Třetí pokračování Letopisů z hlubin věků se k českým čtenářům dostává jen s malým zpožděním oproti originálu, což je jistě pozitivní. Předchozí dva díly jsou totiž velice sympatickými představiteli kvalitní fantastiky pro děti a mládež, které nemůže být nikdy dost. I když kolem Letopisů asi nikdy nezavládne mánie jako kolem Harryho Pottera nebo Eragona, tak si přesto zaslouží, abychom se na ně podívali blíže.
V Pojídači duší se opět vrátíme do dávno zapomenutých časů, kdy na většině území dnešní Evropy šuměl nedozírný Hvozd, obývaný nepočetnými skupinkami lidí. Lidí, kteří ještě zdaleka neměli ambice přetvářet svět k obrazu svému, místo toho zvolili cestu přizpůsobení se okolí a dokonalého využití všech dostupných zdrojů. Lidí, kteří považovali Hvozd za svou matku a zvířata za své bratry. Strázně života pomáhala překonávat magie, všudypřítomná a skrývající se v každém živém tvoru, v každé věci. Na osoby, schopné manipulovat s magií, však číhá strašlivé riziko – touha po moci, pokušení manipulovat ostatními. Ti, kteří tomuto nutkání podlehnou, se stanou nebezpečím pro všechny živé tvory kolem. Stanou se z nich Pojídači duší.
Hlavní hrdina, mladý Torak, přijde po střetnutí s nimi o otce. Zoufalý chlapec nejprve ani netuší, oč vlastně jde, nebezpečí začíná získávat konkrétní podobu teprve postupně. V Pojídači duší však už nastal čas na přímou konfrontaci s nepříteli. Pojídači unesou Torakova vlčího přítele a hrdina se musí vydat po jejich stopách na mrazivý sever, kde končí přívětivý Hvozd a začíná kraj věčné zimy. To ale není jediná překážka. Jak začíná být tvář nepřátele stále zřetelnější, zjišťuje vyděšený Torak, že jedním z Pojídačů by mohl být i on sám. Na konci bude tedy muset zvítězit nejen nad nepřáteli, ale i sám nad sebou.
Dějová linie Pojídače duší je poměrně prostá a lehce identifikovatelná – jde o stále aktuální boj dobra proti zlu, o kterém jsme četli již nesčetněkrát. Michelle Paverová ovšem starou formuli obohatila o nové prvky, které její cyklus pozdvihují nad průměr běžné literatury pro mládež. Autorka prokazuje jednak důkladnou znalost přírody a chování zvířat, jednak solidní historickou erudici, týkající se zvláště období mezolitu, ve kterém se odehrává děj knihy. A co je nejdůležitější, dovede svých znalosti dovedně využít a předat je čtivou a srozumitelnou formou i ostatním. Mladý čtenář tak má ojedinělou příležitost poznat život a mentalitu lidí z období těsně před počátkem „zemědělské“ revoluce. Pokud si přidáme i dobrodružný děj a dávku mystiky, vnikne kombinace, která nemusí urazit ani dospělého čtenáře.
Velkým plusem je vkusná grafická úprava knihy. Kresba na obálce, stylizovaná do podoby jeskynních maleb, i obrázky na počátcích kapitol by sice neměly mít vliv na hodnocení knihy, ale určitě mají pozitivní efekt. A to zvláště na ty čtenáře, které stejně jako mě vychovaly klasické dobrodružné romány, vyzdobené úžasnými kresbami. Bohužel, zvyk ilustrovat knihy vymizel, a dnešní doba je v tomto ohledu úpadková. Pěkně ilustrace jsou jedním z faktorů, tvořících celkový dobrý dojem z knih Michelle Paverové. Však také její cyklus Letopisů z hlubin věků oslovil nejen čtenáře, ale všimli si ho i filmaři, věčně lační zajímavých předloh pro scénáře. Film natáčený podle Bratra vlka má produkovat Ridley Scott, takže by výsledek mohl být zajímavý.
Mám moc rád knihy Letopisy z hlubin věků a tak si myslím,že je škoda,že nejsou zfilmované.Potěšilo by mě se podívat na film.Myslím,že by to mělo úspěch.
Bylo by to fakt skvělý!Tak aby o tom začli filmaři uvažovat.