Poutník vydal novou knihu. Dedikace zní: “Tuto knihu považuje nakladatel za svůj příspěvek k diskusi o budoucnosti českého školství.”
Vlastní děj je prostý. Šestnáctiletý školák Rick se potřebuje před stejně stupidními kamarády předvést a nalíčí past na nového učitele. Dojde k “drobné” chybičce a v pasti se octne vlivná senátorka. Následuje okamžité vyloučení ze vzdělávacího procesu a začíná vlastní příběh.
Co je na tom divného? Stalo se v Americe v blíže neurčené budoucnosti. Lidská (žákovská) práva jsou dohnána ad absurdum a učitelé jsou doslova lovná zvěř. Nutit žáky, aby se učili je nezákonné a každý pohyb ve škole je sledován. Skutečné vzdělání poskytují jen firmy, ale pod podmínkou “odkoupení” rodičovských práv.
Náš hrdina na radu jednoho z učitelů přijme místo u jedné ze dvou vesmírných důlních společností. Toto umístění ale přináší tvrdou výuku a výcvik jak na Zemi, tak v kosmu v kolektivu podobných “ztroskotanců”, přičemž ve finále má vliv na dění i konkurenční společnost.
Samotný příběh, ač slušně napsaný i přeložený, patří mezi průměr. Situace se státní “výrobou” masy nevzdělaných a tudíž prakticky nepoužitelných lidí se u nás stává realitou. Už i u nás považují někteří lidé zkoušení a zámkování (a k tomu vedoucí učení) za nemístné zatěžování dětí, někteří příslušníci romského etnika prohlašují, že ze zákona musí do školy chodit, jen chodit a nic jiného než chodit. O učení a nošení pomůcek v zákonech není ani slovo, tudíž to dělat nebudou. Výsledky jso jasné – V šesté třídě základní školy žáci (až na výjimky) s bídou čtou a většinou nechápou význam čteného souvislého textu. Čtenář těchto řádek se asi podiví – jak to, že nepropadli? Jednoduše. Nehodilo se to a jejich učitelé nestáli o problémy s rodiči a nadřízenými orgány. V tomto ohledu se kniha blíží naší současnosti více, než možná v Poutníku tušili.
Ač toto dílo nepatří mezi špičky, jsem nucen ho doporučit jako varování před něčím, co už se nám sápe mezi dveře.
