Zrzavý druid Atticus O’Sullivan se opět vrací na scénu, aby tentokráte, společně se svými přáteli i novými společníky, zatnul jednou provždy tipec největšímu praču*ákovi ze všech bohů, Thórovi. Jestli se mu to podaří či ne, se můžete dočíst ve třetím dílu Kronik železného druida, příslovečně nazvaném Praštěný.
Oproti minulým dílům se Hearne rozhodl držet pouze jedné hlavní příběhové linie. Ta se točí okolo severského boha hromu, Thóra, a pomsty, kterou se na něm chystá vykonat skupinka nesmrtelných hrdinů, v čele se střeleným druidem Attikem. Tato skupinka hrdinů zahrnuje takové osobnosti, jakou je například slovanský bůh hromu, Perun. Ten je v knížce vykreslen jako vysmátý chlupatý bůh, se zálibou v pití vodky a osobně ho považuji za nejlepší z nových postav. Dalšími členy jsou čínský alchymista Zhang Guo Lao, finský čaroděj Väinämöinen a staří známí z předchozích dílů, upír Leif Helgarson a vlkodlak Gunnar Magnusson.
V Praštěném se čtenáři budou muset po většinu času obejít bez Attikova věrného psa Oberona, druidské učnice Granuaile, vdovy MacDonaghové i ostatních známých tváří, a to především proto, že se děj často odehrává mimo arizonské město Tempe. Po cestě do Ásgardu, ale také v příbězích členů družiny, popisujících příčiny jejich nenávisti vůči Thórovi, se čtenář podívá na různá místa a to včetně takového Islandu a dokonce i České republiky. Jednotlivé příběhy jsou zajímavým nápadem, jak se s novými i starými postavami blíže seznámit a zároveň se dozvědět něco o jejich minulosti.
Zdá se, jakoby autor vsadil v Praštěném na trochu vážnější notu, což je znát především u zmíněných vyprávění druidových společníků, ale i občasných Attikových zamyšlení. Nic však není vyhrocené do extrému, příběh je samozřejmě protkaný humorem tak, jak jsme byli v předešlých dílech zvyklí. Komicky působí především druidovo setkání s Ježíšem či jeho rozhovory s Perunem, který neumí zcela perfektně anglicky, což mu ale nemůžeme mít za zlé, vzhledem k tomu, že se jedná o slovanského boha.
Motorem celého příběhu je bez debat znovu Atticus O’Sullivan, který nikdy nejde pro vtipnou hlášku příliš daleko. Atticus nepobral za svůj dlouhý život příliš rozumu a většinu situací řeší bez většího přemýšlení, o to větší je s ním ale zábava. Celá série Kronik železného druida je zaměřením jasná oddychovka. Je třeba říct, že míchání tolika mytologií dohromady působí občas trochu dojmem „pejsek a kočička vařili“, ale ve výsledku se jedná o kompaktní výtvor, který boduje zejména díky svému humoru.
Praštěný navazuje v tradičním humorném duchu na Prohnaného a Proklatého. Oproti očekávání však nabízí trochu méně akce a více vážnosti. V závěru autor trochu nastíní možnou zápletku příštího dílu, avšak jeho název, Napálený, dává spoustu prostoru pro čtenářovu fantazii. Na co se ale určitě můžeme těšit, je opět velká dávka humoru, bohů, upírů, vlkodlaků a dalších mytologických stvoření.
Thór, severský hromovládce, je víc než jen chvastoun a surovec – zničil nespočet životů a zavraždil spoustu nevinných. Vikinský upír Leif Helgarson je po staletích připraven vykonat pomstu a požádal svého přítele Attika O’Sullivana, posledního druida, aby mu s odstraněním severského postrachu pomohl. Atticus se víc než dva tisíce let řídil úspěšnou strategií pro přežití: držet se dál od chlapa, co metá blesky. Jenže v jeho domovské základně v arizonském Tempe začíná být horko. Schyluje s k upíří válce o území a přes hlavu už mu přerůstají ruští lovci démonů, kteří si říkají Kladiva Boží. Atticus a Leif se přese všechna varování a předzvěsti krutých následků vydávají na cestu do severské sféry Ásgardu, kde se spolu s vlkodlakem, šamanem a tlupou ledových obrů vrhnou do epického boje s drsnými valkýrami, naštvanými bohy a nakonec i Tupým Tvrďákem, co by pořád pouštěl hromy a blesky. (anotace)
Také si přečtěte recenze na předchozí díly, Prohnaného a Proklatého.
Četli jste tuto knihu? Podělte se o názor. Praštěného si můžete zakoupit v našem e-shopu s 15% slevou.
řekl bych, že atticus spíš než rozum nepobral rozvahu, aby to nevypadalo, že se tu bavíme o nějakém nesmrtelném blbečkovi, ale jinak s recenzí vcelku souhlasím.
Ano, máte pravdu, rozvaha je lepší slovo 🙂