Poslední bere vše – ŽAMBOCH Miroslav

   „Jen jedna věc na světě je horší než psaní fantasy,“ říkal mi jednou jeden kamarád. „Čtení fantasy.“ Můj bývalý kamarád už nežije. Během doby, kdy jsem se mu snažil vyrvat z hlavy sekáček na maso (seděl tam dost pevně, svině), mi ale došlo, že ten nebožák měl v podstatě pravdu. Fantasy totiž doopravdy jaksi ustrnula ve vývoji, zamotala se do svých starých schémat, zabředla do šedivého bahna průměru. Nač hledat nové nápady, když ty staré na čtenáře pořád zabírají, říkají si nejspíš mnozí západní spisovatelé. Některým fanouškům fantasy to možná nevadí, mě ale, jak jsem si během vyprošťování sekáčku uvědomil, už ty angloamerické ságy pořádně lezou krkem. Skoro jsem začal spáchané vraždy litovat.

     Až knihy českých autorů mě vrátily do voňavé náruče žánru fantasy. Ať už to byly Šlechtovy romány ze světa Pohraničí, mnohapovídková dobrodružství rytíře Chasta od Jany Rečkové (ačkoliv k těm mám jisté výhrady) nebo příběhy Miroslava Žambocha. Jé, teď jsem si vzpomněl – vždyť na tu posledně jmenovanou knížku já zrovna píšu recenzi! Tak to bych se jí mohl třeba věnovat trochu podrobněji…

     Poslední bere vše je pro Miroslava Žambocha samostatným knižním debutem – to však zdaleka neznamená, že by autor byl nějakým literárním nováčkem. S povídkou Zpověď válečníka vyhrál před lety soutěž O nejlepší fantasy, víceméně pravidelně publikuje v Ikarii (doporučuji číslo 1/2000 a povídku Štěstí z pekla) a na internetovém serveru Neknihy se jeho pro změnu sci-fi příběhy drží stabilně mezi TOP10. Kniha Poslední bere vše se navíc dočkala nominace na cenu Akademie SF, F a H a stejně tak i jedna z povídek v ní obsažených – konkrétně Dlouhý sprint. No není to dostatečná reklama?

     Co se jednotlivým příběhům rozhodně nedá upřít, je spád. Tak třeba již zmíněný Dlouhý sprint pojednává o devětačtyřiceti dnech života druhorozeného syna krále nepříliš příjemného města jménem Vegaš. Jeho staršímu bratrovi se přihodí „nehoda“, a na život hlavního hrdiny by najednou nikdo nevsadil ani zlámanou grešli. Vždyť korunovace se blíží a není to korunovace jen tak ledajaká, nýbrž zároveň zkouška pro nastupujícího krále. Buď to přežije a ujme se vlády nebo má prostě smůlu. Náš hrdina by docela rád zůstal naživu. Jenže nemá dostatečný výcvik ani v magii ani v ovládání zbraní. Proto se pro něj devětačtyřicet dní zbývajících do korunovace mění v jeden nekonečně dlouhý sprint, během kterého navíc odhaluje i roušku tajemství halící jeho vlastní život.

     Povídka Poslední bere vše se záhy mění v pořádně velký masakr. Je příběhem početné rodiny mocného čaroděje, který se jednoho dne prostě a jednoduše rozhodne umřít. Při této příležitosti však pro své potomky vyhlásí soutěž. Ten, kdo nalezne všechny kusy mapy jeho paláce, získá kromě pokladu také možnost monstrózní budovu opustit. Sourozenců je spousta, někteří mají poněkud pokřivené podoby či zvrácené choutky (případně obojí), a tak o potoky krve není nouze. A neočekávejte happyend.

     Hrdinou třetí a poslední povídky Pouštní škorpion je osamocený bojovník, putující písečnou pustinou, jež se proměnila ve válečné pole. Okolnosti ho donutí, aby se postavil na stranu spravedlnosti, při jejím prosazování je však jen o málo jemnější než „ti zlí“.

     Všechny povídky staví na dobrých nápadech a jejich zpracování je na vysoké úrovni. Miroslav Žamboch už mnohokrát prokázal, že je vynikajícím vypravěčem, a čtenáře rozhodně nezklame ani tentokrát. Nic však není bez chyby. Dlouhé odstavce, táhnoucí se místy i přes dvě stránky, mě dokázaly pořádně rozzlobit. Obzvlášť to platí pro povídku Dlouhý sprint, kde mi tyto nekonečně dlouhé úseky znesnadňovaly čtení a zpomalovaly děj, který by měl jinak ubíhat v kvapíkovém tempu. A pěkně mě znechutila také redaktorská a korektorská práce. Všechny ty hrubky a překlepy pořádně zhoršily mé výsledné hodnocení. To nyní činí 7/10, ačkoliv jsem původně uvažoval o své obligátní osmičce.

     Nehledě na nějaké mé hloupé hodnocení vám však přečtení knihy Miroslava Žambocha rozhodně neublíží. Spíše naopak, budete se podivovat, jak originální fantasy příběhy mohou v našem malém státečku vzniknout.

     P.S. Nevěřte anotaci na obálce! Povídky nejsou v žádném případě propojeny postavou hlavního hrdiny! Nevěřte anotaci! Nevěřte! Ne a ne a ne a ne!!!