Powers Tim – Brány Anubisovy

Brány Anubisovy jsou označovány jako klíčová kniha pro zvláštní poddruh sci-fi, zvaný steampunk. V Encyklopedii literatury science fiction je definice tohoto pojmu. Vyplývá z ní, že příběh je umístěn v 19. století a je typický překotným dějem plným zvratů, bizarními nápady a viktoriánskou tématikou. V případě této knihy je toto vymezení naprosto přesné a doslova šité na míru.

Hlavním hrdinou Bran Anubisových je literární vědec Brendan Doyle, který je excentrickým milionářem J. C. Darrowem pozván k výletu časem do roku 1810. Cílem je návštěva přednášky slavného romantického básníka Coleridge, což je pro Doylea naprosto neodolatelné lákadlo. Proto po krátkém váhání nabídku přijme a ujme se role jakéhosi průvodce a znalce inkriminované doby. Absolvuje se skupinkou dalších turistů a jejich doprovodu skok do minulosti a v pořádku se zúčastní přednášky. Ihned poté je však unesen skupinkou cikánů, pracujících pro tajemného doktora Romanyho, jenž se chce dozvědět, jakým způsobem se jejich výprava dostala do tohoto času. Doyleovi se sice brzy podaří uprchnout, ale to už se zbytek jeho skupiny v pořádku vrátil do roku 1983, ze kterého odcestoval. On sám tak zůstal ve velice ošemetné situaci v Londýně na začátku devatenáctého století, bez peněz a bez naděje na návrat. Je donucen živit se jako žebrák, což ovšem není to nejhorší, protože mu celou dobu jdou po krku lidé doktora Romanyho i jím podplacené konkurenční gangy z kriminálního podsvětí. Ke slovu přijde i strašlivá staroegyptská magie, a tak jde ubohý Doyle z jedné nebezpečné situace do druhé, přičemž jimi rozhodně neprochází bez újmy na těle. Postupně zjišťuje celou pravdu o své situaci a nakonec dojde i na cestování časem a překvapivý závěr se zajímavou pointou.

Hrdina (a potažmo i čtenář) si po celou dobu připadá jako pasažér na obzvláště podařeném pouťovém kolotoči. V pekelné rychlosti se před ním objevuje celá galerie bizarních postav i prapodivných míst, kam a mezi něž je autorovým přičiněním nešťastný hlavní hrdina vržen. Objevuje se tu před námi svět londýnských stok a chudinských doupat, jako vystřižený z knih Charlese Dickense, egyptské hrobky a paláce i tábor cikánů. Poznává svět zlodějů a žebráků v čele s jejich lordy, s členy tajné společnosti bojuje proti prastaré magii a střetne se s groteskními kreaturami, které by klidně mohly pocházet z opiových snů E. A. Poea. Na jediné straně knihy se tak mohou setkat šílení mágové, toužící ovládnout svět, s lordem Byronem a básníkem Coleridgem. Nic z toho ale není v knize samoúčelně, vše má své místo a smysl. Podobnou bouři autorovy imaginace jsem zažil snad jen v božském Sněhu Neala Stephensona. Je vidět, že si spisovatel dokonale nastudoval historické reálie, v nichž se příběh odehrává.

Samostatnou kapitolou je překlad do češtiny. Václav Kříž odvedl skutečně velmi dobrou práci! Jeho úkol nebyl lehký, musel se totiž vyrovnat s tím, že v knize vystupují postavy různých povolání, společenského postavení a národností, navíc pocházející z různých časových epoch. Jiný jazyk používá žebrák z roku 1810, jiný vědec z roku 1983 nebo londýnský měšťan z konce 18.století. Zdařile je tlumočena i mluva členů zločinecké galerky, mezi nimiž se odehrává velká část děje. Překladatel si z tím vším poradil velmi dobře a jeho práce tak korunuje nevšední čtenářský zážitek. Kvalitu tohoto románu dokládá i skutečnost, že získal prestižní cenu P. K. Dick Memorial Award a stal se přelomovou knihou ve svém žánru. Pokud jste ji ještě nečetli, bez obav si ji kupte, není drahá a myslím, že se ještě dá sehnat ve specializovaných knihkupectvích. Pokud ji už doma máte, přečtěte si ji znovu, tak jako jsem to udělal já, a opět prožijte šílenou jízdu napříč časem i literárními žánry. Věřím, že to nebude naposled.