Poslední bere vše – Miroslav Žamboch

Úvodní novela zabírá více než polovinu knihy (tedy 170 stran). Dlouhý sprint je zasazen do města, kde je zlata a bohatství dostatek a které přímo čpí magií – i když magie je to nejdražší, co se dá ve městě pořídit. Artefakty stojí obrovské sumy zlaťáků a přesto jdou na dračku. Princ – následník trůnu, velice schopný čaroděj, ale i válečník a panovník – si nešťastnou náhodou zlomil vaz při pádu z koně a břemeno vlády bude muset převzít jeho mladší bratr, který však narozdíl od něj nebyl celé mládí připravován v vládnutí. Na hodiny u dvorního čaroděje ani mistra zbrojíře nechodil a vůbec si žil celkem pohodový život. A teď to na něj celé spadlo. Nesmíří se však s faktem, že šlo o náhodný skon jeho bratra, a pouští se do pátrání po domnělém vrahovi. Při pátrání se do všeho začíná velmi zaplétat a nakonec přijde na mnoho faktů1, které mu byly doposud skryty, ale bylo nutné se je dříve či později dozvědět. Stejně jako jeho otec a bratr, má i on velké vlohy pro magii a meč také drží za ten správný konec. Ale všeho má najednou příliš. Starat se o tolik věcí, které mu najednou zaplnily hlavu, chodit na tréninky, shánět informace a ještě honit nějakého vraha, to je až skoro nemožné. Ovšem pokud si člověk nepomůže podpůrnými drogami, které ho však musí zákonitě dříve či později potopit. Příběh se čte jedním dechem, je napínavý a rozhodně poutavý. Dobré nápady a prostředí z něj dělají nejlepší kousek této sbírky. – 9/10

Citát:
“Posadil jsem se. Až do půlnoci jsme mlčky pili víno a pozo1rovali město topící se v nočním smogu. Ve tmě pod námi se hemžili neviditelní lidé, milovali se, podváděli se, kradli, zabíjeli. Ze zřejmých důvodů. Peníze, chtíč, moc, nenávist. V temnotě kypěl obyčejný život s prostými starostmi a slastmi, ale mne se už netýkal…”

Poněkud zklamáním pro mne byla novela titulní. Chvílemi se zvrhávala pouze v bezhlavý akční příběh. Nejlépe by se dala přirovnat k aréně v PC hře Quake a měl jsem i nemalý pocit, že se spisovatel touto hrou inspiroval. Ocitáme se v obrovské citadele plné spletitých chodeb tvořících obrovské bludiště. Stěny jsou plné tajných průchodů i skrytých velkých chodeb, objevíme se i v trůním sále a v mučírně. Na této zastřešené ploše se celý příběh odehrává. Proti sobě bojují různí lidé, hlavně čarodějové, takže vzduch čpí magií i krví. A název Poslední bere vše pak jasně mluví za vše. – 5/10

V novele závěrečné se setkáme s Žambochovou doposud nejoblíbenější postavou – Koniášem. (O tomto hrdinovi sepsal již celý román a nedočkavě na něj nyní čekáme. Však se jeho vydání už opravdu hodně zpozdilo.) Ač se jedná opět o fantasy příběh, chvílemi jsem měl pocit, že čtu spíše western (a těmi kaktusy to rozhodně nebylo!). Autor totiž často ve svých pracích využívá metod různých žánrů, nejenom toho, do jehož typických kulis je příběh zrovna zasazen. Koniáš svým letem světem dorazil až na místo střetu dvou vládců. Země je nejenom písčitá a relativně chudá na obživu, ale nyní je i drancována vojenskými skupinami, které na území laborují. Vraždí se a znásilňuje, studny se zasypávají, aby z nich nemohl pít nepřítel a nezalívané rostliny uvadají. Koniáš na jednom nepříliš vyrabovaném statku najde několik mrtvých, ale i přeživší ženu, které se rozhodne ze soucitu pomoci. Původně ji chtěl pouze dopravit přes poušť do města, ale nakonec se to zvrhne v zachraňování jejích unesených dětí. – Pouštní škorpion – 7/10