Zvuk bubnů kodó svolává rolníky z rýžových polí. V domech rozkoše se rozsvěcují první červené lampiony a struny pipy zní do noci. Ve tmě řádí nájemní vrazi, boj o moc nikdy neustane… A pak do zavedeného pořádku udeří nečekaná rána…
 |
Pod nebesy je kniha pro čtenáře, kteří si libují v příbězích bez jednoho hlavního hrdiny, se kterým by se ztotožnili, kterému by fandili a se kterým by prožívali utrpení. Měla by se odehrávat ve spoustě jednotlivých osudů mnoha hrdinů a čtenář by tak měl možnost sledovat ucelený příběh složený z mozaiky různých střípků. Vyskytují se zde jednotlivé postavy, jejichž osudy autor sleduje hluboko do minulosti, aby důsledně popsal, proč právě oni jsou teď a tady v místě, kdy se s nimi postava jménem Tchaj setkal. Jenže na to, aby mohlo být Pod nebesy zařazeno do stejné kategorie jako například Eriksonova série Malazská kniha padlých, jí stále něco chybí. Tchaj se v Kayově díle až příliš exponuje coby hlavní hrdina, ale zároveň je jako hlavní postava neustále zastiňován ostatními, takže vlastně v této roli selhává.
Ono totiž upřímně, už Ondřej Neff v jednom ze svých esejů napsal, že postava, která nic nechce, je zbytečná. Podíváme-li se na Tchajovu minulost, současnost i přítomnost v příběhu, je to zkrachovalec, který se dostal do víru politiky, jíž se snaží porozumět, ale nedaří se mu to. O to hůře, že on do ní nijak nezasáhne. Děj knihy se tak vlastně děje kdekoliv jinde, jenom ne v přítomnosti hlavního hrdiny, a upřímně, na to, že kniha má okolo šesti set stránek, je to děj až příliš minimalistický.
Autor přes dvě třetiny knihy buduje šíleně pomalým, nudným až protivným tempem atmosféru intrikánského boje, aby si v závěrečné třetině všechno zkazil a najednou z fleku změnil ráz knihy. Čtenář těšící se celou dobu na začátek luxusních intrikářských bojů, kde by Tchaj představoval jazýček vah, bude zklamán, možná dokonce i zrazen.
Podle mého názoru patří Pod nebesy ke Kayovým slabším dílům. Kniha trpí zejména nejednotným příběhem a neschopností hlavního hrdiny, který textem proplouvá, jak si spisovatel zamane. Nota bene, když trvá padesát stran, než čtenář pochopí, o co vlastně jde, a začne se orientovat alespoň minimálně v příběhu, který však začíná až někde od sté strany a k jeho pochopení se dostane oko čtenářovo až někdy na straně čtyřsté. O to víc pak bude zklamání, z jeho, troufám si říct, plytkosti.
Na druhou stranu autor dokonale popsal reálie starověké Číny a jejich obyvatel – mentalitu, chování, oslovování, způsob oblékání i mocenské uskupení. V řemeslné přípravě díla lze Kaye jen pochválit, kniha by mohla sloužit jako toporný exkurz do starověké historie. Otázkou však zůstává, je toto stále fantasy?
Podle mého názoru nikoliv. Kay napsal podobně laděnou knihu jako Juraj Červenák svoji (zatím) trilogii o kapitánu Báthorym. V čínském provedení se magie nebo cokoliv nereálné objevuje v minimální míře, spíše jako kulisa, doplněk či nutné zlo, aby se dalo dílo za fantasy považovat. Na úvod sice začne slibně s dušemi mrtvých, které však pak zůstanou ležet ladem na okraji říše a čtenář až na konci knihy pochopí, proč tak žalostně kvílejí.
Pod nebesy je vskutku rozporuplná kniha. Po řemeslné stránce autor vytvořil dokonalé kulisy, na kterých se ale pokusil rozehrát příběh, jehož záměr není tak úplně jasný. Přílišné popisy každé postavy, než vůbec promluví s hlavním hrdinou, tlumí jakoukoliv dynamiku čtení k nule, což knize škodí.
Autor se příliš zaměřil na filosofčino a duchovno, neustále zmiňuje historii a způsob její interpretace, ale zcela tak zapomíná na tělesno, kostru příběhu, kterou odbývá a zastiňuje pro něj podstatnějšími detaily. Čímž však porušuje rovnováhu, jin a jang, abychom byli stylovější, a z knihy tak stává jen těžko stravitelné, dusivé čtivo. Kdybych mohl hodnotit procenty, dal bych knize pouhých 40.
Šen Tchaj je synem generála, který před dvaceti lety vedl vojska Kithájského císařství do poslední války proti jejich západním nepřátelům z Taguru. U odlehlého horského jezera tehdy padlo v bitvě čtyřicet tisíc mužů z obou stran. Sám generál Šen Kao zemřel nedávno. Tchaj chtěl uctít jeho památku, a tak strávil dva roky o samotě, obřadným oplakáváním otce na někdejším bojišti, mezi duchy padlých, a přitom ukládal nepohřbené kosti vojáků k odpočinku. Jednoho jarního rána se dozvěděl, že jeho čin nezůstal bez povšimnutí. Bílá jadeitová princezna z Taguru mu poslala dvě stě padesát sardských koní a doprovodný list, v němž píše, že dar je oceněním jeho odvahy a toho, jak uctil mrtvé. * Když někomu dáte jednoho z proslulých sardských koní, je to veliká pocta. Když mu jich dáte pět nebo šest, pozvednete ho nad ostatní a přinesete mu žárlivost a závist, ba možná i smrtelné nebezpečí. Dvě stě padesát, to je nepředstavitelný dar, který by byl snad příliš i pro císaře. Tchaj se vydává k východu, k oslnivému, nebezpečnému císařskému sídelnímu městu, a od osamělosti u horského jezera se vrací zpět ke svému životu, který je však provždy změněn. (anotace)
- Pod nebesy
- Autor: Guy Gavriel Kay
- Překlad: Richard Podaný
- Série: –
- Formát: hardback
- Počet stran: 480
- Cena: 398 Kč
- Vydalo: Argo, 2012
Četli jste knihu? Podělte se o názor! Chtěli byste si ji zakoupit? V našem e-shopu můžete s 15% slevou.
Lukáš Vaníček (redaktor)
lukas.vanicek@fantasyplanet.cz
Špatná recenze
Tahle recenze se nepovedla. A neříkám to proto, že mám tu knihu hodně rád a souhlasím jen s tím, že zlom stylu vyprávění před koncem je poměrně nepřirozený. Ale přece nemá valnou logiku napsat: “Autor přes dvě třetiny knihy buduje šíleně pomalým, nudným až protivným tempem atmosféru intrikánského boje, aby si v závěrečné třetině všechno zkazil…” Jestli dělal Kay podle autora recenze prakticky všechno špatně už od začátku, jak to pak mohl zkazit, když změnil styl? Anebo jinak, je autor povinen naplňovat čtenářova očekávání?
Recenzentovi samozřejmě nemusí každá kniha sednout, ale když už se to stane, raději by se neměl prezentovat názory toho typu, že bez hromad povražděných trpaslíků a trollů není fantasy.
Súhlasím absolútne s Petrom Kotrlem, predovšetkým s jeho prvou vetou. Ja som mal pocit, že sme snáď čítali úplne inú knihu a napríklad nechápem prečo by sa mala táto kniha porovnávať napríklad s Eriksonom.
Na mnohých miestach recenzie je podľa mňa recenzent vedľa, napríklad tvrdenie, že hlavný hrdina nijak nezasiahne do politiky je úplne mimo (naopak zasiahne viackrát a veľmi vážne). A myslím, že to zďaleka nie je jediný omyl v recenzii.
Ako názor to, že recenzenta kniha nebavila a nudila beriem, ale nepáči sa mi, že je celá recenzia príliš ovplyvnená týmito pocitmi, pre mňa sú na rozdiel od Kayovej knihy ťažko stráviteľné viaceré tvrdenia v recenzii -ak je Pod nebesy plytké, dusivé a ťažko stráviteľné, tak ja už fakt neviem.
Inak škoda, že si recenzent nedal aspoň tú prácu, aby si prečítal niečo zo stránky brightweavings na ktorú Kay odkazuje v záverečnom poďakovaní, kde vysvetľuje “prečo používa prizmu fantastiky aby spracoval matériu dejín”.
Na druhej strane mne prišla táto kniha veľmi dobrá, hoci za levami z Al-Rasanu určite o niečo málo zaostala. Páči sa mi na nej pekne vystavaný dej so zaujímavou neobvyklou zápletkou, dobré opísaným (a historicky dobre naštudovaným) prostredím, zaujímavými postavami (ktoré vedia, kde je ich miesto v existujúcom systéme čínskej despocie), krásne poetické vložky, atď. Určite odporúčam prečítať, je to literárne obohacujúce čítanie.
S takovými knihami se v poslední době roztrhl pytel. Řemeslně dobře zpracované, autor si udělal domácí úkol z historie, intriky… Ale něco tomu chybí. Jakoby se z fantasy vytratila právě ta fantasy. A ještě poznámka: Fantasy se má podle mě odehrávat ve fiktivním světě, ne v Číně, Turecku, Horních Uhrách, Českém království, Španělsku, Francii atd. atd….
právě proto má fantasy tolik subžánrů a každý si z ní může vybrat to, co je jeho srdci nejbližší
to Kulagin
Takže historická fantasy je tedy omyl? To snad ne… Proč tak zbytečně zužovat mantinely? Při vší úctě mi takový názor přijde podobný jako ty, které např. Tolkiena obviňovaly z vykrádání severských ság a anglosaské literatury. Pokud bychom navíc tohle dovedli do extrému, není ani Howard spisovatelem fantasy. Celá koncepce hyborského věku dává tušit rozvržení světa, tak jak ho známe, Solomon Kane a Bran Mak Morn pak nepokrytě čerpají ze skutečné historie. Přitom mi to rozhodně nepřijde jako málo fantasy.
to Schramm
Howard nevycházel ze skutečné historie, ale z mýtů a legend. Historická fantasy je trochu protimluv… V “našem” středověku si lidé vyprávěli např. o vodníkovi a rusalkách, ale to neznamená, že žili ve fantasy světě.
To mě historická fantasy vyhovuje. Navíc jde naším autorům najedničku
Off topic – nechce někdo Tiganu a Píseň pro Arbonne – jednou čtené. Přenechám zadarmo. Knihy mi nesedly, klidne zašlu poštou. Zabírají místo ….
to Kulagin
Pak mám dojem, že nemáš Howarda pořádně načteného. Celý Conanův svět už svou geografií jednoznačně upomíná na historii tak jak ji známe a Howard na ní uvědoměle staví celý svůj koncept. Příběhy Brana Mak Morna, Solomona Kanea a Cormaca Mac Arta pak inspiraci skutečnou historií nemohou zapřít ani kdyby chtěly. Snad jen ten Kull tkví víc v legendách a mýtech skrze vztah k Atlantidě. Já třeba na Howardovi nejvíc oceňuju, jak dokázal dobře propojit ten mýtus o Atlantidě přes hyborský věk až na práh mapovatelné historie a jak mu ten novodobý mýtus sedí.
A vztah historie, mýtů a legend a tedy i fantasy je pak na mnohem obsáhlejší debatu, ale do toho bych se nepouštěl, není třeba nudit nezainteresované. Za sebe si ale nemyslím, že je historická fantasy protimluv, dokonce soudím, že vztah k historii má žánr fantasy tak nějak ve své “DNA”. A domnívám, že životaschopnost tohohle subžánru to je dokazuje.
Ještě dodatek
A když jsme u toho Kaye, myslím, že hezky o vztahu fantasy a historie vypovídá zrovna Kayova Tigana na straně jedné a na straně druhé kniha Benendanti italského historika Carlo Ginzburga. Obojí vřele doporučuju, neváhal bych Cabalovu nabídku využít 🙂
Pod nebesy
Rozhodně nejsem odborník na G.G.Kaye, četl jsem zatím pouze „Lvy“ a bylo to rozhodně skvělé čtení.Nakonec v kladném přijetí tohoto titulu panuje poměrně široká shoda (viz. třeba hodnocení na Legii).Zdá se, že s románem Pod nebesy to bude trochu složitější. Na stejné Legii je momentálně Pod nebesy na chvostu.Na jedné straně rozpačité recenze (tady a na Sardenu),na straně druhé nadšená recenze Borise Hokra,vysoké bodové hodnocení Martina Šusta,pochvalné vyjádření Petra Kotrleho.V čem je tenhle Kay jiný?V absenci fantastična?Toho moc nebylo ani ve Lvech.Ve způsobu vyprávění a vyjadřování?
Dnes budu objednávat svou vánoční dávku knih.Doufám, že objednáním románu Pod nebesy chybu nedělám.
to Schramm, Pepa 62
Schramm – Conanův svět a Solomon Kane, B.M.M, C.M.A, to jsou dvě rozdílné věci. To první je podle mě fantasy, to druhé dobrodružné historické příběhy s nádechem hororu či duchařských historek. Navíc Howard zacházel s historií značně kreativně… Mimochodem fantasy se nemusí odehrávat jen v “historii”, mohou to být klidně příběhy z jiných planet či dimenzí… Připadá mi, že v Česku je za fantasy považováno vše, kde se vyskytují meče nebo zmínka o kouzlech…
Pepa 62 – To, že někdo něco vysoce hodnotí na Legii nebo jinde přece nic neznamená… Každý má svůj názor. Řiď se vlastním úsudkem…
Kay
Pepa: s Kayem je problém v tom, že – a to berte jako nadsázku jen částečně – český vkus ve fantasy je formovaný sračkami, které jsou považovány za to “pravé”, ale ve skutečnosti se jedná o primitivní nápodoby nebo ryzí průměr. Howarda tak v podstatě definují desítky jeho epigonů (a to ještě ne ti původní), tolkienovskou fantasy zase Dragonlance (to bolí) nebo Feistové a Eddingsové (ti jsou fajn, ale stejně je to smutné). Jenže Kay je jeden z mála autorů, který programově jede v té původní linii. Když tolkienovská fantasy, tak ne kvůli trpaslíkům a elfům, ale kvůli jazyku, který krom Tolkiena zvládlo možná tak pět lidí… A v Pod nebesy je krásný paradox, že překladatel podaný odvedl naprosto úžasnou práci… což ovšem znamená, že ta kniha je naprostio jiná než cokoliv, co můžete číst. Celé pasáže se odvolávají na básně čínských klasiků, pracuje se s jejich motivy a obrazy, estetikou a filozofií. Tím nechci říct, že ta kniha je pro vzdělance – stejně jako si Lvi užijí lidé, kteří nic netuší o překladatelských dílnách Španělska 10. století a Cida znají jen ze školy, i v Pod nebesy je dost skvělých postav, úžasná zápletka a osudovosti, aby to bavilo a dojímalo i bez studia sinologie. Ale chce to prostě jiné nastavení. Doslova se mazlit s každou větou a slovem, všímat si, kdy a jak se Kay záměrně vyhýbá davovým scénám (vypuknutí povstání a podobné věci třeba jen oznámí a zkončí prohlášením, že v jiné čtvrti pod stejným měsícem tančí kurtizána pro císaře…). Pro mě osobně vedle posledního Malazu kniha roku.
to Boris Hokr
Tolkien si ovšem ty jazyky vymyslel, kdežto čínština už je jaksi vymyšlena a není na ní nic “fantasy” 🙂 Tohle odvolávání na “klasiky” už předváděl např. Simmons, a za mnoho to nestálo…
Howard
Kulagin: Howard je hodně konzistentní. Takže Solomon Kane, Conan i Bran Mak Morn jsou v podstatě to samé – i conanovky jsou mnohdy dobrodružné historky s hororovým nádechem. Je úplně jedno, kde se to odehrává. Výstavba a prostředky těch povídek jsou stejné. však také není takový problém, jak ukázala řada epigonů, povídky předělat pro jinou postavu…
Fantasy se zjednodušeně odehrává tam, kde nedošlo k odkouzlení světa – a je jen na autorovi, jak to zařídí. Někdo si vymslí extra svět, jiný se vrátí v naší historii do dob, než bylo magické čtení reality vytěsněno, a jiní zase pracují s tím, že to magické čtení je pořád možné, ale zapomněli jsme na něj (to je třeba Gaiman, Holdstock a spol.)
jazyk
Kulagin: nepochopil jsi pointu. Vtip není v tom vymyslet si jiný jazyk. Tolkien nepsal v sindarštině ani Kay v čínštině. Jazyk je otázka výběru slov, prostředků, jak je spojovat, jak jim vtisknout určitý přesah, rytmus… To je to, v čem Tolkien (a Kay) excelovali – oba čerpají z mýtů, staré epiky i lyriky etc. Mimochodem, simmons je jazykově dost chudý…
Můj názor na Howardovo dílo naprosto shrnul Boris. Nemám co dodat.
to Boris Hokr
“Odkouzlení světa” atd. – na mě tyhle pseudoitelektuální formulace neplatí 🙂 Když se něco odehrává ve starověké Číně, je to dobrodružný historický román. A když se něco odehrává např. ve Středozemi ( nebo jiném fiktivním světě), je to fantasy. Např. v románu Dávné večery se také vyskytují kouzla atd. a nikdo o něm nikdy netvrdil, že je to fantasy. No, možná že ty to tvrdíš… 🙂 A práce s jazykem je podle mě u Tolkiena a Kaye úplně odlišná. Co se Howarda týče, ano, výstavba povídek je stejná. Ale rozhodně není jedno, kde se odehrávají. Povídky s Conanem jsou mnohem lepší, tajemnější a romantičtější. A jsou takové právě proto, že nejsou z “našeho světa”.
to Kulagin
Odkouzlování světa je už v podstatě terminus technicus, který se nebojí používat ani moderní historická věda 😉 Smyslem pojmu je postihnout proměnu mentality člověka předmoderní a moderní doby a jako takový myslím dost dobře funguje. Viz např. http://www.kosmas.cz/knihy/107684/hrich-zlocin-silenstvi-v-case-odkouzlovani-sveta/ Byť je pravda, že autoři jako Gaiman dobře ukázali, že ani v tom osvícenském a postosvícenském 18. a 19. století k odkouzlení představ nedošlo a člověk nemůže bez mýtů a imaginace fungovat. Díky čemuž máme urban fantasy např. Tak to jen tak na vysvětlení o čem Boris (předpokládám) mluví.
A s názorem na Howarda se očividně neshodneme, ale to nevadí, to je samozřejmě subjektivní náhled.
to Schramm
To je jen takové hraní se slovíčky… Co je podle tebe např. předmoderní doba? A co moderní? A že nemůže člověk bez mýtů a imaginace fungovat? To lidem hodně fandíš…
to Schramm
Nemyslím si. Potřebu nějaké mytologie v širším slova smyslu po mém soudu odráží klidně i popularita všech těch Beverly Hills, Dallasů, Dynastií, Esmerald nebo Ordinací v růžové zahradě 🙂
Jinak nevidím důvod nesouhlasit s tím, že hranice mezi moderní a předmoderní dobrou vede 18. a 19. stoletím (v případě Evropy). S hlavními podněty v podobě sekularizace společnosti, industrializace, urbanizace a s tím spjatých proměn sociálních a politických. Byť pro dnešního člověka je už i to 19. století něco dost jiného a cizího.
No, ale už zas začínáme být dost OT… 🙂
Kay fantasy
Na vysvětlenou: Schramm odkouzlení shrnul. Pro Kulagina: to není hra se slovíčky, to je využití termínů, které umožní zbavit se vágního vyjadřování a ušetří čas. Pro tebe je ale podstatná jedna jediná informace: Pod nebesy se neodehrává v Číně. Odehrává se v prostředí, který připomíná Čínu, ale není to Čína. Podle tvé definicie ergo čistá fantasy. Naopak podle tvé definice není fantasy Nikdykde, Američtí bohové, Noční strana, Noční hlídka, Malý, velký, vlastně ani Jonathan Strange a mnoho dalších. Pokud pořád nemáš pocit, že je na tvé definici něco špatně, tak už nevím… Jo a ten jazyk u Tolkiena a Kaye – výsledek je samozřejmě odlišný, jsou to různí lidé, ale vychází ze stejných kořenů: jazyka mýtu a poezie (což je dostatečně široké pole, aby se tam vešlo několik i hodně odlišných přístupů, ale pořád uvidíš ten rozdíl, když si přečteš třeba Letní strom a libovolný díl Kronik o M. Weiss a T. Hickmana… v podstatě asi jako když se k lidové hudbě uchýlí Springsteen a natočí tohle: http://www.youtube.com/watch?v=AWjzCFAAaw0 a když se k lidové hudbě pokusí “odvolat” Budvarka nebo něco podobného)
to Boris Hokr
Je to Čína. Že ji “přejmenoval” na Khitájské císařství, to je jen taková klička. A prosím, hlavně ne Springsteena 🙂 Jeho hudba by mi mohla způsobit nervové zhroucení 🙂
Kulaginovi: a co takhle si místo dohadů tu knížku přečíst? 🙂
to Kulagin
Jsem mírně zmaten. Kay píše o Khitájském císařství – a není to fantasy. Howard píše o Khitaji – a je to fantasy. Co včíl s tím? Co mi uniká? 🙂
to Schramm
Howard psal o Khitaji jen velmi vágně. Nad Kayem se tu rozplývají, že má vše historicky přesně, cituji z recenze: *Na druhou stranu autor dokonale popsal reálie starověké Číny a jejich obyvatel – mentalitu, chování, oslovování, způsob oblékání i mocenské uskupení.* Možná je problém v tom, co si většina fanoušků fantasy představuje pod pojmem historie 🙂
Neví Kulgaine, ale proč by se fantastika měla nějak škatulkovat a omezovat? Vždyt to je to krásné,že má neomezené obzory. Tak proč nevyužit slepá místa historie, vždyť to k psaní fantastiky přímo vybízí.
to sicco
Historie, to jsou fakta. Od fantasy očekávám, že mě přenese do jiných světů. Ale jinak máš vlastně pravdu, ať si to každý píše jak chce… Mě spíš připadá, že právě tou “historickou” fantasy si to autoři sami omezují…
to Kulagin
Máš pravdu, historie to jsou fakta. Proto je pro mě, který o historii moc neví historická fantasy ideální. prostě mi nebylo dáno, měl jsem za sebou příliš mnoho rušivých elementů(vykřikujících žáků) a sám jsem příliš líný si o ní něco přečist (příliš nestravitelný styl mnoho knih). A proto je pro mě ideální historická fantasy. Přečtu si příběh, nasaji atmosféru doby a mám pocit, že kniha kterou čtu má nějakou kulturní hodnotu. Tož asi tolik. Máš ale pravdu, že fantastický prvek historická fantasy omezuje, proto miluji new weird, tam je přidaná hodnota fantastiky hodně navýši, je to alternativa ke všemu, co tu vychází. A teď nemluvím o tom, jestli jsou ty knihy skvosty. Prostě jsem za new weird rád.
Zkrátka a jednoduše, střídání žánrů mi vyhovuje.
to Cabal
Já bych zájem měla, ale asi už jdu s křížkem po funuse, co?
Historie jsou fakta? To mě pobavilo. Historie je taková, jaká si myslíme, že je, vždycky je to subjektivně zabarvené a občas to s tím, co se skutečně odehrálo, vůbec nemusí souviset, naopak spousta mýtů celkem přesně popisuje, co se skutečně odehrálo, ale my to špatně chápeme, protože na to nahlížíme prizmatem “vlastní historie”.
A hlavně – nikdo není tak hluchý/natvrdlý, jako ten, kdo nechce slyšet/pochopit, protože je příliš ponořený ve vlastní omezené historii 🙂