Když jsem kupoval „Případy hejtmana Ambrože“, nebyl jsem si jist, co mám přesně očekávat. Dvě fantasy detektivky tuzemské provenience, ukryté za zajímavou obálkou od J. P. Krásného, měly tou dobou již celkem příznivé ohlasy na netu. Mohl jsem očekávat všechno možné – od drsné akce ve stylu Jestřába a Rybářky po volnou variaci na Elániův policejní sbor. Ukázalo se, že autor si našel svou vlastní cestu, byť je zde patrná inspirace u obou zmíněných zdrojů.
Město Bludov leží na křižovatce obchodních cest i diametrálně odlišných světů – magického a lidského. V jeho ulicích se pohybují lidé i nejrůznější další bytosti – víly, golemové, skřítkové. O bezpečnost města se stará městská hlídka pod velením hejtmana Ambrože Zátky a její složení takříkajíc „reprezentuje etnické spektrum města“. Udržovat pořádek ve městě, kde je přístav, obchodní a hospodářské centrum celého kraje a navíc v něm funguje magie, není nic jednoduchého. Na některé problémy stačí síla, na jiné magie, ale v případě posledních událostí bude zapotřebí dokonalé logické uvažování.
Případ nazvaný „Svědectví stínů“ začíná zdánlivě tuctovou hospodskou bitkou, pokračuje však několika vraždami, přičemž jednou z obětí je místní kněz. Městská rada trvá na rychlém řešení, stopy ale zdánlivě nikam nevedou. Poznatky jednotlivých členů hlídky a kombinační schopnosti hejtmana Ambrože přesto skládají dohromady obraz, který vede k dopadení vraha.
Druhý případ se jmenuje „Dračí hra“ – podle jména, pod kterým řádí psychicky vyšinutý vrah. Ambrož tentokrát čelí vysoce inteligentnímu pachateli, který s ním hraje podivné šachy. Za šachovnici slouží plán města, za figurky různé artefakty (včetně kousků obětí), přibalené k dopisům s hádankami. Do vyšetřování se zamíchá i mladá jasnovidka, o níž dlouho není jasné, jestli je spolupachatel, nebo potencionální oběť.
Základem obou Nečasových příběhů je kvalitní klasická detektivka zasazená do fantasy prostředí, zjevně inspirovaného místy, jako je Lankhmar, Haven nebo Ankh–Morpork. Bludov není tak velký a kosmopolitní, přesto je dostatečně zajímavý a do budoucna skýtá mnohé možnosti pro další rozpracování.
Samotná hlídka nezapře podobnost s Elániovým sborem, své (i když podstatně menší) stopy na ní zanechala i hlídka z Havenu. Její vnitřní organizace je víceméně tradiční, složení je díky předvídavosti hejtmana Ambrože směřováno k co největší výkonnosti za daných podmínek – slouží v ní lidé i nelidé a jednotlivé směny jsou stavěny tak, aby byly co nejvíce funkční. Ambrož si počíná jako moderní policejní šéf, je si vědom předností i nedostatků – vlastních, i svých zaměstnanců a úspěšné řešení případů zde není dílem „Velkého Detektiva“, ale celého týmu.
Jak jsem napsal výše, základem příběhů je dobrá detektivka. To ale neznamená, že by zde chyběla akce, humor či nějaký ten “románek” či určitá porce exotiky. Všechny tyto prvky zde ale slouží převážně jako koření, přispívající k dokonalosti celku.
V tuto chvíli ještě nemám jistotu v tom, kam se Ondřej S. Nečas v budoucnu zařadí – jestli mezi autory detektivek, nebo mezi autory fantasy. První dva knižně vydané příběhy ho řadí i přes užité fantasy kulisy spíše mezi detektivkáře. Nám čtenářům to ale může být celkem jedno – můžeme pouze doufat, že se dočkáme dalších podobně dobrých příběhů.
7/10 je hoooodně optimistické hodnocení 🙂 nadchnut šamanem jsem zakoupil, ale brzy odložil. slabé i jako detektivka, i jako fantasy. příběhy, snad místně tradičně, zabité zbytečnou akčností, kopírováním vzorů a absencí vlastních nápadů. jistě, proti gustu žádný dišputát, ale moje gusto silně protestovalo (ahoj, v.!)…
Me se to libilo 🙂 co si o tom myslim jsem napsal do pevnosti se spidermanem na obalce 🙂
Regis: Co u tebe není slabé? hihi:-)
Súhlasím s Regisom, kúpil som si to, prečítal, ale je to miestami nelogické (čo by detektívka byť nemala!), slabé, naivné a povrchné postavy, prekombinovaný dej. Dal by som tak 4/10.
hanina: z české SF, kterou jsem četl v poslední době se mi velmi líbil velinský (fialky) a brdečková (slepé mapy), méně pak petrák (tvůrce osudů), které mají pěkný rozjezd, než se autor ztratil ve vlastním světě a zbodal půlku druhou. a s nadšením jsem si přečetl reedici povídek hauserové 🙂 tož tak.
ja bych radsi zbodal to mezi pulkama :))
Tak to jo, tři ze zmíněných autorů také můžu;)
Fialky s Mapama – uz si to pisu. Ted jeste nevim, co od toho cekat. Neco narocnejsiho, doufam.
fousek sluníčko: tak velinský není náročné čtení, je to vtipná, dobrodružná sci-fi, trošku smrncnutá absurditou a sýreálnem, ale pokud bych měl něčemu říkat “oddechovka”, pak christy bigsovi určitě. brdečková je jiný kafe, příběh s nelineárním tokem času, trošku jako möbiova smyčka, lidé se obracejí naruby jak plyne čas. není to čistokrevná skyfi, ale rozhodně dobrý fantaskní román. po přečtení jsem byl příjemně zmatený, poněvadž mi zůstala spousta věcí k přemýšlení.