšem právě tenhle zlosyn rozhodne zasnoubit s Iselle, dostavuje se krize. A na přetřes přicházejí modlitby a poslední zoufalé pokusy. Cazaril provede magii smrti. Tento okamžik se stává zvratem v jeho dosavadním životě (dalo by se říci i životě po smrti). Všechny problémy, které se mu dříve zdály tak palčivé, zaskočí do pozadí. Na povrch se totiž vynoří prokletí Chalionu!

Co tuto knihu charakterizuje, je absolutní zaměření na Cazarila. Ani na chviličku od jeho osudů nebudete odtrženi. Maximálně se dozvíte něco z minulosti. Tento styl mi vyhovuje, protože tak můžete naplno a bez přestávky vychutnávat další a další zvraty. Caz má lehce přes třicet let, ovšem v důsledku prožitého strádání vypadá na víc. Každopádně odvahu ani um s mečem či jazykem neztratil, takže dokáže útoky zasazovat i se jim bránit. Jeho postava se jeví jako velmi černobílá a jeho vidění světa růžové. Ale i tuto mírnou lehkomyslnost později pochopíte a věřte, že to není nic proti závěru :-). Dokáže jednoduše v každém okamžiku briskně myslet a vyvodit důsledky během pár tlukotů srdce. Je oddaným své royesse a položil by za ni i život. Zamilovaný do Betriz a udělal by to samé pro ni. To mu dává v nadcházejících problémech vždy možnost volby, ať už je jakkoli zoufalá. Psal jsem, že se tato kniha podobá trilogii paní Bergové. Je to pravda, ale hrdina se tolik nelituje. Spíše bych jej typově zařadil k Fitzovi od paní Hobbové. Zná hodně věcí o království, které se nikdo nesmí dozvědět, a zároveň s nimi musí žít a snažit se vše zlepšit. I když není vyučený úkladný vrah, jeho reakce na nebezpečí jsou podobné. Cazaril je prostě osobnost, která působí smířeně se životem i smrtí a dokud nepřejde na druhou stranu, bude konat takové skutky, jež pomohou jeho bližním.

Knihou se prolínají bohové ze všech stran. Například na začátku každého ročního období se konají slavnosti na počest jednoho z nich. Jen Bastard do této skupinky nepaří. Má za úkol udržovat rovnováhu a stará se o nechtěné duše. Také je bohem smrti a obrací se k němu ti nejzoufalejší. Osobně se bohové neobjevují. Jejich moc se prolíná s člověkem, který se jim plně odevzdal a oni skrze něj nenápadně konají své skutky. Po světě se procházejí světci, právě takoví jedinci, kteří mají nějaký úkol, a jen oni se mohou navzájem spatřit. Magie v popisovaném světě neexistuje, jsou pouze bohové, kteří mají podobnou sílu. Možná právě proto působí vše více realisticky a nekoná se žádný obrovský mix, kdy na nepřátele lítají proudy energie nebo ohnivé míče (nenávidím překlad fire ball…) Kniha nemá nijak složitou zápletku a velmi jednoduše i energicky postupuje vpřed. Hlavní linie se časem rozrůstá do obřích rozměrů, ale nic není přehnané a čtenář se velmi snadno orientuje a nepřipadá si nijak ztracený. Spíše naopak – přímo vtržený do děje. Já těch 640 stran zhltl během dvou dnů a kdybych měl v ruce druhý díl, asi bych se okamžitě pustil i do něj. Což naštěstí není pravda, takže jsem mohl dělat taky něco jiného a pro reálný život užitečnějšího :-). Možná vás zarazí cena. Ale co naděláme v dnešní době. Za takhle kvalitní fantasy román není nijak přehnaná a já mohu jen doufat, že druhý díl bude minimálně stejně dobrý jako první a nebudeme na něj čekat nějaký ten pátek (rok). Prokletí Chalionu mohu vřele doporučit…