Poutník z Mohameda – Kyša Leoš

Základem románu se stala krátká povídka Poutník k Mohamedovi (doplněná novelou Poutník z Mohameda), se kterou Leoš Kyša zvítězil v soutěži Vidoucí 2007. Nutno říct, že zaslouženě – povídka má spád, zajímavé prostředí a překvapivou pointu. Z bezejmenného teroristy se v románu stává postarší pašerácký kapitán vesmírné lodi, kterého však dostihne vlastní minulost v podobě Křižáků, náboženských fanatiků, pro které je křesťanství vhodná záminka pro zabíjení muslimů. A Daniel Kalandra, jak se pašerácký kapitán s českými kořeny skutečně jmenuje, už v minulosti prokázal, že muslimy zabíjet umí. Nudit se rozhodně nebude ani Kalandra, ani muslimové, ani čtenáři. Čeká je akce, napětí a postkoitální uspokojení – ne jednou a ne nutně v tomto pořadí.

Poutník z Mohameda je typická space opera, říznutá military sci-fi – nic více, nic méně. Od prvních stránek má příběh velmi rychlý spád, autor se patrně řídil zásadou, že co lze říci sto padesáti slovy, lze stejně dobře popsat dvěma větami. Kalandra se s ničím moc nepáře a postupuje poměrně rychle vpřed, čtenář se přesto nemá šanci ztratit, neboť děj svojí linearitou připomíná dálnici, na které chybí jakýkoli sjezd, jen sem tam mírná zatáčka udržuje čtenáře v pozornosti, aby to nebylo příliš předvídatelné. Na luxus v podobě splétání několika dějových linií nebo více hlavních hrdinů zapomeňte. Pokud se vám zdá, že jednodušší už to být nemůže, Kyša používá ich formu. Důsledně.

Tušíte správně – Poutník z Mohameda je brak v tom nejlepším slova smyslu. Na nic si nehraje a čtenář ví, co od knížky může čekat, takže se u něj dobře relaxuje. Autor účelně využívá zaběhnuté stereotypy – ať už jde o muslimy, Židy, Rusy nebo Čečence, všichni se i v daleké budoucnosti chovají stejně jako dnes – nenajdete jedinou vedlejší postavu, která by tato klišé byť trochu narušila. To opět šetří čas i stránky, protože stačí o postavě říct, že je to Čečenec a není třeba zdlouhavě popisovat jeho vlastnosti, když o pět stránek dál tentýž chlápek padá k zemi, děravý jako řešeto. Aplikace pravidla „čím pitomější nápad, tím větší šance na úspěch“ je sice zábavná, ale u protřelého kapitána pašerácké lodi s vojenským výcvikem a s minulostí agenta tajné služby, schopného spáchat největší teroristický útok v dějinách, bych to opravdu nečekal, zvlášť když se alternativní řešení doslova vnucuje. Daniel Kalandra mi svým chováním připomíná Baklyho, jenže Žamboch přece jen píše na výrazně vyšší úrovni. Ale třeba se Kyša časem vypíše alespoň na stejnou úroveň.

Sympatické je, že po ulicích se sice prohánějí vznášedla a lodě skáčou vesmírem, ale v arzenálu nenaleznete jediný phaser, jedinou plazmovou pušku nebo světelný meč – starý dobrý kulomet nebo bazuku hned tak něco nepřekoná. Akční scény se povedly, celkový dojem jen poněkud kazí šílenosti typu pistole na padesát nábojů nebo jednoruční samopal na sto nábojů (v jednom zásobníku), což zamrzí o to víc, že Kalandrův svět je jinak docela logický – třeba ochrana planet díky falešným souřadnicím znemožňujícím vesmírné lodi skočit na její oběžnou dráhu je jednoduchá, ale efektivní a to samé se dá říct o řadě dalších dobrých nápadů, roztroušených v textu. Pochvalu si autor zaslouží i za stručné, ale přesné vysvětlení konfliktu mezi sunnity a šíity.

Obálka celkem dobře koresponduje s obsahem, tenký paperback formátu A5 se vejde kamkoli a snese i cestování v odpolední MHD. Podstatně hůře už dopadly korektury, pár překlepů je sice v normě a dají se v té rychlosti přehlédnout, jenže chaotická interpunkce se vyskytuje příliš často a čtenáře jen zbytečně zpomaluje. Kromě technických nedostatků občas čtenáře praští do obličeje nelogická metafora, která jen podtrhuje dojem odpočinkového čtení. První číhá už na straně 18: „Kamery desítek televizí zrovna mířily na nejstaršího člena Rady imámů, když se jeho hlava efektně rozprskla do prostoru díky přesně mířené kulce… velitel komanda elegantně přeskočil bezhlavou mrtvolu a postavil se sám za mikrofon…jeho hlava následovala osud imámovy hlavy. Její zbytky dopadly směrem k vychládajícímu duchovnímu. Ještě mě napadlo, že tak vlastně došlo k posmrtnému pohlavnímu styku dvou odpůrců, ale to už jsem běžel ze sálu.“ Nevím, jak Leoš Kyša, ale já si pohlavní styk představuji trochu jinak.

Sečteno a podtrženo, pokud se chcete dobře pobavit, nechat se unášet akcí a potřebujete trochu vypnout mozek po náročném dni ve škole nebo v zaměstnání, zkuste Poutníka z Mohameda. Za tu cenu je to lepší, než padesátý osmý Conan nebo čtyřicátý Perry Rhodan. Pokud vyznáváte islám, raději se knihy ani nedotýkejte.