Podvrženec – Zelazny Roger

Jméno Rogera Zelazneho si mnoho milovníků sci-fi spojuje především se slavnou sérií o Amberu, tajemné zemi nacházející se někde v jiném ‚stínu‘. Tímto fantasy cyklem si u nás autor udělal velmi dobrou pověst a podle mého názoru je to rozhodně to nejlepší, co napsal. Jeho další díla si už nezískala tak velkou oblibu a není těžké pochopit, proč tomu tak bylo. Amberský cyklus byl v kontextu celého jeho díla výjimečný, i když kvalita jednotlivých dílů dosti kolísala. Ostatní knihy Rogera Zelazneho (alespoň ty, které napsal sám), jež jsem měl možnost číst, se vyznačují především jakousi úsporností, není v nich mnoho humoru ani bohatých dialogů. To nejlepší, co se o některých z nich dá říci, je to, že jsou poněkud rozporuplné. Obávám se, že Podvrženec patří také do této kategorie.

 Bylo, nebylo, v jedné zemi, ležící za mnoha stíny, byla rozhořčenými obyvateli dobyta pevnost Rondoval, patřící zlému mágovi Detu Morsonovi. Po jeho zabití se ovšem vyskytl malý problém, co s Detovým novorozeným synem. Návrh na jeho fyzickou likvidaci byl zamítnut, a tak ho starý čaroděj Mor přenesl do jiné dimenze, do světa, kde je magie zavržena, a tam ho zaměnil za stejně staré dítě. To vzal při svém návratu s sebou a bylo dáno na výchovu k náhradním rodičům. Nebyl to však dobrý nápad, protože čarodějův syn Pol Detson začal záhy, k pramalé radosti svých nedobrovolných pěstounů, projevovat nadání, zděděné po svých pravých rodičích. U druhého podvrženého dítěte, Marka Maraksona, se objevil stejný problém, neboť projevoval neobyčejnou technickou zručnost a stal se z něj velký vynálezce. To se však vůbec nelíbilo jeho zaostalým spoluobčanům, kteří sice z jistou nevolí akceptují magii, ale technické vymoženosti typu parního stroje jsou na ně už příliš. Mark je vyhnán a uchyluje se na Zlokovnou horu, kde se nacházejí pozůstatky zavržené technické civilizace. S pomocí starého výukového počítače si osvojí nové poznatky a vybuduje malé technické impérium. Se svými stroji je odhodlán podmanit si zbytek světa. Tehdy čaroděj Mor prohlédne, ale jeho slábnoucí síly mu už nedovolují něco změnit. Jeho posledním činem je přeprava čarodějova syna Pola zpět na jeho domovský svět, neboť doufá, že jeho nadání pomůže zažehnat sílící hrozbu. Pol jeho naděje začne rychle naplňovat a v pevnosti svého otce rychle dohání své magické vzdělání. Ring je připraven pro finální souboj magie versus technika, ovšem jak tento příběh dopadne, Vám neprozradím, to si musíte přečíst sami.

První věc, jež mne na této knize zaujala, je kresba na obalu. Tahle se okamžitě zařadila na třetí místo mého soukromého žebříčku těch nejodpudivějších, což je ovšem pouze můj subjektivní názor. Redakční zpracování je na dobré úrovni, zrovna tak jako překlad. Ten má na svědomí Jan Kantůrek a stydět se za něj jistě nemusí. Myslím, že na knihách, které dosud vydalo nakladatelství Straky na vrbě, je velmi dobře vidět, že je dělají lidé, kteří mají sci-fi literaturu rádi a rozumí jí. Ovšem můj dojem z tohoto románu není úplně nejlepší, tak říkajíc mi ‚nesednul‘ a jsem z něj dosti na rozpacích. Mám takový pocit, že jeho autor místy projevuje technickou ignoranci člověka, jenž v životě vlastníma rukama nevyrobil ani násadu ke koštěti. Představa, že někdo sám sestrojí fungující parní stroj a má k tomu k dispozici pouze zdroje a znalosti odpovídající zhruba úrovni středověku, je směšná. Trochu to připomíná některé povídky ze raného věku sci-fi, jejichž hrdinové létali do vesmíru v raketách, vyrobených někde v kůlně. Nad touto knihou prostě nesmíte moc přemýšlet a pak si opravdu dobře počtete. Je to klasický prvoplánově dobrodružný příběh, na který si po pár dnech už ani nevzpomenete, ale při němž se alespoň na chvíli pobavíte.