Pivoňková lucerna – Sanjútei Enčó

     Krátce  po začátku roku se na trhu objevila  nová kniha. Jmenuje se Pivoňková lucerna a shodou okolností byla zaškatulkována jako fantasy, i když toto zařazení je zjevně mylné. Příběh sám sice obsahuje jisté prvky fantasy, ale ve skutečnosti jde o skvělou ukázku japonského vypravěčského folklóru minulého století.

    Vlastní příběh, zasazený do 18. století, vypráví ve dvou dějových liniích o lásce, zradě,  pomstě a věrnosti.V první linii se syn zabitého (vcelku oprávněně) samuraje stává sluhou vraha svého otce. Dlouho o tom (na rozdíl od svého zaměstnavatele) nemá ani potuchy a snaží se vzorně plnit své povinnosti, což mu přináší nemalé potíže.

    Druhá dějová linie je o nenaplněné lásce samuraje a krásné dívky, kdy dívka zemře a chodí  svého milého navštěvovat i po své smrti. Tato část dala příběhu jméno – přízrak si na cestu svítí lucernou ve tvaru pivoňky.

    V obou prolínajících se příbězích je řada klasických prvků, jako intriky, vraždy, krádeže, podezřele přesné a aktuální věštby, setkání po letech, pronásledování, souboje a víceméně šťastný konec.

    Celkový dobrý dojem ze zdánlivě jednoduchého dobrodružného příběhu umocňuje jeho forma. Kniha nevznikla jako literární dílo, ale jako stenografický záznam vyprávění profesionálního vypravěče roku  1884. Kapitoly jsou členěny podle jednotlivých částí vyprávění (vyprávělo se na pokračování – seriál tudíž není nic nového) a mají v zásadě stejnou strukturu, jako celé dílo.

    Historii a strukturu díla velmi exaktně osvětluje rozsáhlý úvod, uvádí též popisovaný děj do kontextu doby a historické vypravěčské tradice. Na konci knihy je pak (pouze) jedna strana vysvětlivek. Přebal zdobí výřez z dobového obrazu samuraje.

    Můj celkový dojem z díla byl velmi dobrý, ale vyznavači meče a magie si zde nepřijdou na své a nekritičtí obdivovatelé samurajských tradic zřejmě utrpí též. Přes tento “nedostatek” knihu vřele doporučuji.