Před nedávnem se mi podařilo v antikvariátu sehnat Součkův „Případ Jantarové komnaty“, který je součástí řady Součkových „detektivek“, jako je „Případ ztraceného suchoplavce“, „Případ Baskervilského psa“ či „Případ čerta číslo čtyři“, na který bezprostředně navazuje. Jde o dílo, které svého času vyneslo autorovi obvinění z plagiátorství a zároveň se stalo jedním ze základních pilířů nejen naší, ale i polské ufologie.
Ironií osudu se jistá pasáž, údajně opsaná z díla H. R. Haggarda, stala stěžejní pro některé polské ufology (viz “Wunderland – mimozemské technologie třetí říše”).
Příběh začíná v bytě bývalého pracovníka kontrarozvědky, který díky zranění v akci skončil svou kariéru na invalidním vozíku a “přežívá” svůj handicap díky řešení různých záhad, k čemuž využívá vedle své knihovny také síť známých (v roli “rukou a nohou”). Setkávají se zde klíčové postavy – detektiv, redaktor (vypravěč příběhu), pracovník muzea, jehož koníčkem se stalo pátrání po fašisty zašantročených uměleckých dílech, o něco později zde vstoupí do děje ještě znalkyně starých jazyků. Muzejník narazil při pátrání po Jantarové komnatě na jistou osobu, jež figurovala v předchozím případu detektiva a redaktora. V nově nastíněných souvislostech se rozjíždí neobvyklé pátrání. Do hry kromě ztracených uměleckých děl vstupují události z konce druhé světové války, pochybnosti o smrti Adolfa Hitlera a německé létající talíře. Akce velice rychle přerůstá z teoretické roviny do praktického pátrání po dokonale utajené ponorkové základně, která se mohla stát posledním útočištěm Adolfa Hitlera. Pátrače přitom ohrožují nacistické tajné organizace. Hon za uměleckými poklady zavede hrdiny (“ruce a nohy” – redaktora a znalkyni jazyků) nejprve do Grónska a posléze i na Floridu, kde dokonce spatří “pravé” ufo.
Autor v díle dokonale využil většinu svých oblíbených témat – obav z nacismu, pochybností o Hitlerově smrti, různých teorií o původu létajících talířů (ať již šlo o tajné technologie na bázi Coandova principu, teorií mezopole Burgharta Heima či stroje času z naší budoucnosti), dobrodružných cest a archeologických záhad. Po způsobu Karla Maye mystifikuje čtenáře a vystupuje coby vypravěč – přímý účastník děje. Aby byl dojem “reportáže” pokud možno dokonalý, je kniha doplněna vhodně volenými mapami, fotografiemi a ilustracemi, jejichž skutečný původ je v tiráži kamuflován dodnes oblíbenou citací: “Dokumenty z archívu autora”.
Nelze popřít skutečnost, že “Případ Jantarové komnaty” je jedním z děl, která napomohla rozvoji české sci-fi a záhadologie. Z dnešního hlediska (daného též lepším přístupem k informacím) jde o dílo historické – zachycuje do jisté míry obraz české společnosti v obdobím těsně před normalizací, koláž kombinující fotografii a kresbu obličeje, vyskytující se na obálce odpovídá tehdejší módě. Po literární stránce je (ve srovnání s dnešní běžnou produkcí) pořád ještě na výši, faktografické údaje sice do jisté míry zastaraly, ale neustále nutí čtenáře používat mozek a prověřovat předkládané informace, vyhodnocovat je a na jejich základě si vytvářet vlastní názor. V současné době je možno v textu najít některé věcné chyby, to ale vypovídá o informacích dostupných v době vzniku díla, stejně jako neopravené překlepy o chybách korektora či sazeče v tiskárně. Přes všechny nedostatky (z nichž většinu přinesla doba) jde o velmi dobře napsané a i z dnešního pohledu čtivé dílo a nezbývá než doufat, že se dočká nového vydání.
Jojo super knizka
Ani nevim jak a kdy se mi tahle knizka dostala do knihovnicky… cetla jsem ji poprve nekdy kolem 6 – 7 tridy. A uplne me dostala. Ledascemus sem tenkrat nerozumela, ale byla to knizka jskou jsem jeste nikdy necetla… Uplne me tenkrat dostala… a kdyz tak premyslim myslim, ze zitra do knihovny nepujdu, ale radsi se znova zactu do tehle knizky…
Upřímně řečeno, ten úvod je dost zmatený a někdo, kdo se v Součkovi nevyzná, si z něj může odnést poněkud mylné informace. Pokusil bych se to uvést na pravou míru (jakožto dávný součkoman):”Případ jantarové komnaty” je prostředním dílem volně navazující trilogie. První díl se nazývá “Případ ztraceného suchoplavce” a sestává z titulního “Případu” a z “Případu čerta číslo čtyři”. Po něm následuje již zmíněná Jantarová komnata a nakonec “Případ baskervillského psa”. Co se týče vydání, mám pocit, že první z Případů (Ztraceného suchoplavce) vyšel pouze kdysi dávno za totality a dneska se bude shánět jako sběratelská rarita. Jantarovou komnatu po revoluci reeditoval Železný a rovněž případ Baskervillského psa vyšel někdy počátkem 90. let v reedici jako sešitek (původně to byla velká Karavana). Snad to někomu k něčemu bude…
pro pana Bronce
Děkuji za upřesnění, většinu uvedených “Případů” jsem četl v dobách, kdy pro mě rok vydání ještě nehrál roli. Doufám, že se najde někdo, kdo by upřesnil data případných reedic.
Jantarova komnata
Pokud vim, reedice Pripadu ztraceneho suchoplavce a Certa c.4 vysla v nakladatelstvi IZ, ve stejne knize, jako Pripad baskervillskeho psa.Rad bych jeste poznamenal, ze tuto knihu (stejne jako vsechny souckovky) je treba brat v kontextu doby – v sedesatych letech byli ukryvajici se prezivsi nemecti pohlavari prece jen aktualnejsi, nez treba dnes. A zahady kolem toho byly, ne ze ne. Jeste dnes mimochodem existuje v Anglii spolecnost, ktera se zabyva patranim po tom, co bylo pravda na vyrobe UFO v Praze. Ti napriklad zjistili, ze Schraiber, o kterem Soucek pise, studoval na Karlove univerzite a byl kapitanem nemeckeho letectva. Soucka zjevne necetli a vsadim se, ze by jim dokazal skvele zamotat hlavu. Henri Coada v te dobe pracoval pro NASA a spadal pod dost prisne utajeni – jeho princip se myslim dodnes pouziva pri odhlucneni stihacek. Po nemeckych archivech se patra dodnes (viz Stechovice). A jen tak skutecne mimochodem, existovala i organizace Tylddwyddtek (spravne Tylwyth teg), az na to, ze v USA a zalozil ji tam v sedesatych letech potrhly keltolog, ktery trochu predbehl dobu. V dnesni internetode dobe by to takovy problem nebyl, ale ziskat takove mnozstvi podkladu tak, jak to delaval Soucek, byla prace, pred kterou smekam. A jeste z toho udelat knihu tak ctivou, jako je Jantarova komnata, to dokazal skutecne jen on.
Děkuju za upřesnění. Zatímco si troufám tvrdit, že do převratu mám relativně dobrý přehled o vyšlých titulech, po něm už tomu tak není…