V druhém dílu ze série šesti románů Galactic center (Jádro Galaxie) nazvaném Across the Sea of Suns (Přes moře sluncí) putuje stařík Nigel Welmsley s celým týmem kosmických cestovatelů dál a dál od Země. S ní se však autor rozhodně neloučí, neboť děj má dvě roviny – na Zemi a ve vesmíru.
Roku 2021 zachytila rozsáhlá radiová síť na odvrácené straně Měsíce signál umělého původu, jehož zdrojem byla nepříliš jasná červená hvězda vzdálená 8,1 světelných let. Roku 2029 vypustilo lidstvo k této hvězdě sondu, která potvrdila existenci planety pozemského typu. A tak se tři velmoci spojily a přepracovaly projekt kolonie v libračním bodě na první mezihvězdnou loď. Ta se ke hvězdě vypravila s jediným cílem: najít civilizaci, která vyslala sondu, nalezenou na Měsíci. Dobrodružství může začít…
Jeho kostru tvoří dvě ze základních témat většiny sci-fistických knih, neznámý život kdesi na jiných planetách a kolonizace matičky Země. Tyto dva motivy se pravidelně střídají a zároveň prolínají po kapitolách.
První zastávkou na této vesmírné anabázi se stává planeta Isis obíhající kolem majáku BD+36°2147, pojmenovaném Ra. Přestože na tuto výpravu byli vybráni speciálně jedinci se zvláštní přizpůsobivostí a tolerancí, aby vydrželi pobývat dlouhou dobu mezi hvězdami, spory se odstranit nepodaří. Zásadní se vyskytnou obzvláště mezi velitelem Tedem a Nigelem. Zdá se, že jejich pohledy na výzkum cizáků se nemohou spojit. Napětí se den ode dne prohlubuje, až se Ted rozhodne pro podpásový úder-pokusí se kamaráda jednoduše ,,vypnout“ a přenechat jeho životní funkce až do návratu na Zemi speciálnímu přístroji nazývanému ,,ulita“. Paradoxně právě tohle zařízení Ted vynalezl a možná taky proto se mu podaří na poslední chvíli ze spárů lékařských robotů zmizet.
Na Zemi mezitím lidstvo čelí zamoření oceánů neznámými tvory, pojmenovanými jako hejňáci. Společně se zde vyskytují ještě skákači a lidé si nedokáží vysvětlit, jaký je jejich vzájemný vztah a proč tu vůbec jsou. Nejdále ve svých výzkumech pokročí trosečník Warren. Specialitou skákačů totiž je, že nejraději komunikují se ztroskotanci. Líčení Warrenovy plavby po hladině oceánu se mi ostatně jevilo jako moderní variace na Starce a moře. Warrenovi se podaří nashromáždit informace, o které projeví zájem čínská vláda. Světové velkostáty, zvláště poté, co hejňáci ochromí globální ekonomiku, se ocitají v napětí. V této souvislosti je zajímavé zmínit, že Benford operuje s názvem SSSR přesto, že děj je situován do druhé poloviny 21. století. Kniha byla napsána v roce 1984. Těžko říci, zda si autor myslel, že Svaz sovětských socialistických republik bude i v tak daleké budoucnosti držet pospolu, či zda se Rusové se svými historickými souputníky po letech demokracie vrátí k tomu, co je jim možná bližší.
Nigel na palubě Lanceru (kopiníku) mezitím dešifruje zpola na vlastní pěst řeč emek, zvláštních tvorů z Isis. Mimo nich se na planetě, tedy lépe řečeno nad planetou vyskytuje ještě jiná forma života, pokud se však životem nazvat dá. Hlídači. Je to neznámý projev neznámých stvořitelů a Ted, Nigel a další si na otázku, zda je možné, aby existovaly neorganické civilizace už odpovědět dokáží. A kdože jsou ti další? Za zmínku stojí snad ještě Nikka, nejen věkem velmi blízká Nigelovi a Carlotta, která se v průběhu četby změní na Carlose. Jak je to možné? I v naší době není změna pohlaví zcela výjimečná a my mladí se musíme připravit na to, že za padesát let bude mezi puberťáky taková operace dokonce v módě. A tak se chudák Nigel, zvyklý na to, že se o něj dámy přátelsky přetahují, musí spokojit pouze s Nikkou.
Celá kniha na mě působí dojmem, jako by byla psána pro mírně pokročilé sci-fisty, ale opravdu jen mírně. Přesto bych se ji nebál doporučit zájemcům, kteří ještě žádnou sci-fi knížku nečetli a chtěli by proniknout do tajů tohoto žánru. Co se autorského pojetí týká, Benford mě opět utvrdil v tom, že i univerzitní vědec nemusí notně míchat roztok přesycený fyzikou. Že zkrátka vědecký laik neztratí souvislost, pakliže některým pasážím neporozumí. Takových vět je však v této knize poskrovnu a budiž to Benfordovi přičteno ku cti. Mnoho vystudovaných mozků se totiž až příliš vnucuje se svými vědomostmi, a to i na místech, kde to je ku neprospěchu věci. Spíše bych doporučil aktivovat fantazii a představivost. V běžné beletrii se člověk obvykle setkává s věcmi, které v životě poznal (kromě konkrétních lidí, samozřejmě). Science fiction literatura však často operuje s termíny nám neznámými, osobně neprožitými, nikdy neviděnými.
Knize by vedle přívlastku ,,hard“ slušelo i ,,classic.“ Vždyť jak už bylo řečeno, cizí inteligence ve vesmíru je fundamentem většiny vědecko-fantastických knih. Ano, Přes moře sluncí považuji za další variaci na známé téma. A má co nabídnout. Těžko říct, jak dlouho bude trvat, než se všechny pohledy na možnou evoluci ve vesmíru zcela vyčerpají. Určitě hodně dlouho…
