Tak je tu zas něco pro milovníky konspiračních teorií, která sice ani tentokrát nepřináší nic nového, zato se příběh hemží všemi oblíbenými prvky klasických bondovek – střílečky, honičky, všehoschopný hrdina, bohatí magnáti, kufřík s kompromitujícími materiály… Pravda, chybí hezké holky, náhradou se může čtenář bavit volbou různých možností, jak má příběh pokračovat.
 |
Jde v podstatě o klasický gamebook, kde prvky sci-fi slouží spíš jen jako divadelní kulisy pro divokou špionážní eskapádu. Můžeme se ocitnout rázem na palubě fregaty dánského námořnictva, v nejvyšším patře mrakodrapu bankovního impéria, v mizerné české hospodě, nechybí ani obligátní tovární hala a tolik oblíbené vrakoviště… Hlavním hrdinou je český novinář Jiří Svoboda, který se namočil do odhalení nadnárodního spiknutí, jehož cílem je zničení lidstva pomocí mechanických roboraptorů. Za nápadem stojí Robert Hadford, majitel společnosti zabývající se výrobou hi-tech zbraní, čelní představitel tajného Brandenburgského klubu, který sdružuje vlivné lidi z celého světa. Na základě komiksů, které četl v dětství, si totiž mocný magnát vzal do hlavy, že dokáže za pomocí strojů nastolit nový řád, tzv. Machinia Utopia. K tomu se však potřebuje zbavit nepotřebných mas a prostřednictvím novodobé Noemovy archy v podobě kosmické lodi zachránit pouze zvířata, se kterými by se mohl po čase vrátit zpět do panenské krajiny a přetvořit ji podle svého v ráj. Díky odpadlíkovi Geraldu Spielbergovi se však důkazy o tomto plánu dostanou do rukou Jiřího Svobody. Ten se pak v nejrůznějších epizodách stává bez problémů prakticky kýmkoli a svou neohrožeností silně připomíná slavného Jamese Bonda. Tu řídí sportovní jachtu, tu kamion, tu válečné operace… Bez problémů používá chvaty sebeobrany, bere do ruky samopal, ovládá nejmodernější techniku. Nejúžasnější je jeho angličtina, v níž vede i poměrně složité vědecké disputace. Na bezvýznamného pisálka bezvýznamného internetového média docela dobré, že? Tak si říkám, že jsou novináři u nás opravdu neprávem podceňováni! O tom ví autor jako zahraniční zpravodaj Haló novin zřejmě své, prostě novinář musí být člověkem mnoha profesí, všechno umět a všemu rozumět. Zvláště, pokud se pokouší zachránit lidstvo, že ano. Toto poslání našeho Jirku vhání do různých dobrodružství, z nichž vede – i přes ty zmíněné varianty příběhu – jen jedna správná cesta. Kdykoliv totiž novinář po zralé úvaze zvolí možnost, že přenechá řešení situace na někom jiném (např. na policii) či se rozhodne dát prostě jen ruce pryč a někam se uklidit (třeba na Faerské ostrovy), příp. se přidá k nepříteli, skončí buď v blázinci, nebo nějakou nepříjemnou smrtí (rozsápán roboraptorem, rozmačkán hydraulickým lisem v kufru auta, rozmetán na kusy výbuchem, umučen při výslechu robochirurgem apod.). Brzy na tento princip přijde i pozorný čtenář a zhruba od půlky knihy přestane na autorovu hru přistupovat. Jakmile je totiž už asi popáté odkázán zpět na kap. 17 (podobně jako ve známé dětské stolní hře Z pohádky do pohádky stoupnutí na určitá políčka poslalo figurku přímo do pekla), celý fígl prokoukne a bude už správně odhadovat, pomocí které z variant se dostane v ději někam dál než do slepé uličky. Kniha tak představuje jakési bludiště, kterým zběsile pobíhají myšky (pardon, opice), aniž by však dosažení cíle znamenalo vytouženou svobodu…
Kniha svým nevelkým rozsahem zřejmě potěší spíše nenáročné čtenáře, kterým nevadí klišovitost děje i postav a vyhovuje nepsychologizující příběh plný zvratů a akčních scén. Trochu se budou muset prokousat naprosto prkennými dialogy, při nichž i stroje dostávají slovní průjem. Asi by bylo dobré také upozornit, že kniha je silně máznutá ideologickým podtextem, protěžujícím levicově orientované postuláty. Copak, to lze i pochopit, avšak skryté xenofobní narážky, útočící především proti příslušníkům arabského světa, jsou už za hranicemi jakékoliv tolerance. Názory na českou politickou situaci i terorismus nám autor přetlumočí ústy tří štamgastů, kteří v kap. 20 vedou na opilce kupodivu dost střízlivou debatu, avšak plnou faktických nesmyslů. Přestože je tato kapitola nejméně integrální složkou knihy, lze ji ocenit za ojedinělý fabulační pokus o originálnější způsob, jak nám podat jeden z alternativních konců Jiřího Svobody (štamgasti sledují zničení jachty na velkoplošné obrazovce v hospodě). V knize až okatě často zaznívá kritika vlády oligarchie, která se ráda převléká za jiné společenské uspořádání (třeba parlamentní demokracii), na druhou stranu za tím vším balastem cítím vztyčený varovný prst, možná i nešikovné volání na poplach. Autor svou profesi prostě nezapře, stačí si jen přečíst názvy jednotlivých kapitol, které si ničím nezadají s údernými novinovými titulky. Možná by měl Vratislav Vyhlídka u ní i zůstat, protože se vydal do dost neznámých literárních lesů a podle všeho se v nich beznadějně ztratil.
Tento sci-fi román, začínající v Praze, vypráví příběh nazávislého novináře Jiřího Svobody, jenž se při honbě za senzací zaplete do projektu několika nejbohatších lidí planety, kteří za pomoci budované multimilionové armády robotických prehistorických oblud chtějí vyhladit lidstvo, které považují za možnou hrozbu své dominatní role vládců světových ekonomik a loutkářů vodících na provázcích do nejvyšších politických míst nastrčené posluhy. Čtenář se na konci každé scény může rozhodnout, jak bude hlavní hrdina dál pokračovat. Kniha tak má mnoho alternativních konců. Může skončit jak překazením tohoto projektu, tak také zbytečnou smrtí hlavního hrdiny. Vzhledem k počtu provázaných alternativních vývojových linií může čtenář číst knihu třeba několikrát a pokaždé ho překvapí něčím novým. (anotace)
- Projekt Opice
- Autor: Vratislav Vyhlídka
- Překlad: –
- Série: –
- Forma: paperback
- Počet stran: 144
- Cena: 135 Kč
- Vydal: OFTIS Ústí nad Orlicí, 2012
