Písně větru – Sierra Dawn

Dalších pár desítek stránek jsem si říkala, že to asi dám, na jazykové skoky jsem si zvykla, ale pořád jsem moc nevěděla, co to má být. Svět mi připadal málo pochopitelný, přestože se ho autorka snažila přiblížit historickými, lingvistickými a náboženskými exkurzy, ovšem natolik spletitými a náznakovými (navíc psanými archaizovanou češtinou a angličtinou), že to bylo trochu jako pokoušet se číst Jordanovo Kolo času od dílu 19. Když jsem v tiráži odhalila, že se to má odehrávat ve světě jakési RPG hry, kterou neznám, usoudila jsem, že tím se to poněkud vysvětluje. Postupně jsem se ale zorientovala a pak jsem si hodně dlouho říkala, že to sice není moc o ničem, ale je to věru zábavné, a v závěru, kdy se konečně začalo něco dít, jsem se nemohla dočkat, až zjistím, jak se z toho autorka vymotá. A závěr mě nezklamal.

Takže, anyway: kniha je vážně napsaná napůl anglicky a napůl česky, ovšem ne s přesně vymezenými pasážemi s poznámkami pod čarou jako třeba Vojna a mír, z níž se člověk mohl při troše snahy naučit francouzsky, ale regulérně volným mixem obou jazyků. Odehrává se v neurčitě středověce feudálním světě, v němž prostý lid, Jarové, vykonává své prosté činnosti a hovoří přitom jarsky, tj. česky. Šlechta, která je zjevně cizácká, okupační, mluví harnsky, což je angličtina. Těm se říká Corani, Koranci, ovšem aby se to nepletlo, pod cizí mocí úpí i původní místní šlechta, která taky mluví harnsky. Z té právě pochází čtrnáctiletá šlechtična Aesclinn, která se coby lady in distress ocitne ve vesničce Solná, odkud se vydává do města Aliatu, aby pomohla svým blízkým, uvězněným nespravedlivým zásahem výše zmíněné cizí moci. Aby se to zašmodrchalo ještě víc, Aesclinn je nalezenkyně, očividně s jarskými předky, takže vypadá jako Jarka, ovšem její rodnou řečí je kultivovaná harnština, zatímco jarsky se učila jen z knih. Učila se pilně, protože má vědátorskou náturu, ovšem ty knihy byly hodně staré a psané hodně květnatým jazykem, s perfektně použitými přechodníky. Aby uchovala svoje incognito, předstírá, že harnsky neumí, a navzdory tomu, že mluví bizarně knižní jarštinou a nedokáže se rozhodnout, jak se jmenuje (Adéla, Alena… teda vlastně Lenka), docela do Solné zapadne, najde si tam nocleh i přivýdělek a na svou cestu do Aliatu nasbírá i nějaké společníky (ti ji původně chtějí jen kousek doprovodit, ale nějak se to zvrtne, a nakonec je z toho quest jak vyšitý).

Adélu (jak jí nakonec říkají) tedy provází partička jarské mládeže sestávající z Racka, kněze výstředního a poněkud zastaralého náboženství, popudlivé bylinkářky Ilvy, která je dcerou krejčího Koželuha a hodlá svou nezávislou povahu prosadit ve světě, Matyldy, která je krásná, hodná a umí dobře vařit, a ovčáka Nolana, který veškeré zážitky a zkušenosti poměřuje ovcemi a jeho největším snem je mít… hodně ovcí. Cestou ještě naberou polovičního Korance Siegfrieda, snícího o hrdinských činech, a přestože potkají různé lidi… a stromy, víceméně se během celé pouti převážně jen hádají, řeší náboženství, dějiny, život, vesmír a vůbec a taky kterým směrem leží sever. To zní trochu jako nuda, ovšem autorka si přitom krásně pohrává s odlišnostmi jejich povah, světonázorů, výchovy a vzdělání, a nakonec jsou tyhle pasáže z celé knihy nejzajímavější. V samotném závěru pak naservíruje elegantní a víceméně logické rozuzlení s drobným háčkem, z něhož by mohl vyplynout druhý díl.

Celkem vzato je to zábavná kniha, kterou si ale opravdu vychutná jen ten, kdo dokáže číst beletrii v angličtině i v češtině bez obtíží a překoná těch prvních pár desítek stran, kdy mu to připadá intenzivně divné. Pak pochopí, jakou to má logiku (vypravěčkou většiny románu je Aesclinn/Adéla, která mluví jarsky, ale myslí harnsky, takže jádro knihy tvoří české dialogy rámované anglickým textem) a po nějaké době si na to zvykne. Ještě víc si to vychutná čtenář se zálibou v jazykových fintách, protože u obou jazyků se tam vyskytuje hned několik stylových rovin, autorka si umí hrát v obou jazycích a má pro ně cit (ačkoli mě trochu překvapilo, že nevyužila obvyklé výslovnostní problémy cizinců s češtinou, například s „ř“, zato Adéla v okamžicích rozrušení mluví stylem „halka madraaka nasadava a pataka“.)

Kniha rozhodně stojí za přečtení, protože kromě toho, že je to docela slušně napsaný román, je to zároveň jazykový experiment, jaký u nás a snad ani ve světě nemá obdoby.

Autorka je redaktorka a překladatelka z angličtiny.

Na první pohled to byl docela jednoduchý plán – utéci vojákům, dostat se do Aleathu, obelstít zlé Koránce, porazit shnilou Koranskou říši, vysvobodit Grandmere a Rowantiho Scullyho, vrátit se domů a žít šťastné ažd do smrti. Vzápětí se ale ukázalo, že některé detaily byly poněkud nedomyšlené… Je to příběh o klukovi a holce… a dvou dalších klucích… a dvou dalších holkách… a veverce. Dobrodružný fantastický příběh v českoangličtině s mnoha vtipnými dialogy a zvláštním rozuzlením. (anotace)

• Písně větru: The Diaries of Lady Aesclinn Aelfraed of Aelfraedinnsford
• Autorka: Sierra Dawn
• Překlad: –
• Série: –
• Forma: paperback
• Počet stran: 600
• Cena: 333 Kč
• Vydaly: Straky na vrbě, 2012

Četli jste tuto knihu? Nezapomeňte ji u nás ohvězdičkovat a napsat k ní komentář!

Kupte si Písně větru s 15% slevou (ušetříte 50 Kč).

Také si přečtěte:

Druhou recenzi na Písně větru (Jana Poláčková)
Rozhovor s autorkou (Lukáš Vaníček)
Promo článek nakladatele