Příběhy ze Zeměmoří – Le Guin Ursula K.

Kniha, zdobená zajímavou a tu “pravou” atmosféru navozující ilustrací Milana Fibigera, začíná autorčinou předmluvou, popisující příčiny a způsob vzniku sbírky povídek o Zeměmoří. Po předmluvě následuje medailon Ursuly K. Le Guinové z pera Martina Šusta, obsahující vedle bibliografie i odkazy na internetové stránky. Úvodní pasáže uzavírá nabídka nakladatelství Triton (včetně připravovaných titulů).

První (a nejdelší) povídka  nese název “Hledač“. Seznamuje nás s životním příběhem čaroděje Vydry od dětství po stáří a popisuje vznik školy magie na Roke. Následující povídka “Černá růže a Diamant” je o lásce, štěstí, bohatství a o nelehkém rozhodování o vlastní budoucnosti. “Kosti země” jsou opět o rozhodování – tentokrát mezi životem a smrtí, mezi existencí a obětováním se ve prospěch celku. Povídka “Na Vysokých blatech” je o poraženém a zlomeném čaroději na útěku, pronásledovaném pro své činy. Poslední (pátá) povídka “Dračinka” (poprvé u nás vyšla ve sbírce “Legendy” – BETA 1999) vypráví příběh dívky, která pátrá po tom, kým vlastně je. Pátrání ji zavádí na Roke, kde se střetává s mágy, lidským přístupem i nenávistí a tradicionalismem “až za hrob.”

Knihu uzavírá “Popis Zeměmoří”. Tato část popisuje obyvatelstvo, jazyk, písmo, literaturu a dějiny Zeměmoří, zvláštní podkapitola je věnována magii. Součástí “Popisu” je i školní mapa, jejíž použití značně ztěžuje její zmenšení a absence jakýchkoliv názvů.

Celá sbírka sice patří mezi klasickou fantasy literaturu, pojetím se však vymyká běžnému normálu. Svým obsahem doplňuje uzavřený cyklus románů, řadou informací upřesňuje nebo dokonce dodává nový rozměr již známým skutečnostem.

Děj všech povídek se odehrává na pozadí velmi specifického světa, v prostředí, jež je zejména pro našeho čtenáře exotické. Svět Zeměmoří je přes svou veškerou propracovanost v povídkách pouze pozadím pro psychologické studie jednotlivých hrdinů a rozbor nejrůznějších charakterových vlastností. Povídky pojednávají o normálních lidech s jejich běžnými problémy a starostmi, přičemž jsou v nich zvýrazněny některé otázky, na které musí dříve či později najít vlastní odpověď ve svém životě nejen hrdinové povídek, ale i samotní čtenáři.

Shodou okolností lze podobné pojetí, i když s odlišnou formou zpracování a mnohem více podřízené klasickému fantasy schématu (znamenitě ho zparodoval pan Kulhánek na konci Nočního klubu II) nalézt v “Knize prokletých” Jany Rečkové. Obě dámy sice vytvořily fantasy, ale shodně píší především o lidech, lidských charakterech a vlastnostech. Dobrodružství a exotické prostředí má sice v dílech obou autorek svůj nezastupitelný význam, ale za daných okolností zůstává jen pozadím pro výše zmíněné hlavní téma..

Sbírku “Příběhy ze Zeměmoří” mohu tedy doporučit nejen majitelům původní řady románů, ale i ostatním příznivcům fantasy a zejména  zájemcům o porovnávání stylu jednotlivých autorů tohoto žánru.