Podivná knihovna

Otázku, kterou si asi člověk nezbytně položí, ještě než začne číst, zní: je či není tohle dětská knížka? Na první pohled by tomu vše nasvědčovalo – velká písmena, málo textu na stránce, útlý hřbet a spousta celostránkových ilustrací. Ale černá obálka, kvalitní křídový papír a dosavadní tvorba autora upozorňují, že Podivná knihovna bude něco speciálního, podobně jako předloni vydaný Spánek.

Haruki Murakami, sběratel řady významných literárních cen, se u nás zapsal zejména romány Norské dřevo a 1Q84. Nyní přichází s dalším komorním příběhem, tentokrát o chlapci, který zažije velké dobrodružství v místní knihovně. Jednou takhle večer, těsně před zavírací hodinou, jde vrátit knížky a půjčit si další. Protože hledá něco o výběru daní v Osmanské říši, musí zajít za starým knihovníkem kdesi dole v labyrintu chodeb. Dědek-knihovník je ale zlý a chystá na naivního hocha lest. Past sklapne a boj o svobodu začíná.

Knihovna, dosud spíš bezpečný přístav pro bezelstnou dětskou duši, se v tomto příběhu stává nebezpečným místem, kde číhá zrada. Proč by měly knihovny lidem pořád půjčovat vědomosti a nic za to nechtít? Vždyť by tak brzy o své poklady přišly! A tak dědek-knihovník symbolicky prahne po chlapcově mozku ve chvíli, kdy je napěchovaný poznatky, aby je vysál zpět. Náš hrdina musí pochopit, že nic není na světě zadarmo.

A aby nebyl na ten úkol úplně sám, potkává hodného Ovčího mužíka a také hezkou němou dívku, kteří žijí ve strachu z dědkovy moci a odevzdaně o chlapce pečují. Ve svém vězení se tak vůbec nemá špatně, cpe se každý den křupavými vdolky, ale vzpomínky na domov, maminku a ochočeného špačka mu nedají spát. Když hoch konečně prokoukne, co mu hrozí, přichází chvíle, kdy se musí rozhodnout…

Nenechte se odradit dětským hrdinou a lehce naivní zápletkou. Původně důvěřivý chlapec prochází zráním a proměnou, a podobně jako Carrollova Alenka už není na konci tím, kým býval. Musí totiž něco obětovat, aby získal zpět svobodu, a to věci mu nejdražší a nejmilejší. Příběh je tak alegorií o životních ztrátách, z nichž obětování úplně nových kožených bot je tou nejmenší. Cela pod knihovnou, kam hocha dědek zavře, je vlastně metaforou hluboké samoty a zármutku, který si občas musíme prožít každý.

Ilustrace od známé německé výtvarnice Kat Menschik jsou naprosto úžasné. Knížku by si možná leckdo pořídil jen kvůli nim, i když bych tím příběhu křivdila. Napsaný je tak, že ho budete mít chuť nejen dočíst, ale pustit se do něj třeba ještě jednou. Rozhodně potěší každého čtenáře, který se nebojí zamyslet a uvítá i maličké filozofování, jak už to u Haruki Murakamiho obvykle bývá.