V duchu starého hesla „Nejlepší vánoční dárek je kniha“ vydalo nakladatelství Triton v listopadu další pokračování veleúspěšného cyklu o moskevských Hlídkách. Co si budeme nalhávat, takový prezent potěší opravdu hodně čtenářů, a to nejen na Vánoce. Zvláště když ho po rozpačitém čtvrtém dílu má zase na svědomí sám Pan Spisovatel Sergej Lukjaněnko, který opět potvrdil pověst tvůrce, který zatím nenapsal žádnou špatnou knihu.
Pokud jste přečetli můj značně optimisticky laděný úvod, pak snad mohu předpokládat, že víte, o čem byly předchozí díly cyklu, a já vás tedy nebudu muset unavovat líčením jejich obsahu. Ve zkratce by se dalo napsat, že když si odmyslíme děj (který samozřejmě obstojí sám o sobě), byly první tři díly především o klopotném a často bolestivém hledání a nalézání hlavního hrdiny Antona. Hledání a nalézání sama sebe, svého místa ve světě Jiných i normálních lidí i smyslu života vůbec. Zmoudřelý Anton je na konci – i když ne bez obětí – zbaven většiny pochybností a mnohem silnější, než kdy doufal, že vůbec může být. Inu, co nás nezabije, to nás posílí… Toto motto zřejmě platí jak pro Jiné, tak pro lidi. Z tohoto hlediska je jakékoliv další pokračování vlastně zbytečné, ledaže by hrálo na poněkud jinou notu. Lukjaněnko to pochopitelně ví, takže zcela změnil tón a tempo vyprávění.
Hlavním hrdinou Poslední hlídky je opět Anton Goroděckij, jenže, jak už jsem napsal, je to utvořená a velice komplexní postava, takže tentokrát Lukjaněnko nemohl klást hlavní důraz na jeho vývoj a na pro něj typické filozofování – i když toho se naštěstí tak úplně nezbavíme. Logickým krokem proto byla větší dějovost, což je – jak vědí čtenáři jeho space oper – věc, kterou Lukjaněnko také umí velice dobře. A opravdu, v Poslední hlídce je na prvním místě děj, jenž se sice stále střídá s „hloubavými“ přemýšlivými intermezzy, ale tentokrát rozhodně převažuje. Hlavní zápletka je takřka detektivní, intrika střídá intriku a falešná stopa falešnou stopu. Děj má spád a dočkáme se v něm různých překvapení. Přidejme k tomu nebanální dialogy a hromadu zajímavých postav a máme tu Lukjaněnka ve výborné formě, kterého je, na rozdíl od Vasiljeva a jeho Temné hlídky, radost číst.
Před čtením Poslední hlídky jsem měl obavy z toho, jaká kniha bude, ale zbytečně. Ano, v podstatě to opravdu je přídavek k úspěšným předchůdcům, ale je to přídavek, který obstojí i sám o sobě, a kterým si Lukjaněnko ostudu neudělá. Navíc to jistě není přídavek poslední, podobným stylem je možné úspěšně pokračovat bez toho, aby byl autor obviněn z vykrádání sama sebe. Nemá to ostatně ani zapotřebí, jeho ostatní knihy nás přesvědčují, že jde o vzácně univerzálního tvůrce, kterému nedělá problémy žádný žánr. Nezbývá než se těšit na to, co nám od něj nakladatelé připraví příště.
Temná hlídka / Poslední hlídka
Musím na 100% souhlasit. Temnou hlídku jsem ani nedočetl, Poslední hlídku jsem si doslova užil. Navíc je v knize překvapivě hodně humoru- drobné vtípky, které si člověk užije. Skoro je 8/10 málo.
Já bych dal minimálně 9/10, možná i 10. Rád bych slyšel od pana autora této velmi kratičké recenze, která nevytýká ani jedinou chybu, proč je hodnocení 8/10. Nebojte se hodnotit výš! Anebo vysvětlete, proč hodnotíte takto. Každý bod dolů musí mít opodstatnění, ne? 😉
Alcuin
Tak na cislo nekoukej. 😉
co treba proto, ze 10/10 je maximu a tedy minimalne kniha roku (ne li desetileti). 8/10 je vice nez pozitivni hodnoceni
chandra
– bacha prozradim konec, takze kdo knihu necet, at se sem nediva ;)Na knizku jsem se dost tesil a bohuzel prislo slusne zklamani. Jak jsem byl docela nadsen ze serie nocnich hlidek, tohle jsem neprekous. Prvni tretina super, skvele tema, bezva napad. Pak uz jen zdlouhave matlani se v lidske dusi a hromada nudy. Ke konci jsem se pristihl jak zacinam byt alergicky na ty rusky zdrobneliny osobnich jmen – Petuska, Volodenka … grrr. A pak mne dorazilo to skoro Cimrmanovske: Nejsem tvuj (treba stryc) jsem (treba tva teta). Muzes mi odpustit?
Konec je mírně zvláštní, ale proč ne. Akorát si myslim, že pokud by chtěl napsat další knížku na téma hlídky tak bude muset začít někdejinde než teďka skončil. Neb se na takovej konec sakra blbě navazuje.
???
Na co se špatně navazuje? Svět jiných se vlastně nezměnil… já tu spoilery zavádět nebudu, ale prostě se nic nezměnilo. No a že je to matlanina MikeDee? Neřekl bych. Dokonce musím říct, že se mi tento díl líbil víc než Šerá Hlídka, asi hlavně kvůli dějovosti(tak proč já se chystám jít na filosofii? 🙂 ). No nic, mějte se fajn a určitě si to všichni přečtěte. Super kniha-bohužel, jak je u Hlídek zvykem-během dvou dnů čtení přečtená…
Corwin8: Nerekl jsem, ze je to matlanina. Stoji tam, ze se matlaji v lidske dusi … pokud lze preskocit x stranek aniz by ctenar prisel o neco podstatneho, jde o zdlouhavost. 😉 Nicmene se totez da rici i o nekterych pasazich serie nocni hlidka.
sorry
vsem velky sorry …. moc se omlouvam, ale oba moje prispevky by meli bejt uplne k necemu jinemu. Prilis mnoho otevrenych oken zpusobilo, ze jsem komentoval uplne jinou knihu. Takze moje poznamky plati pro knihu stejneho autora: Hvězdy, ty studené hračky. Fakt sorry.
opravdu jsem si … vánočně … pochutnal. holt slovanské psaní je to pravé pro slovany. asi 10_10
Mě to teda trochu zklamalo (ale možná proto, že jsem se ta tu knihu opravdu MOC těšila)
To LR
Nemyslím si, že 10/10 musí být nutně kniha roku, protože takových knih je určitě za rok ohodnoceno víc(a to i zde na této stránce). A i kdyby, ještě stále je tu hodnocení 9/10… 8/10 je prostě “pouhých” 80%, což mi přijde málo, když autor recenze nevzpomenul jedinou chybku…
Poslední hlídka je opět výborná kniha, ale kvalit Šeré hlídky nedosahuje, což ale není naškodu. Souhlasím s autorem recenze a chápu dokonce i jeho rozhodnutí udělit knize hodnocení 8, i když v recenzi neuvedl jediné negativum. V knize chybí něco, co tam být sice nemusí, ale co jsme od Lukjaněnka čekali. Je těžké to pojmenovat a asi se nám to ani nepodaří. Dialogy jsou zajímavé, popisy magických předmětů a artefaktů také, nejistota z toho, zda je Kosťa opravdu mrtev či nikoliv hraje člověku na nervy (já osobně jsem věřil, že mrtev není) Takže asi svou jedinou výtku odbudu tím, že napíšu, že bych čekal propracovanější třetí část knihy, ale i ta je dobrá, takže zůstaneme u toho ale… Zvlášť když Anton říká v závěru Naděnce, že si snad opravdu nemyslí, že by poslední hlídka měla být poslední… Já osobně dávám něco těsně k devítkovému hodnocení…
Tak ja se pridavam ke chvale. Vazne skvela serie. Doufam, ze to posledni hlidkou nekonci. Hrdinove jsou mi totiz velice sympaticti a i by me zajimali rekace Gesera a Zavulona. Skoda, ze konec byl tak rychle “vysvetlen”.
Souhlasím, že oproti Temné hlídce to je značná úleva, ale stejně mi ten konec už nějak nesedl.
závěr??
ahojá, prosim vás, nenašel by se tu nějáký čtenář / filozof, který by mi napsal na email jak to vlastně celý dopadlo. dočetl jsem to asi před dvěma dnama a i po opakované snaze porozumět, co tím závěrem Lukjaněnko myslel, se mi to nedaří pochopit. Celá serie se mi líbila, ale po přečtení toho konce jsem zůstal trochu opařenej. Díky moc za případný vysvětlení.